Kola pro Ameriku! Lepší nebo jen levnější?

Tajemník amerického Ministerstva dopravy, Anthony Foxx, po delším vyčkávání slavnostně zahájil další fázi kampaně PeopleForBikes. Lidé pro kola, resp. kola pro lidi, se sice mohou zdát jasnou alternativou v zemi, kde se obezita šíří s rychlostí epidemie, ale navzdory pochvalným ódám na uvědomělé ministerstvo se hlavním přesvědčovacím argumentem stala nejspíš přeci jen čísla. O peníze jde totiž v první řadě.

Foxx oznámil, že projekt nových bezpečných cyklostezek („Green Line“) se s rokem 2014 rozšíří do šesti dalších velkých amerických měst. Atlanta, Boston, Denver, Indianapolis, Pittsburgh a Seattle budou do budoucna patřit k těm městům, kde se cyklisté nebudou moci bát o život.

Naopak, tato města budou plně podporovat rozvoj cyklostezek, které umožní nejen vyjížďky po parcích, ale především dostat se lidem každý den do práce.

To, že se centra měst otevřou cyklistům, zní jako veskrze dobrá zpráva. Ostatně, i Martha Rokosowski, viceprezidentka kampaně PeopleForBikes, která svou práci soustředí na „lokální inovace infrastruktury“ připouští, že: „Cyklistika je jako oheň, a řada velkých amerických měst je teď doslova v plamenech.“.

Nezávislost na přeplněných silnicích, vyhnout se zbytečnému čekání v kolonách aut, úspory za pohonné hmoty a ozdravění vlastního životního stylu, to skutečně láká stále více Američanů.

„Za pět let ode dneška uvidíme, jak se nám podařilo změnit stávající představu o civilní přepravě osob,“ nechal se pochvalně slyšet tajemník Foxx. Kritici politiky Ministerstva dopravy mu ale přeci jen nezapomněli vytknout hlavní důvody, proč „obrátil na zelenou“.

Podle nich je segment městské dopravní infrastruktury dlouhodobě podfinancován v celostátním měřítku. Nejsou peníze na opravu silnic a mostů. A cyklisté zaberou mnohem méně místa, a žádají si mnohem méně peněz, než solidní plán rekonstrukce osobní i hromadné dopravy ve městech.

Že na tom něco přeci jen bude, napovídají i čísla, která zveřejnili lidé z kampaně PeopleForBikes. Vybudovat ostrůvek uprostřed silnice přijde na nějakých 78 000 dolarů, jeden semafor pak na 280 000, a jedna míle chráněné cyklostezky pak 445 000. Nejsou to pravda malé peníze, ale pořád je to výrazně méně, než investice do jiných forem dopravní infrastruktury.

Jedna míle víceproudé silnice ve městě přijde na 571 milionů dolarů, podzemka na jednu miliardu, a roční rozpočet autobusů městské hromadné dopravy na jednu míli tratě dokonce 1,37 miliardy dolarů.

A tak se skoro zdá, že celé Ministerstvo dopravy ve Spojených státech nesáhlo jen po lepším, ale především po levnějším řešení. Prostě když chtějí šlapat do pedálů, a nás to skoro nic nestojí…