Chytrý podvod spouští krizi na americkém trhu s biopalivy

Podvody na trhu s biopalivy? Kauzy s kriminálním podtextem se evidentně nevyhýbají ani alternativním zdrojům paliv, jak ukazuje případ z kanadsko-americké hranice. Ačkoliv se zde nejedná přímo o trestný čin, můžeme zřetelně cítit, že tu něco nevoní. Jako každý správný detektivní případ z pera Agathy Christie začalo všechno velmi nenápadně. Nejprve si někdo z drážních zaměstnanců stanice Sarnia-Port Huron na kanadské straně michiganského jezera prostě všiml, že se vagóny s cisternami vracejí zpátky nevyložené.

S pomocí jednoduchého triku se daly na na americkém trhu s "odpustky" vydělat miliony. foto: linder6580
S pomocí jednoduchého triku se daly na na americkém trhu s „odpustky“ vydělat miliony. foto: linder6580

Nejednalo se o jednotlivý případ. Vlak vezoucí náklad cisternovaných jednoduše projel přes hraniční kontrolu do Spojených států, aby se tu po několika dnech bez vykládky otočil, a zamířil nazpět – a to hned dvanáctkrát.

Tucet takových výletů jednoho (a tedy čtyřiadvacet zastávek ve stanici na kanadské straně), vzbudil brzo až nežádoucí pozornost. O náklad, jeho původ a především důvod takových pojížděk, se začali zajímat novináři z kanadského listu CBC.

Zjistit, že cisterny naplněné kanadskými biopalivy patří společnosti Bioversel Trading, sídlící v Torontu, nebyl pro žurnalisty žádný problém. Relativně snadné bylo dopátrat se, že nazpět cisterny odesílá americká transportní společnost Verdeo.

Náročnější pak bylo odkrýt celý mechanismus: s kredity za dovoz biopaliv se totiž dá docela dobře hospodařit, a dají se na trhu směňovat a prodávat s výrobními společnostmi, které potřebují zvýšit svou ekologickou bilanci.

Americká agentura pro ochranu životního prostředí (Environmental Protection Agency, EPA) totiž prosadila na americké straně standard, aby každá naftařská společnost produkovala určité procento paliv z obnovitelných zdrojů.

Proto vede v patrnosti takzvaný „RIN kód“ (Renewable Identification numbers), díky kterému lze dosledovat původ a produkci obnovitelných zdrojů paliv, jako je nebo .

Kódování RIN ale není univerzální – je jednorázově přiděleno zásilce při dovozu, a při opětovném vývozu vypadá z databáze. A tak mohla zacyklením tohoto procesu jistá americká společnost stabilně dovážet a prodávat zpět ekologická paliva.

Vlaky tedy cíleně exportovaly náklad v hodnotě milionů dolarů, jen aby „zalepily“ díry v americkém energetickém a ekologickém programu. Navíc se hospodaření s odpustky v podobě RIN kódů stalo dobrým byznysem.

V létě roku 2010 stála jedna kreditová jednotka okolo padesáti centů, ale letos se díky čilému obchodu vyšplhala na hodnotu jednoho dolaru. Pojížďky vlaku tedy generovaly „vedlejší zisk“ některých naftařských společností v hodnotě 12 milionů dolarů.

Jak upozorňují kanadští novináři, spolu s mezinárodními experty na právní aspekty environmentální politiky, na tento „trik“ určitě nepřišla jen jedna jediná americká společnost. EPA čelila již delší dobu kritice za celý model „trhu s biopalivy a RIN kódy“, ale nyní to už definitivně vypadá, že vláda Spojených států bude muset tento uzel rázně rozetnout.

Sdílet:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.