Otazníky nad produkcí biopaliv

Zvyšující se poptávka po biopalivech si žádá stále nové a nové prostory pro kultivaci, a nejlevnější úrodná půda se nachází v rozvojových zemích. Tím je dána osa celého narůstajícího problému. Podle nové zprávy organizace International Land Coalition (ILC) bylo mezi lety 2000-2010 na celém světě převedeno na zemědělskou půdu neuvěřitelných 200 milionů hektarů. Jen poměrně malá část této však půdy však slouží k produkci potravin.

Za nejvíc alarmující považují autoři zprávy právě případ rozvojových zemí, kde se části tradičně obhospodařované zemědělské půdy často dosti nejasným způsobem prodají zahraničním investorům, kteří zde začnou hospodařit ve velkém. Kromě ztráty pozemků však přicházejí chudí obyvatelé často o jediný zdroj obživy, z produkce biomasy totiž mají jen pramalý užitek.

Z dvou set milionů hektarů po celém světě, které byly převedeny na zemědělskou půdu za poslední desetiletí, se podařilo dohledat jejich současné využití u 71 %. V šedesáti procentech dohledaných případů byla půda využívána k produkci biopaliv, méně než pětina k produkci potravin.

Na produkci biopaliv bylo v jihovýchodní Asii vyčleněno za poslední desetiletí okolo čtyřiceti milionů hektarů. Tato ohromná plocha vznikla buď sloučením pozemků obhospodařovaných vesnicemi, anebo ještě častěji, zničením pralesů. Velkoplošné monokulturní plantáže devastují krajinu i sociální zázemí místních obyvatel. Přitom vše probíhá podle jednoduchého mechanismu.

„Velké investice do zemědělství jsou považovány za přínosné, a tak jsou podporovány místními vládami i světovou bankou,“ popisuje obecné rysy případů Madiodio Niasse, tajemník ředitele ILC.

„Jenže chudí lidé, kterým doslova zmizí půda pod nohama, tím přicházejí o prostředky k živobytí. Důvodem je fakt, že obyvatelé venkova tradičně obhospodařují území, na které nemají žádné vlastnické povolení. A mají pak jen velmi slabou legislativní oporu v zákoně.“

„Peníze z prodeje pozemků končí v rukou místní elity, která si s venkovany hlavu nedělá,“ shrnuje Niasse. „Hospodářská soutěž o půdu a pozemky přechází z národní roviny na globální, a stává se stále nerovnější.“

Podle něj je slabou stránkou celého systému nedostatečná transparentnost obchodů a příhodné korupční prostředí. O nějakém zisku z produkce biopaliv si mohou místní jen nechat zdát.

„Mezinárodní dohody chrání především velké investory, a malý zemědělec nemá možnost ani prostředky, jak se bránit,“ říká Lorenzo Cotula z Mezinárodního institutu pro rozvoj a životní prostředí (IIED). „Jinak marginalizace chudých obyvatel venkova a vyvlastnění jejich půdy ve „státním“ zájmu není nic nového.“