Skupina výzkumníků z Havajské univerzity chtěla světu trochu lépe přiblížit, jak narůstající emise skleníkových plynů promění klima jednotlivých zemí. Protože však podobných studií scénářové povahy existuje už povícero, rozhodli se změnit trochu měřítko. Zkusili proto odhadnout kdy konkrétní města pocítí dopady globálních změn klimatu.

„Změnu nepocítí všichni stejně, a ne ve stejný okamžik“. Zdroj: University of Hawai, Mora et al.

Kdo je milovníkem katastrofických filmů a dokumentů, jistě docení nedávný počin National Geographic. Na svých stránkách totiž zveřejnili sérii mapových podkladů, které si pohrávají s nejčernějšími obavami klimatologů. Co by se stalo, kdyby veškeré pevninské ledovce roztály? Jak by vlastně náš svět vypadal?

„Při opobřeží moří a oceánů žije podstatná část lidské populace.“ Zdroj: National Geographic

Snížit emise skleníkových plynů, to neznamená jen bojovat proti klimatickým změnám. Podle studie publikované na fóru NCC (Nature Climate Change) jsou v sázce každoročně na tři miliony lidských životů jen v USA. Těch ještě nenarozených. Otázkou však zústává nakolik takový argument jen „hraje na city“ a na kolik je ve svých obrysech reálný.

Do roku 2030 se může špatný stav ovzduší v USA projevit až na 700 000 předčasných úmrtích. foto: Jan Horčík

Vědci ze Stanfordovy univerzity (SU) připouštějí, že velká zemětřesení mohou jednorázově výrazně zvýšit obsah metanu v atmosféře. Existuje totiž přímá souvislost mezi velkými zemětřeseními a podmořskými úniky metanu. Výsledky jejich studie nejsou právě potěšující. Můžeme se totiž snažit omezovat úniky metanu do atmosféry způsobené lidskými aktivitami, ale na zemětřesení jsme krátcí.

Nevíme nic, ale zato to víme přesně. Cimrmanovský postřeh pně vystihuje závěr studie o podmořském metanu Stanfordovy univerzity. foto: AIRS

Podle názoru geologa, klimatologa a myslitel Václava Cílka je příčina povodní v přechodu tlakových níží. To není ve střední Evropě nic neobvyklého. Velkou roli při tom hraje celková povětrnostní situace a povaha konkrétního frontálního systému.

Satelitní snímek situace nad střední Evropou, foto: EUMETSAT

I když je nejbližší velkoměsto vzdáleno od vašeho bydliště stovky kilometrů, pořád může ovlivnit vaše bezprostřední klima. Jak je to možné? Vědci z několika univerzit v současné době popisují „Efekt narušení tepelných proudů“, který je odlišný od již známého modelu tepelných ostrovů. Teplé klima měst může narušovat průběh mrazivé zimy, ale také dokáže některá místa ochlazovat.

Hong-Kong není výjimkou – i tato metropole zásadně ovlivňuje své klimatické okolí, foto: michaelp99/sxc.hu

Analytická společnost Ecofys vypracovala přehled 14 „časovaných bomb“. Jde o projekty související s fosilními palivy, jejichž realizace se v nejbližších letech chystá. A jen tato „velká čtrnáctka“ dokáže do roku 2020 zvýšit emisní zatížení Země o pětinu stávajícího stavu.

S pětinovým navýšením emisí bude velmi těžké vyvarovat se nechtěných scénářů. Zdroj: Greenpeace.org

V holandském Rotterdamu počítají do budoucna s „jistou nejistotou“. Pokud bude hladina oceánů stoupat, mohlo by mít toto přístavní město v dohledné době nemalé problémy. A tak začínají zdejší designéři a architekti experimentovat s modelem plovoucích budov, kterým by pár decimetrů vody navíc nevadilo. Prvním takovým projektem směle koncipovaného velkokapacitního hausbótu je Floating Pavilion („Plovoucí pavilon“), zakotvený v přístavu.

Plovoucí pavilon je objektem, který by mohl pro Rotterdam představovat novou cestu rozvoje města v příštích desetiletích. foto: Jacobine Das Gupta, licence Creative Commons