Čína ztrácí o nekvalitní uhlí z dovozu zájem

Čína učinila jeden z prvních kroků na dlouhé cestě, na jejímž konci by se z předního světového znečišťovatele měla stát země, která se vzdá neobnovitelných zdrojů energie. Dosud byla situace podobná přísloví o bosé kovářově kobyle: Stát s největší produkcí solárních panelů se utápěl ve vlastním smogu.

To se má ale změnit, protože Čína se poprvé za dlouhá léta zříká dovozu a používání levného nekvalitního uhlí. Čínská Správa národního plánu reforem a rozvoje si vytýčila za cíl snížit emise a zvýšit kvalitu ovzduší.

Mezi základní opatření patří zákaz prodeje a dovozu uhlí s vysokým podílem popílku a síry. Nekvalitní topivo, které využívají jak lidé ve městech i některé velké průmyslové podniky totiž patří k těm nejvýznamnějším zdrojům znečištění.

Některá města chtějí na svém území uhlí zakázat definitivně, ale to ještě pár let potrvá. Nejpravděpodobněji se momentálně zákaz topení uhlím jeví v Pekingu, který slibuje, že do roku 2020 zbaví kouřících komínů šest centrálních okrsků.

Otázkou zůstává, nakolik je ambiciózní očišťovací plán jen chlácholením obyvatel čínských měst před zimou, a zda má reálnou šanci na úspěch. Na kvalitnější uhlí totiž ne všichni mají. Možné změně k lepšímu ale nahrává, že v první polovině letošního roku se Číně podařilo snížit vlastní spotřebu uhlí o 7 %.

Na omezení dovozu nekvalitního uhlí je bita především Austrálie, která se řadí mezi největší dovozce. Pokud skutečně omezení dovozu nabude praktického plnění, sníží se vývoz z Austrálie asi o 15 % (tedy asi o 300 milionů tun).

Zákaz se aktuálně týká uhlí s vyšším podílem popelnatosti (40 %) a obsahem síry nad 3 %. Zároveň se vztahuje také na lignit (s obsahem síry vyšším 1,5 % a popelnatostí nad 30 %).

„Omezení má v první řadě zpřístupnit našim spotřebitelům kvalitnější uhlí,“ říká Winston Han, analytik čínské Asociace dovozů a distributorů uhlí. „Rádi bychom se propříště vyvarovali málo výhřevného uhlí z Indonésie, nebo uhlí s vyšším obsahem arzénu, jako v případě Austrálie.“