Vesnice na Aljašce se přesune – kvůli stoupajícímu moři

Když přijde řeč na globální klimatické změny, nevyjadřujte své nesouhlasné pochyby nahlas před obyvateli ostrovní vesničky Shishmaref na Aljašce. Ti letos podruhé v historii obce hlasovali o přemístění celého sídla na pevninu, protože jim stoupající hladina moří doslova bere půdu pod nohama.

Statistika Sčítacího úřadu uvádí, že vesnice Shishmaref zabírá katastrální území o rozloze 19 kilometrů čtverečních, přičemž 61,62 % této plochy (cca 12 kilometrů) zabírá vodní hladina. Údaj se průběžně mění, a prakticky každý rok je vodní plocha zvětšena o několik stovek metrů čtverečních.

Ostrovní kosa pozvolna mizí pod vodou, a vodní vlny si z ní s každým příbojem trochu ukousnou. Nepomáhají ani sypané hráze, ani betonová mola, které jsou na pobřeží s nemalými náklady budovány od počátku sedmdesátých let.

Dnes žije v městě 600 obyvatel, z nichž většina je součástí kmenového společenství inupiatských inuitů. Ti kolonizovali zdejší ostrov přibližně v 16. století, byť různé sídelní struktury Eskymáků tu fungovaly již mnohem dříve.

Celé zdejší společenství má na globální klimatické změny stejný názor, alespoň pokud jde o minimum pochybností o jejich existenci. Na druhé straně jsou zdejší lidé značně nejednotní, pokud jde o jejich další budoucnost. Na ostrově je totiž evidentně už žádná nečeká.

Ve Spojených státech zanikla za minulá staletí celá řada sídel (například po skončení období Zlaté horečky), ale vždy se jednalo o dobrovolnou volbu lidí místo opustit. Obyvatelé Shishmaref na výběr moc nemají.

O tom, že se z ostrova odstěhují, hlasovali poprvé v roce 2002, ale nedostatečné financování federálního fondu Ministerstva vnitřních věcí jim to neumožnilo. K přesunutí a zajištění ubytování na pevnině je totiž podle odhadů stávající starostky Donny Burr okolo 200 milionů dolarů, a k dispozici bylo jen osm. Letos by situace mohla být jiná.

Obyvatelé se podle neoficiálních součtů vyjádřili v 78-89 % pro odstěhování. Hlas pětadvacetileté Tiffany Magby ale zněl „ne“.

I když si první hlasování v roce 2002 sama nevybavuje, říká, že od té doby se v Shishmaref o ničem jiném než o stěhování nemluví. „Mám tříletého syna, a pochopitelně se obávám, co nám takový přesun může přinést.“ Vykořenění a ztráty kontaktu s vlastní historií se obává více obyvatel.