Ekologické bydleníRodinný dům, nízkoenergetické bydlení, zelená úsporám

Jak vypadá budoucnost soběstačných městkých komunit názorně ukazuje japonské městečko Ota, vzdálené zhruba 80 km severozápadně o Tokia. Rozkládá se mezi úrodnými jahodovými poli, má dostatek slunečního záření, a tak se zde vláda rozhodla provést malý experiment. Zhruba dvě třetiny tamních domů vybavila v roce 2002 zdarma solárními panely. Ty nejenže vyrábějí energii pro jednotlivé domácnosti a ulehčují tak na nerostné suroviny chudému Japonsku, ale navíc pomáhají výzkumu zatížení rozvodných sítí a vyhýbání se případným black-outům. Navíc si zhruba 550 rodin vydělá měsíčně zhruba 1000 Kč při současném pokrytí veškerých nákladů na spotřebu elektřiny.

Japonsko dnes běžně buduje velké solární elektrárny ve svých městech, nicméně lokální výroba elektřiny a využívání solárních panelů domácnostmi stále poněkud váznou. Jde především – jako všude jinde na světě – o příliš vysokou cenu domácích solárních elektráren. Pro běžnou rodinu jsou solární panely jednoduše příliš drahé. Pomoci tu mají vládní dotace, soukromé firmy i lokální samosprávy. V současné době dotuje Japonsko domácí solární panely 10% ceny, od dubna 2009 rozdá v přepočtu 4,674 mld. Kč.

Podpora domácího trhu je podle japonských odborníků klíčová pro to, aby se domácí firmy jako je Sharp, Kyocera nebo Sanyo opět vrátily mezi světovou solární špičku. Mezitím je totiž předběhly německá Q-Cells nebo čínská Suntech. Ještě před pár lety přitom Japonsko patřilo ve výrobě solárních článků a panelů ke světové špičce. Problémem jsou však nerostné suroviny, kterých má země nedostatek.

Odpadky se nejspíš stanou jednou z cenných surovin 21. století. Podle magazínu Times Online se na skládkách v Japonsku, přetékajících starou elektronikou a dalším elektroodpadem, dají vytěžit obrovské zásoby zlata, stříbra, platiny a dalších cenných kovů. Desítky milionů nefunkčních mobilních telefonů, odložených televizí, počítačů i MP3 přehrávačů obsahují tyto prvky ve stopovém množství – vynásobeno deseti- a stamiliony, dává to už velmi slušná čísla. Takovéhle obrovské skládky se v zemi vycházejícího slunce povalují za každým větším městem – a kolik jich ve více než 130 milionové zemi je! Podle odhadů japonského Národního institutu pro materiálové vědy ve měste Tsukuba nashromáždila země třikrát tolik zlata, stříbra a india, než kolik celý svět spotřebuje během jednoho roku. V případě platiny dokonce až šestkrát tolik.

Pokud by stará elektronika byla náležitě zpracována, vyhouplo by se Japonsko rázem mezi země jako je Austrálie, Kanada nebo Brazílie, které patří k největším světovým producentům některých těchto cenných prvků. Přitom Japonsko je proslulé tím, že jeho zásoby nerostných surovin jsou minimální.

Nashromáždit tak obrovské množství surovin v odpadech se podařilo jen proto, že Japonci až neuvěřitelně rychle mění svá elektronická udělátka za nová. A pouze 13% z nich, zhruba 550 tun, je ročně recyklováno. Už nyní se proto japonské Ministerstvo ekonomiky, obchodu a průmyslu zabývá rojížděním celonárodních programů sběru staré elektroniky a vymýšlením nápadů na to, jak z obrovských skládek po celé zemi co nejjednodušším způsobem dostat obrovské bohatství. Kromě toho už v zemi funguje několik továren na „umělou rudu“, které elektroodpad zpracovávají.