Využití CO2 pro výrobu plastů

Kam s ním? Nerudovskou otázku si určitě položí každý, kdo někdy viděl komíny továren vypouštět tuny zplodin do atmosféry. Aspoň částečnou odpověď nalezli němečtí výzkumníci z Fraunhoferova institutu, kteří experimentují s možností použití přebytečného oxidu uhličitého pro výrobu plastických hmot.  

Němečtí výzkumnici zjistili, že stlačený CO₂ může převzít roli rozpouštědel a být použit ke smíchání plastických hmot s barvivem, antibakteriálními látkami či jinou substancí.

Princip technologie je následovný. Vědci napumpují CO2 do vysokotlakové nádrže, která již obsahuje plastové části a práškový pigment (např. barvivo) . Poté směs zahřejí na teplotu kolem 30 °C a zvýší tlak v láhvi na 74 barů. V této chvíli plyn přechází do superkritického stavu a bere na sebe vlastnosti rozpouštědla. Tlak se poté dále zvyšuje až na hodnotu 170 barů. To je chvíle, kdy se CO2 rozpouští do práškového pigmentu a ten následně do plastikových částic. Dílo je hotovo.

Proces je použitelný pro částečně krystalické a amorfní polymery (např. nylon, polykarbonát), ale bohužel ne pro krystalické polymery.

Na rozdíl od některých tradičních postupů impregnace plastů nezpůsobuje nově objevená technologie změnu barvy barviva. Takto také mohou být zavedeny látky citlivé na zahřívání (jako samozhášecí látky, UV stabilizátory), a plast se přitom nedostane ke svému bodu tání.

Jedna důležitá připomínka na konec. Proces německých výzkumníků nemá za úkol trvale zachycovat CO2, ale pouze jej využít. O konečné zachycení CO2 se pokoušejí jiné technologie výroby plastů, ale ty jsou jen ve fázi experimentu.

Snad se jednou dočkáme technologií, které budou řešit nejen zachycování zplodin, ale i jejich využití a konečné uskladnění.