Výkupny druhotných surovin: pomoc nebo hrozba?

Výkupny druhotných surovin jsou všeobecně vnímány převážně pozitivně. Nabízí lidem možnost zbavit se odpadu a ještě za něj dostat pár korun. Tyto provozovny představují ale také problém – objevují se v nich kradené předměty, jejichž absence potom ohrožuje životy jiných lidí. Debatu otevřela konference Zpětný odběr 2013, která se konala v dubnu v Praze.

Evidentně ukradené součásti železniční infrastruktury, dopravní značky, víka od kanálů i svodidla – to vše se objevuje ve výkupnách.

„Narazili jsme například na téměř 8 tun kradených svodidel, za které ´sběrač‘ utržil 42 000 korun, přičemž jejich reálná cena při pořízení byla až desetkrát větší,“ ilustruje Jitka Jenšovská, zástupkyně vedoucího Odboru odpadového hospodářství České inspekce životního prostředí.

Správa železniční dopravní cesty České republiky pak loni evidovala 1 122 případů krádeží materiálů na železnici, což je škoda téměř 33 milionů korun. Rekordní v tomto směru byl rok 2011, kdy bylo evidováno 1279 krádeží barevných kovů za celkem téměř 47 milionů korun a větší škoda než loni byla i v roce 2009 (více než 39 milionů), kdy ale byl počet případů nižší (931).

Krade se všechno

Největší škody byly loni v jihomoravském kraji (více než 3 000 000), přes milion korun se dostala také Praha a střední Čechy (nad 2 000 000), Ústecký kraj a Pardubický kraj. Je paradoxní, že hned vedlejší kraj, Královéhradecký, je druhým nejlepším v republice za jihočeským.

Nejčastěji jde o krádeže součástí trakčního a sdělovacího a zabezpečovacího zařízení (měděné kabely, propojky, lana a dráty trolejového vedení). „Jedná se vesměs o krádeže, resp. poškozování zařízení, mající za následek narušování plynulosti a bezpečnosti železničního provozu,“ říká Miroslav Kolín ze Správy železniční dopravní cesty.

Méně se prý kradou kolejnicové spojky, návěstidla, kolejnice, pražce, panely nebo kanálové poklopy a mříže, které jsou lehce identifikovatelné jako „kradené na železnici“ a lze je prodat pouze na tzv. černém trhu.

Stovky kil železa od jedné osoby

V západních Čechách se pak loni vyskytl případ, kdy příjemce sociálních dávek během měsíce předal do sběrny celkem 189 kg opalovaného měděného drátu, 280 kg hliníku, 404 kg železa a 9 kg olova, za což mu bylo vyplaceno celkem 34 159 Kč.

A podobné případy by se našly i jinde. Bylo by jistě zajímavé zjistit, kde běžný člověk k takovému množství odpadu přijde.

Ale ani majitelé výkupen nejsou dokonalí, objevují se případy neseřízených vah. Pak dochází k šizení zákazníků. Ve sběrnách kovů se objevují autovraky i s provozními náplněmi a jindy zase nejsou tyto nepojízdná vozidla odstavena na zabezpečené ploše – parkují na loukách, na polích a podobně.

Pokuty: šest milionů

Podle inspekce hřeší skoro každá druhá výkupna. Kontroly výkupen druhotných surovin prováděla Česká inspekce životního prostředí ve spolupráci s Českou obchodní inspekcí, Policií ČR a dalšími institucemi.

Celkem bylo v loňském roce zkontrolováno 383 výkupen po celé České republice a prohřešky či porušení zákona byla zjištěna u 181 výkupen. Inspekce při kontrole udělila pravomocné pokuty ve výši 6 174 000 korun. Svaz měst a obcí ČR požaduje zavření nelegálních výkupen, povinnost výkupny získat souhlas obce ke svému podnikání a ztížení vstupu nových subjektů do tohoto segmentu.

Další riziko je v příjmu nekompletních elektrospotřebičů. Je běžná praxe, že lidé s vidinou zisku vymontují motor ze staré lednice a zpeněží ho ve sběrně. Výkupny ze zákona elektro a jeho komponenty vykupovat nesmí.

„Z nekompletní lednice pak mohou unikat freony a další nebezpečné látky,“ říká Hana Ansorgová, manažerka komunikace neziskové organizace ASEKOL, zabývající se zpětným odběrem vysloužilých elektrospotřebičů a vysvětluje: „Nekompletní elektrospotřebiče již nejsou předmětem zpětného odběru, zajištění jejich ekologické likvidace zbytečně zatěžuje obecní rozpočty.“