Vrátí lidem křesťanské církve víru v obnovitelné zdroje?

To, že křesťanské církve disponují značným majetkem, není asi příliš překvapivé. Stejně je nasnadě i to, že peníze shromážděné věřícími k větší slávě představených kostelů neleží jen tak někde na hromádce, ale že se je duchovní snaží rozumně investovat a znásobit.

Méně zjevné ale je, že jednotlivé kongregace, ať už luteránů, episkopalistů, presbyteriánů nebo quakerů, patří mezi významné podporovatele fosilních a neobnovitelných zdrojů energie.

Diskuze, která sice nehraničí s kacířstvím, ale přitom nebezpečně otřásá základy víry, se podle magazínu Time, rozběhla už v roce 2013. Tehdy totiž Sjednocená církev Krista vystoupila s tiskovým prohlášením, že se při svém budoucím hospodaření zříká investic do fosilních paliv.

Nikomu na tom nepřišlo nic mimořádného, ostatně témata víry a obnovitelných zdrojů spolu na první pohled moc nesouvisejí. Jenže lidé, a to nejen věřící, se začali ptát na důvod takového prohlášení, respektive, jak je to vlastně s ostatními církvemi.

A ukázalo se – kromě toho, že o investičních plánech církevní finančníci hovoří na veřejnosti jen velmi neradi – je běžnou a zažitou praxí přispívat do neekologických, ale zato rozhodně ziskových projektů.

Světová rada církví (World Council of Churches, WCC), která sdružuje křesťanské církve na americkém kontinentu, nyní vystoupila s dalším prohlášením, které má pošramocenou pověst jednotlivých pastýřů oveček očistit.

Zazněla i slova: „Zhřešili jsme, protože počínání proti přírodě je hříchem.“ Milovníci skandálů tím ale získali novou zbraň, protože rozhodnutím finančního výboru WCC, který koordinuje investiční činnost amerických církví, se ne všechny kostely hodlají řídit se stejným nadšením.

Proč? „Finanční výbor WCC explicitně předložil žádost, aby se fosilní zdroje energie do budoucna nestávaly cílem církevních investic. Záleží ale na jednotlivých církvích, kam budou i nadále své investice doma i ve světě směřovat.“

Rozhodnutí WCC, které může na tváři ateisty vyvolat pobavený úsměv, anebo zděšení ve tváři těžaře ropy či uhlí, má však zásadní význam.

„Je to zlomový bod, protože 590 milionů křesťanů, výrazný podíl lidí obývajících planetu Zemi, tak získává jasný signál o tom, jak daleko jsme zašli, a že už není možné ve fosilním kurzu pokračovat,“ prohlásil Bill McKibben, zakladatel zpravodajského enviro-serveru 350.org.

Modlitby ochránců přírody ale zjevně nebudou bezezbytku vyslyšeny. Během zasedání WCC, které bylo prý docela vyhrocené, se například ozvali zástupci anglikánské církve (která je majoritním investorem do fosilních paliv), že nápravná role církve bude výraznější tehdy, pokud bude těžařský a rafinérský byznys měnit zevnitř.

Ambivalentním přístupem se nevyznačují jen jednotlivé světové křesťanské obce, ale i samotné lůno křesťanství, římsko-katolický Vatikán.

V pořadí 266. papež, František, jasně prohlásil že: „Nezřízené využívání Země je hřích, a že jednou z největších výzev, které nyní lidstvo čelí, je přeměna nás samých na takové, jež budou respektovat a hájit výsledky Stvoření.“

Ale na druhé straně už v řeči k 1,2 miliardě katolíků nezmínil nic o tom, kam tedy nyní budou vatikánští finančníci investovat, a jestli římsko-katolická církev skutečně odstoupí od podpory fosilních zdrojů energie.