V Indii vysadí 50 milionů stromů během 24 hodin
Vzájemné vztahy mezi Indií a Pákistánem rozhodně nelze označit za přátelské. Někdy ale může mít politická řevnivost i pozitivní důsledky. Uttarpřadéš, jeden ze stádů indické federace, se rozhodl překonat dosavadní rekord v počtu jednorázově vysazených stromů. 
Zástupci státu přitom nijak neskrývají, že jim jde o to překonat dosavadní rekord z Pákistánu. A to trochu neskromně hned padesátkrát. V roce 2013 v rámci státem motivované kampaně dokázali obyvatelé Pákistánu vysadit v průběhu 24 hodin 847 275 stromů.
Tento rekord se dosud (v daném časovém rozsahu) nepodařilo nikomu překonat. Až teprve nyní přichází takové ambice z Indie. Jistě, hlavním, nebo spíše oficiálním motivem je boj proti klimatickým změnám.
Ale dosavadní výsledek „sousedů“ je na to komentován až příliš často. I proto, že v Uttar Pradesh připravují skutečně velkolepou kampaň, jejímž výsledkem by mělo být 50 milionů stromů. Za jediný den.
Předseda státní rady, Akilesh Yadav, k tomu prozradil: „Svět se spojil v boji proti klimatickým změnám, a Indie nebude stát stranou. I náš národ se musí v tomto úsilí mobilizovat.“
Tato mobilizace má skutečně podobu velkého manévru. Přihlásilo se totiž 800 000 dobrovolníků, teď již vybavených stromky, kteří jsou připraveni na pokyn zahájit sázecí akci.
Ta se odehraje na 250 kilometrů dlouhém úseku, mezi hlavním městem státu Lucknow a Kannauj.Nejde o výsadbu nějaké jednolité aleje, během akce budou osazována všechna příhodná místa podél dopravních komunikací.
Indie se v rámci Pařížské klimatické úmluvy zavázala k celé řadě ambiciózních cílů. Jedním z nich je příslib výsadby 95 milionů hektarů lesního pokryvu napříč všemi 29 státy federace.
Náklady na tento počin jsou přitom odhadovány částkou 6,2 miliard dolarů. Konkrétně v Uttar Pradesh by pak rádi zvýšili současnou rozlohu lesního pokryvu území 5,96 % na 21,23 %.
Ještě doplním, že jsem nedávno (asi před týdnem) slyšel přednášku indického ministra tuším životního prostředí, který řekl, že je v plánu vysázet několik miliard stromů a vyčistit tok Gangy (je na to vyčleněno také asi 7 miliard). Iniciátorem celé akce je duchovní mistr p.s. Mahéšvaránda, který jezdí i do ČR. Pilotní projekt několika miliónů stromů, který probíhá už asi 10-15 let byl úspěšně ukončený v oblasti polopouště, Radžasthán, okres Pali. Opravdu došlo ke změně mikroklima.
Kdžy už jst zmínil Rádžasthán, vzpomenul jsme si na aktivity, které má Rajendra Singh v té oblasti a nejspíš i v mnoha dlaších po celé Idii.
Nejspíš jsem to už sem jednou dával a byť je to spíš o vodě, je to myslím dost zajímavé: youtube.com/watch?v=N-qlyXE8KFc
Je dost zajímavé ak se s ninimálním úsilím dá udělat více než s velkými vládními infrastrukturními projekty, klasicky by se postavila jedna velké přehrada a dálové vodovody, to by ani ničemu asi moc nepomohlo, ale toto, pokud se změní kraina samotná, má s menšími náklady mnohem lepší efekt.
Toto mne fascinuje už nějakou dobu, jak se celá ta oblast od Černého moře po Indii tak nějak od starověku stala vyprahlou neúrodnou pustinou, nejde mi to dohlavy totiž jak se svět změnil od starověku takto dramaticky. Nemyslím někdy od konce doby ledové, ale v posledních cca 4-6k letech. Logicky totiž Persie nemohla vzniknout v tam co je tam teď. Stejně tak máme obrazy z Egypta, které naznačují spíše step než úplnou poušť, ty jsou ale starší. A kdž už jsme u toho, tak existuje doložené vyschnutí Sýrie až někdy po konci sarověku, nebo zhruba zároveň. Hádám že to je dost spojené s vytěžením stromů jako stavebního materiálu a paliva.
Snad teoreticky pokud by se podařilo tyto procesy zvrátit a obnovit stromový kryt alespoň na 50% předcivilizační rozlohy, mohlo by to mít velmi pozitivné dopady na lidstvo, nehledě pak na nějaké oteplování, které by mohlo skončit na úrovni teplot někde v Římsko době.
Je ale zároveň smutné vidět že u nás, kde začíná být s vodou také problém, se místo obnovy stovek nebo tisíců rybníků, ne nějak rozlehlých a vymezení aktivních zón řek tak aby se v nich mohly hospodařit jako v minulosti, tedy třeba 250m (lépe snad kilometr) na každou stranu, tak aby pouze zástavba byla chráněna, se místo toho vše řeší kanalizací toků a dalším vysoušením krajiny se spoléháním se na masivní rozvody vody z několika přehrad.
Ano, je to tak. Mnoho civilizací zaniklo nebo upadlo v důsledku rozsáhlého odlesňování, které změnilo jak klima, tak i zanikla mnohá řemesla a potažmo i obchod. Sucho a nedostatek dřeva pak vedlo k rozvratu několika říší. V Evropě je neznámější případ Řecka. Římané jej ovládli právě až v době úpadku.
Teď je otázka, jestli jsme schopni to po několika tisících let napravit. Teoreticky by to mohlo být možné, ale budeme čkat poměrě dlouho než se obnoví alespoň základní vlastnosti a minimální vrstva použitelné půdy. V tomto světle je asi dost zajímavé že se tak nestalo ve středověku a raném novověku, kdy jsme zvládli podstatně odlesnit většinu evropské krajiny a některé stromy dohnat na práh vyhynutí (tis).
Myslím že problém není ani tak s teplotou, ale s tím že jsme změnili krajinu tak že není schopna při vyšších teplotách, byť jejich změna je možná rychlejší, správně fungovat. I když je asi pravda že jsme to mohli trochu pohnout do rychla, desturktivní dopady na krajinu jsou možná horší než všechny naše emise. Ale ani to není omluva pro nenasazení moderních technologií jako je ta jaderná nebo na lokalitě závislé typy OZE.
Stát který má obrovský stabilní potenciál pro solární energetiku by neměl zbytečně spotřebovávat jaderné palivo pro ostatní méně šťastné, stejně tak země bohaté na velké řeky se spádem. Jakousi shodou okolností země, které bychom raději viděli jako nejaderné, mají právě obrovský solární potenciál. V jedné staré knize jsem našel zajímavou poučku, reaktory by měly vytvořit tolik paliva jako spálí, to by bylo velmi pěkné aplikovat a není to nemožné.
Klimatické změny dopadají výrazněji na státy, které mají buď sušší a/nebo teplejší podnebí (subtropy, tropy). Rozsáhlý stromový kryt dokáže výrazně změnit mikroklima pokud se týče nejen teploty a jích výkyvů v denní a noční době, tak i pokud se týče vzdušné vlhkosti a zadržování vody v krajině včetně vytváření a stabilizace vodních toků. Problém, je že nestačí stromy vysázet. Je potřeba se o ně dlouhodobě starat. Vysadit takové množství stromů bude vyžadovat několikaleté úsilí o jejich závlahu a údržbu. Kritických je přibližně prvních pět let. Myslím, že mnohem rozumnější by bylo sázet stromy na etapy řekněme s ročním odstupem. Masivní zalesnění ano, ale nějak rozumně. Obávám, se že pokud to není nějaký bezúdržbový strom, tak jich první rok moc nepřežije.
Zato u nás sa iba rube a to vo velkom a holoruby.
A o úspěšnosti uchycení sezenic zatím nikde nic nepíší? Ta je ještě důležitejší než to kolik se jich vysadí.
Myslím že ale ještě lepší než osazení míst kolem silnice by bylo kdyby se pokusili zalesnit hory, tam je problém s Eroz největší a také má největší dopady na vodní stavy a následně na obyvatelstvo a zemědělství. Nehledě na termoregulaci krajiny.
Je jenom škoda že zatímco tam se i přes rostoucí populaci a nároky na zemědělství sadí, tedy se lesy jen udržují místo rozšiřování.
Neznáte místní podmínky. Stromy se sází v podstatě v rovině v místech, kde původně byl prales předpokládám podél toku Indu a kde je v současné době víceméně polopoušť. Souhlasím s vámi, že pokud to není dostatečně promyšlená akce, nesází se nějaký mix odolných dřevin, není zajištěné zavlažování v období sucha atd., tak to nemusí dopadnout moc dobře.