Použité PET lahve jako stavební materiál
Každoročně se na celém světě zrecykluje několik milionu tun PET lahví. Ale mnohém více se jich bez užitku vyhodí. Tento negativní stav by rád pomohl zvrátit Dr. Naji Khoury z Tample University of Philadelphia se svým novým materiálem „Plastisoil“.
Nový materiál, který lze využít např. pro stavbu chodníku, cyklistických a běžeckých cest či parkovišť, by mohl snížit dva problémy životního prostředí – recyklace plastových láhví a problém se znečištěnou vodou splavovanou z cest.
Aby vznikl materiál Plastisoil, je třeba použité PET lahve rozdrtit a smíchat se zeminou. Následně je směs promíchána se štěrkem a zahřáta na vysokou teplotu. Výsledkem je tvrdý, ale vodě propustný materiál , podobný betonu čí poréznímu asfaltu.
Právě ona vodě propustnost by mohla přispět k vyřešení problému s odpadní vodou z cest. Na tradičním asfaltovém či betonovém povrchu zůstává dešťová voda, která stéká do kanalizace. To přináší problémy, protože voda zároveň splavuje oleje a další nečistoty z okolí cest. U vodě propustného materiálu jako Plastisoil bude voda prosakovat přímo do podloží, a tak se nečistoty z cest nebudou splavovat do kanalizace.
Namítnete, že tím si moc nepomůžeme, pokud nečistoty budou prosakovat přímo do půdy. Avšak to lze řešit volbou správného podloží a co více, Dr. Khoury rovněž zkoumá, zda jeho nově objevený materiál nemůže sloužit zároveň jako filtr nečistot obsažených ve splavované vodě.
Silnice budoucnosti? Biologicky tvrzený pískovec místo asfaltu
Brána recyklace II. – výstava o recyklovaných věcech kolem nás
Dr. Khoury tvrdí, že pro výrobu jedné tuny Plastisoliu potřebuje méně energie než pro výrobu jedné tuny cementu nebo asfaltu a zároveň ,že celý výrobní proces je levnější. K výrobě jedné tuny materiálu je zapotřebí 30 000 PET lahví, ačkoliv panuje přesvědčení, že v budoucnu bude možné využít i jiné druhy plastu.
Jedná se dozajista o zajímavý nápad, který by mohl vyřešit problém s recyklaci použitých PET lahví. Teď čeká Dr. Kohuru nejtěžší část. Přenest výsledky svého výzkumu do běžného života.
A co kluznost povrchu ? a pak případné solení přes zimu ? :)
Aha, dobre, lebo mne sa zobrazil ihned a potom zmizol. Vdaka!
Mozem sa spytat preco zmizol moj komentar k tomuto claku? Clovek si da namahu nieco prispiet k a praca vyjde nazmar…
Zdravím, komentář bylo nutné nechat schválit administrátorem. Někdy to chvíli trvá, komentářů je velké množství, ale teď už je komentář online.
Strukturou mi to velmi pripomina tartan, ten je z 50% Polyisocyanat a 50 % farba a plnivo. Tiez ma medzery kde sa moze uchytavat voda alebo spina, no nejake problemy s nim doteraz neboli. Navyse po dazdi rychlejsie uschne ako asfalt ci beton. Pouziva sa najma ma sportove ihriska a je to velmi prijemny povrch ci uz pre kolena alebo cele telo ked clovek spadne…
Dobry den,
Napad je to super!
Mam dve pripominky:
pise se sice, ze cely proces je levnejsi, ale zaroven, ze pri vyrobe se smes zahriva na vysokou teplotu. Jak ekologicka je samotna vyroba, resp. jakou necha uhlikovou stopu?
a druhy dotaz – jak je reseno zanaseni napr. hlinou pri desti? preci dojde k usazeni necistot, zaneseni mezer a naslednemu rustu plevelu? – treba by se to dalo vyresit napriklad i samotnou recyklaci techto povrchu v nejakych intervalech?
Dobrý den
Těžko říct. V článku, z kterého jsem čerpal, není o tom žádná zmínka.
Ale poslal jsem Váš dotaz přímo Dr. Khourovi, tak doufám, že odpoví. :)
Je to zajímavé. Ale dejme tomu, že se v tom uchytí voda a klesne teplota pod nulu… Nepoškodí to tento materiál?