Náramky přátelství sbírají data o chemikáliích v našem okolí

Barevné plastové náramky na zápěstí patří mezi módní trendy, které si k nám hledají cestu poněkud pomaleji. Zato v USA už zažily dokonalý boom. Barvou náramku totiž mohou adolescenti dávat viditelně navzájem najevo své postoje, například k problematice legalizace marihuany, oblíbenému hudebnímu stylu nebo otázce víry.

Ponechme stranou, proč tak ve skutečnosti činí, a raději se soustřeďme na praktické využití modifikace těchto náramků, kterou propracovali výzkumníci z Oregonské státní univerzity (OSU). S jejich pomocí totiž zjišťují expozici lidí vůči chemickým substancím.

Upravený plastový (silikonový) náramek, vyrobený v OSU slouží jako jednoduché sběrné zařízení. Tím, že se lidská ruka nositele přirozeně potí, dostává náramek koncentrovanou dávku chemikálií, spláchnutých z lidského těla.

Po třiceti dnech vytrvalého nošení odevzdali pokusní králíci (studenti-dobrovolníci z OSU) své náramky zpět vědcům, kteří z nich zpětně identifikovali, jakým koncentracím nebezpečných látek byli jejich nositelé vystaveni.

Tyto upravené náramky byly schopny zaznamenat až na 1200 nejrůznějších látek. K nemalému překvapení výzkumníků se na nošených náramcích podařilo objevit stopová množství i velmi nebezpečných chemických sloučenin.

Zpomalovače hoření, domácí pesticidy (například spreje proti psím blechám), kofein a nikotin, stopy změkčovadel a řady kosmetických vonných esencí. Ted Schettler, vedoucí Vědeckého centra výzkumu zdraví (SEHN), který se na výzkumu podílel, k tomu dodává: „Skutečně jsme netušili, jak široce jsme všichni vystaveni chemikáliím okolo nás.“

Využití náramků jako vzorko-sběrného zařízení jej ale zaujalo především z hlediska epidemiologie. „Náramky nám pomohou identifikovat konkrétní chemikálie i jejich sloučeniny, a pokud jimi vybavíme určitý vzorek populace, můžeme se rychle dostat ke kvalitním datům o expozici a koncentraci nebezpečných látek.“

Další ze spoluautorů, profesor Kim Anderson, považuje využití náramků za průlomovou technologii: „Před pár lety byla s velkou slávou spuštěna první síť statických monitorů, které snímaly kvalitu vzduchu na klíčových místech ve městech. Jenže jejich nevýhodou je právě jejich statické pojetí. V jednom konkrétním bodě se průměrný člověk vyskytuje jen krátký okamžik. Alternativu představovali měřící monitory, nošené v batozích na zádech. Jenže tento přístup byl ekonomicky nákladný, a provozně poměrně náročný. Zato zmíněné silikonové náramky nosí lidé všude s sebou.“