EU: plýtvání potravinami omezíme na polovinu do roku 2020
Odpady pocházející z výroby potravin a především jídlo samotné tvoří třetinu veškerých odpadů ukládaných na skládky po celé Evropě. EU čelí v posledních měsících řadě vážnějších problémů, ale zdá se, že tento bude schopen Evropský parlament (EP) řešit rychleji, díky jednotné shodě všech zúčastněných jednajících politiků.
Indické mango vydrží díky nanotechnologiím měsíc čerstvé
Největší podíl vyhazovaných potravin pochází podle zprávy Společného výzkumného centra evropské komise (JRC) z procesu zpracování potravin a výrobního průmyslu. Rodinné „jednotky“ a restaurace se na vzniku dále nezpracovaných zbytků jídla podílejí méně.
Překvapivě nejúčinnější systém úspor a šetření potravinami podle zprávy demonstrují velké obchodní řetězce a supermarkety.
Salvatore Carona, evropský komisař za Itálii tvrdí, že nikdo nehodlá řešení tohoto problému blokovat. „Je to snad poprvé, kdy všichni jednající docházejí ke shodě,“ tvrdí Caronna. „Je jen otázkou jak se zachovají realizující instituce. Míč je na straně hřiště evropské komise, a očekáváme jejich rychlé rozhodnutí.“
Výsledkem jednání bude omezení produkce odpadního jídla na polovinu do roku 2020. Jak toho chce EU dosáhnout? K dosažení morálně závažného cíle chce užít několik strategií. Hovoří se o podpoře malých a středních zemědělců, kteří by byli schopni zásobovat čerstvou zeleninou a ovocem obyvatele na regionální úrovni.
Cílem je tedy zkrátit cestu zboží, plynoucí od zemědělců až k prodejcům. Dalším krokem je ujasnění užité terminologie pro data trvanlivosti uváděné na zboží. „Spotřebujte do“, „Prodejte do“ či „Nejlépe do“ má nahradit jednotné a méně zmatené datum, garantující současně kvalitu a nezávadnost.
A samozřejmě se tu hovoří o zlepšení kompostování, protože podíl potravin, biologicky rozložitelného odpadu končícího na skládce, může být efektivně snížen až o 40%.
K nadcházejícímu jednání o návrhu vhodných opatření jsou přizváni i klíčoví partneři, producenti a prodejci ze všech částí průmyslové výroby a zpracování potravin.
Potravinami by se plýtvat nemělo. Za války a po válce, nebylo co jíst. I jídlo bylo na lístky. Na tohle se už nějak zapomíná. Za „komančů“ se zbytky jídla z kuchyní dávaly pro prasata do JZD. Staré pečivo z obchodů také. A teď? Tohle všechno se nesmí. Ať jde celá Unie „někam.“ Na kuchyních pod pohrůžkou vyhazovu z práce si nesmíte vzít ani kousek vráceného masa od oběda pro čokla. Vše od omáčky počínaje končí v odpadu, který se vyváží na skládku. A márkety? Hrůza a děs. Vlastní zkušenost z Tesca – srdce mi trhá, když vidím, jaká kvanta tvrdého pečiva, které by se dalo např. levněji prodat někomu, kdo chová nějaké domácí zvířectvo, jak moc se toho vyhazuje do běžného odpadu. Tohle by se mělo opravdu zakázat! Ty obchody by měli mít povinnost odpad třídit a potraviny, které se nemůžou už dál prodávat, aby byly dávány do BIO kontejneru. Také města by měla mít zajištěné možnosti zpracování bioodpadu!
Těch 300 kg je podle mě reálných, zejmén ave městech. Pkud do toho započteme potraviny vyjhozené z obchodů, zbytky jídel z domácností a zbytky jídel z kantýn atd., tak toje reálné. Sám odebírám z práce týdněcca 50 kg zbytků pro domácí zvířata. oficiálně ale samozřejmě nesmím, protože se to musí pálit. Místo toho, aby se z toho jídla “ dělalo“ vepřové, kuřecí nebo vajíčka. To je opravdu k vzteku.
Výsledkem bude, že odpady z procesu zpracování potravin a výrobního průmyslu skončí jako potraviny na českém trhu.
Zajímalo by mne, co se myslí tím „V průměru vyhodí jeden obyvatel EU tři sta kilogramů potravin ročně“ a kde berou na takový výzkum data. Nedokážu si představit jak každý občan ČR vyhazuje měsíčně 25kg potravin.
Rozpočítávat obecný odpad firem, skladů, a marketů na hlavu je poněkud scestné, zavádějící a vlastně dost absurdní.
„Překvapivě nejúčinnější systém úspor a šetření potravinami podle zprávy demonstrují velké obchodní řetězce a supermarkety.“ – to je to zelené maso, … :-)
Omezení plýtvání znamená omezení komfortu (lenost) i kvality (namačkané ovoce se neprodá, nad starším pečivem se ohrnuje nos, …). Vždyť jde o šetření (to nemusí znamenat zefektivnění ani zlevnění). Stejně jako s jinými zdroji (paliva, recyklace) …
Tak mě úplně stačilo, když jsem dělal v Penny a každý den jsme vyhazovali čerstvé pečivo a sem tam čerstvé maso, kterému došla tzv. záruční lhůta. Samozřejmě, že se potom vyhazovalo a nikdo si nemohl vzít. Na to se vytvořila speciální inventura, kdyby si náhodou chtěl vzít byť jen jeden rohlík z cca 150 každodenně vyhozených. Samozřejmě se vyhazovala i spousta nedotčených mražených, chlazených a pekařských výrobků.