Elektrická auta už jsou zase tady!

Historie se opakuje pořád dokola. Málokdo už dnes ví, že první automobily konce 19. a začátku 20. století, v mnoha ohledech pořád ještě připomínající koňský povoz, jezdily na elektřinu. Až do roku 1920 měly dokonce elektromobily co do počtu navrch před auty benzinovými i parními. Jenže mezitím v Evropě Daimler a Diesel stále zdokonalovali své spalovací motory, v Americe se objevil Henry Ford s jeho pásovou výrobou a Modelem T, což všechno dohromady znamenalo pro elektrická auta rychlý odchod do důchodu.  

Nesmrtelná myšlenka
V průběhu dalších desetiletí elektrická auta prakticky zmizela ze světa. Opět se však vynořila v 60. a především 70. letech, kdy světem obcházela první ropná krize. Plody zvýšeného zájmu se ale urodily teprve o další desetiletí později.

V Evropě se elektrických aut nebály např. automobilky Renault, Volkswagen nebo Citroën a opatrně na trhu elektrické modely nabízely. Jenže mezi zákazníky prostě nebyl zájem. Rychle si zvykli na mnohasetkilometrový dojezd a jednoduché tankování na benzinkách, které vyrostly doslova na každém kroku.

O renesanci elektrického pohonu se během 90. let pokusila ještě automobilka General Motors. S dvoumístným, futuristicky vyhlížejícím modelem GM EV1 zaujala celou řadu kalifornských řidičů. Později ale nechala z dosud ne zcela vyjasněných důvodů elektrická auta sešrotovat. O jejich podivném osudu vypráví mimo jiné i film Kdo zabil elektromobil.

Kolik součástí má elektromotor?
Dvě. Stator a rotor. Kolik součástí má dieselový motor? Stovky a tisíce. Jednou z hlavních předností elektromobilů je jejich jednoduchost. Jde prostě o automobil, ve kterém motor, převodové ústrojí a nádrž nahrazuje elektromotor, chytrý software a baterie.

Když je to tak jednoduché, proč už dnes elektromobily nevídáme běžně na ulicích? Ačkoliv principiálně elektromobil skutečně je o mnoho jednodušší než auto se spalovacím motorem, po praktické stránce jde stále ještě o nemalou výzvu.

Přestože nedávná ropná a posléze i ekonomická krize znovu oživila zájem o alternativní pohony a elektromobily jako takové, dosud žádný se na automobilovém trhu nedokázal uchytit skutečně v masovém měřítku. Důvodem je mimo jiné skutečnost, že nabídka je stále velmi omezená.

Pokrok však zastavit nelze, a tak už během nejbližších několika měsíců a let se americký, evropský i asijský trh dočkají prvních sériově vyráběných elektromobilů od velkých automobilek.

Sportem ku zdraví
Ve Spojených státech je dnes možné koupit sportovní elektromobil Tesla Roadster za cenu 100 000 dolarů. Dvoumístný roadster má podobu Lotus Elise, továrna Tesla bere šasi přímo z britské továrny Lotusu. Montuje do něj ovšem svůj vlastní elektrický pohon a další součásti.

Díky třífázovému elektromotoru disponuje sporťák max. výkonem 248 koní a max. rychlostí 201 km/h. Zrychlení na 100 km/h zvládne během 3,7 sekundy, a tak se snadno může měřit s kdejakým nenažraným sportovním autem naftové éry.

Maximální dojezd na jedno nabití je oficiálně 393 km, rekord byl nedávno ustanoven na 501 km. Do dnešního dne se vyrobilo přes 1400 kusů a odnedávna si můžete Tesla Roadster koupit také v Evropě. Roadster je výjimečný stroj po všech stránkách. V budoucnu z něj pravděpodobně bude cenná rarita, protože statečně klestí cestu elektrickému pohonu ropnému lobby navzdory.

Nákupní košík z Japonska
Na úplně opačném pólu oboru elektrických aut stojí model Mitsubishi iMiEV. Malý elektromobil do města připomínající klasický model Colt se v Japonsku už nějaký ten pátek prodává a má úspěch. Podle praktických testů je s ním sice obtížné dosáhnout i oficiálně udávaného dojezdu kolem 130 km, přesto si získává na domácím trhu oblibu.

V Británii se oficiálně malé, ale příjmné a prostorné autíčko začalo prodávat od 1. ledna 2011. Ve stejnou chvíli totiž začal platit vládní bonus až £5000 pro každého, kdo se rozhodne pořídit si elektrické auto. Cena iMiEV by tedy měla spadnout až na £33 000, v hrubém přepočtu téměř milion korun.

To je zatraceně hodně za takového pidižvíka. Jenže právě Britům se může počáteční investice velmi rychle vrátit.

Na Ostrovech je cena benzinu jedna z nejvyšších v Evropě. Do centra Londýna je zpoplatněn vjezd, výjimku mají právě nízko- či bezemisní auta na alternativní pohon jako jsou třeba elektromobily. Navíc nemusí platit silniční daň a mají zvýhodněné parkování. Tímto způsobem chce Britská vláda podpořit snížení závislosti na dovozu ropy a odlehčit znečištěnému ovzduší.

Za všechno může baterie
V Evropě se iMiEV představil pod značkami Citroen C-Zero a Peugeot iOn. Druhý zmíněný už se ukázal i v České republice, poprvé na Dni elektromobility v Praze.

Redakce sesterského magazínu Hybrid.cz měla už tehdy možnost si jej krátce projet, ale nebylo tehdy možné ještě změřit dojezd. Právě ten je ale podle mnoha studií klíčovou vlastností, která u spotřebitelů rozhoduje o tom, zda vůbec začnou o elektromobilu jako alternativě pro klasické auto přemýšlet. O pár měsíců později, když se ČEZ rozhodl přivézt do ČR celkem 65 těchto elektrických aut, už přišel na řadu skutečný test. Dojezd byl změřen v tuhé zimě na 80 km.

Dojezd je pochopitelně dán kapacitou baterie. Především obrovský vývoj přenosné elektroniky posledních let – mobilů, notebooků a podobného harampádí – může za to, že se vůbec s elektromobily po desetiletích opět setkáváme. Pokroky v oblasti vývoje lithium-iontových baterií totiž umožnily zvýšit kapacitu na takovou úroveň, aby se dalo pomýšlet na jejich využití v automobilové dopravě.

Kromě iMiEVu se aktuálně začal prodávat také elektromobil Nissan Leaf. Ten už lze označit za rodinné auto – není zdaleka tak malý jako iMiEV, nabízí velký úložný prostor, pět dveří a dostatek místa pro pasažéry i náklad.

Čistý nebo hybrid?
Zatímco čistokrevné elektromobily se musí pořád ještě potýkat se značnými problémy kvůli příliš vysokým cenám baterií, stačily se mezitím dobře uchytit alespoň částečně „elektrizované“ vozy. Říká se jim proto hybridy. S prvním z nich – Priusem – přišla Toyota v roce 1997. Jejich princip spočívá v tom, že kromě spalovacího motoru obsahují také elektromotor a baterii. Ten vypomáhá ve chvílích, kdy bývá spotřeba paliva nejvyšší, např. při rozjezdu či pomalém popojíždění.

Hybridů se už na celém světě prodaly milióny kusů, stal se z nich tzv. „mainstream“. Automobilka která dnes nemá ve své nabídce hybrid na něm v lepším případě ve spěchu pracuje aby ho uvedla co nejdříve, v tom horším krachuje. Kromě Toyoty mají dnes na trhu svá hybridní auta také Honda, Ford, BMW, Mercedes-Benz a další. U také v České republice lze koupit řadu typů hybridních aut.

Míříme do zásuvky
Z hybridů se stal hlavní proud a překotný rozvoj v oblasti baterií snížil jejich cenu i hmotnost a rozměry. To umožňuje pomýšlet na sofistikovanější typ hybridních aut, tzv. hybridy do zásuvky (plug-in hybridy). Ty se od běžných hybridů liší tím, že jejich baterii, obvykle s o něco vyšší kapacitou, je možné dobíjet z domácí zásuvky nebo u speciálních dobíjecích stanic.

Jde o poslední předstupeň před plně elektrickým autem. Výhodou je další podstatné snížení spotřeby. Plug-in hybrid je zatím na trhu jediný – Volt. Toyota chystá svůj Prius do zásuvky představit světu teprve v roce 2012.

Jedním z prvních plug-in hybridů na trhu je Chevrolet Volt americké automobilky General Motors. Ten se začal prodávat před vánoci 2010. GM jej označují jako E-REV, neboli „elektrické auto s rozšířeným dojezdem“. V podstatě jde ale o běžný plug-in hybrid jakým má být i Toyota Prius v roce 2012 (prozatím prodávané Prius není možné dobíjet).

Zachrání nás vodík?
V článku, který si kladl za cíl shrnout současný vývoj směrem k elektrickému pohonu v automobilovém průmyslu chybí zmínit posledního hráče. Tím jsou auta na vodík, resp. vodíkové palivové články. Fungují podobně jako elektromobily, jediný rozdíl spočívá ve zdroji energie, kterým jsou právě palivové články.

I tímhle směrem se dnes výzkum automobilek ubírá. Je skvělé vidět, že se po desítkách let nečinnosti automobilový průmysl probudil a začal hledat nové cesty. Ať už za to může ropná nebo jakákoliv jiná krize. Nastal čas posunout se dál. O tom, že změna je nevyhnutelná, svědčí i skutečnost, že z pozice největšího automobilového trhu nedávno Čína sesadila Spojené státy americké, a to s nemalým odstupem.