Větrné elektrárny nebo vzpomínky?

Na evropském pobřeží Atlantiku už nejedna větrná farma stojí. Mohlo by se proto zdát, že plánovaný projekt pobřežních elektráren u Normandie nemůže nic zastavit. Problém tu ovšem je, a ne právě malý. Pláže Courseulles-sur-Mer ve Francii, kde by společnost Eolien Maritime France ráda vybudovala svůj větrný park, jsou totiž živoucím pomníkem na vylodění ze „Dne D“.

Od 2. světové války uplynulo téměř sedmdesát let. Většina britských, amerických a kanadských mariňáků jsou dnes devadesátiletí staříci. Přesto se jim příčí, aby na dohled plážím – dříve posetých minami a zátarasy, kde vykrváceli jejich kamarádi – stály obří větrníky. Na jedné straně tak stojí racionalitou vyvážený projekt na výstavbu 450 MW větrné elektrárny, na druhé pak silné a stále živé emoce účastníků dávných bojů.

Na obhajobu společnosti Eolien Maritime France (EMF) nutno dodat, že se prozatím vypořádává s připomínkami a kritikou na úrovni. Společně s investory přistoupila k „veřejnosti otevřené“ diskuzi, zda a za jakých okolností celý záměr realizovat.

Po prvních připomínkách už revidovala původní plány, a snížila o 35 % vizuální dopad celého díla. Věže větrných elektráren budou nepatrně nižší, a stát by měly v rozvolněnějších odstupech, ve vzdálenosti 0,8 km.

Celkem pětasedmdesát šestimegawattových větrníků by se mělo vejít na plochu dvanácti akrů, vzdálenou necelou desítku kilometrů od pobřeží. Spojení s pobřežím by měl zajistit síť podmořských kabelů.

EMF odhaduje celkové náklady záměru na 1,8 miliard euro. Pozitivní je, že k „ryze francouzskému“ stavebnímu projektu se mohou vyjadřovat i veteráni – Kanaďané, Američané a Britové.

Společnost EMF v tiskovém prohlášení uveřejnila, že: „Je ochotna respektovat památná místa vylodění, a doufá v zapojení místních iniciativ, tak aby vzpomínka na Den D zůstala stále živá.“ Přesto zatím stojí celý plán na výstavbu velké příbřežní větrné elektrárny vodě.