Strach z UNESCO zablokoval ve Francii stavbu větrné farmy

Doslova živelná bouře se ve Francii rozpoutala po podání návrhu na vytvoření sítě pobřežních větrných elektráren v Normandii. Mírně komickým dojmem působí fakt, že ani jedna ze zainteresovaných stran vážně nepřipustila možnost výstavby, ale přesto byla celková negativní reakce veřejnosti skutečně masivní. Ve „hře“ byl totiž ostrov Mont Saint Michel.

Památka zařazená do sítě UNESCO, malebný soubor budov tvořený klášterem a několika obytnými stavbami z jedenáctého století, je jednou z nejvyhledávanějších „venkovských“ turistických destinací. Magicky působí umístění komplexu historických budov na ostrohu skály, která je za přílivu nedostupná.

Při čtyřiceti stálých obyvatelích ji tu navštíví několik milionů cestovatelů ročně. Představa, že by „někde v dohledu“ mohla vyrůst větrná elektrárna, zvedla netušenou vlnu odporu. Ono „někde v dohledu“ má svůj háček.

Jednou z hypotetických lokalit uvedených v předběžném návrhu, jehož účelem bylo prosté vytipování míst na pobřeží s dostatečnou silou větru, byl i prostor vzdálený dvacet kilometrů od této mimořádné památky. Ačkoliv by prostým okem nebyly větrníky vůbec na tuto vzdálenost z ostrova vidět, spustila se vlna protestů.

Památkáři a průvodci přitom projevili nečekaný, až démonický strach z UNESCO. Báli se totiž, že by tato organizace, která schvaluje zařazení jednotlivých historických pamětihodností na celosvětový seznam, vyjmula Mont St. Michel ze svého listu.

Přitom právě UNESCO projevilo poměrně střízlivý odstup a čeká na jednotlivá vyjádření k návrhům možných stavebních provedení. Za poslední desetiletí byly totiž všechny návrhy na výstavbu staženy ještě před oficiálním podáním.

I teď francouzská vláda stáhla pod tlakem veřejnosti celý energetický projekt při normandském pobřeží a místní samosprávní celky chystají vyhlášení „ochranné zóny“ v poloměru 20-40 kilometrů, kde nebudou žádné rušivé stavby připouštěny. Francouzi se prostě bojí UNESCO a svůj Mont St. Michele nedají.