Kanada, USA a Mexiko se dohodli na snížení emisí
USA, Kanada a Mexiko spolu na začátku tohoto týdne uzavřeli dohodu, která může být pro další směrování obnovitelných zdrojů na celém kontinentu klíčová. Žádný stát totiž není ostrovem sám pro sebe a vzájemná sousedská podpora může pomoci mnohé změnit. 
Prezidenti zmíněných zemí se dohodli na společném cíli: dosažení 50 % obnovitelných zdrojů v jejich národních energetických mixech. Dohoda tří velkých amerických národů podepsaná v Ottawě není jen planým líbivým prohlášením.
Jejím ústředním bodem je totiž spolupráce, a to jak v oblasti zprostředkování informací, technologií tak dodávek materiálu. Naplnění cíle by se dle textu závazné smlouvy mělo přiblížit spolu s rokem 2025.
Pro někoho je tento termín snadněji dosažitelný, než pro jiné. Kanada už má prakticky splněno. Ale zejména v sektoru větrné energetiky může celému kontinentu nabídnout své cenné zkušenosti.
DONG Energy a dánský Vestas: klíčové partnerství
Čína vstupuje na mezinárodní trh s emisemi
BIRD: USA a Izrael spolupracují v oblasti výzkumu energetiky
Tuto pomoc by ocenily zvláště Spojené státy americké, kterým v Evropě už dávno rozjetý rychlík větrných farem ujel. Na druhé straně, jsou to právě státy USA, které na kontinentu dominují solární energetice.
Jejich know-how, či spíše dodávky technologie, by velmi ocenilo Mexiko. To má pro rozvoj této oblasti obnovitelných zdrojů ideální podmínky, ale v samotných instalacích zaostává. A právě proto, že dohoda spočívá ve vzájemné reciproční potřebě partnerů, má ideální šance na úspěch.
Barack Obama, Justin Trudeau a Enrique Peña Nieto spolu během navazujícího zasedání projednají další body vzájemné spolupráce, včetně otázek průmyslu a dodávek nerostných surovin. Snad proto je celý prezidentský summit v tisku nazýván „Schůzkou tří amigos“. Z hlediska obnovitelných zdrojů energie je ale na pořadu připraveno ještě jedno důležité téma.
Tím je rozpracování společné vize projektů CCS (Carbon Capture and Storage), velkokapacitních úložišť uhlíku. Ne každý z partnerů totiž disponuje dostatečnými fondy pro jejich realizaci, potažmo pak vhodnou technologií.
Řešit by se měl i nový koncept distribuce energie. Čistě statisticky totiž USA vyrábí 75 % energie na celém kontinentu a Kanada jen zlomek. Ovšem je to právě Kanada, která s přehledem získává více než 80 % energie z OZE (především vodních elektráren), a tak je v jednání varianta odběru čisté elektřiny z Kanady.
Je potěšující a vlastně i trochu neuvěřitelné, kolik rozvinutých i rozvojových zemí velmi rychle přešlo na OZE. Samozřejmě, že země, které mají k tomu podmínky jsou ve výhodě, ale stále více se ukazuje, že výrazné snížení uhlíkové stopy je možné a vlastně se na tomto poli už hodně práce udělalo. Pořád to ale nestačí, bude potřeba ještě hodně přidat.
Když postaví dálková vedení nebo budou stávající používat pro posílání přetoků přes hranice tam, kde je elektřiny aktuálně potřeba, mohlo by to fungovat. Navíc tím ukazují, že si nebudou vzájemně otravovat vzduch, když se jeden snaží a druhý mu tam přes hranici pouští víme co.
Úložiště uhlíku jsou podle mne kravina, bohatě by postačilo zalesňování.
Nechápu, proč tohle jednoduché řešení státy neprosazují. Místo drahých a nevyvinutých CCS je zalesnění nejen levnější, ale nese i jiné benefity – rekreační, vizuální, retence vody atd atd atd…