Britská charita varuje před plýtváním s jídlem

Podle zprávy organizace FareShare žije ve Velké Británii 5,8 milionu obyvatel pod hranicí těžké chudoby. Řeč rozhodně není jen o bezdomovcích a squatterech. Absolutní nedostatek financí, za které by si lidé mohli pořídit nejnutnější jídlo, pociťují jak důchodci, tak i lidé v produktivním věku.

Anglické charitativní spolky, jako například zmíněný FareShare, zprostředkovávají těmto potřebným nezbytné jídlo ze sekundárních zdrojů, především díky „darům“ vyřazených poživatin ze supermarketů.

Za dvacet let práce v terénu získali mimořádně přesný náhled do problematiky vyhazování nezpracovaných a nesnězených potravin, který se rozhodli zprostředkovat širší veřejnosti.

FareShare je trochu odlišný model charity, její úloha je spíše zprostředkovatelská.

Propojuje dohromady přirozené zdroje potravin – velkokapacitní jídelny, závodní stravovny, supermarkety, trhy a zelinářské velkoobchody, které se každodenně potýkají s nadbytkem odpadních produktů – s organizacemi které re-distribuují a přerozdělují jídlo hladovým strávníkům bez prostředků, jež takříkajíc nepohrdnou ováleným soustem.

Jen za loňský rok zajistila výdej dvanácti milionů obědů. Zní to hezky, ale vzhledem k počtu „potřebných“ je prý toto číslo směšně malé. Zvláště když FarShare tvrdí, že k dispozici je pořád teoreticky materiál na neuvěřitelných 800 milionů porcí ročně.

Lindsay Boswellová, výkonná manažerka FareShare k tomu dodává: „Za dvacet let práce pro charity jsme rozdali 67 milionů porcí. Potěší to u srdce, ale daleko větší množství potravin končí bez dalšího využití na skládkách. Pořád pracujeme jen a asi 1,5 % vyřazených potravin.“

Podle Boswellové jsou tato ohromná čísla jen špičkou ledovce, který v sobě váže sociální, ekonomické a ekologické problémy. Na jedné straně se zdá nepochopitelné, jak někdo může mít hlad v zemi, kde končí takové množství „obědových porcí“ na skládkách.

Provozovatelé skládek zase mají těžkou hlavu, že se jim ročně na skládky dovalí 400 000 tun biologicky rozložitelného odpadu, pro které by se jistě našlo jiné využití. A to celé dohromady představuje obrovské mrhání, které se nedá v penězích vyčíslit.

Boswellová soudí, že chyba a její řešení se skrývá „uvnitř“ celého systému produkce a distribuce potravin. „Produkujeme stále více a více potravin, jako konzumenti máme na výběr ze skutečně rozmanitého sortimentu zboží, a přitom má stále více lidí hlad. To nevypovídá o tom, že by systém výživy a potravní bezpečnosti prostě fungoval.“

Od roku 2004 se poptávka, respektive počet jídel, které zprostředkoval FareShare v Británii zvýšil o 300 %. Počet charit, které na ostrovech poskytují oblečení, stravu a nocleh se za posledních deset let zvýšil o 400 %. „Chudoba, tak jak ji známe z britských románů o průmyslové revoluci, se pomalu plíží do Anglie, a je skutečnou výzvou se s tím snažit něco udělat.“