ROZHOVOR: architekt Petr Pospíšil o návrhu mrakodrapu Acacia Tower

Petr Pospíšil je autorem soutěžního návrhu mrakodrapu Acacia Tower v rámci světové architektonické soutěže EVOLO. Vystudoval průmyslový design a v roce 2001 ho oslovil Jan Kyzlink a pozval do svého týmu. Přečtěte si jak vznikal návrhu mrakodrapu a jak dnes architekti vnímají potřebu šetrného přístupu.

Společnost Ateliér KYZLINK vznikla v roce 1995, od roku 2003 nese název KYZLINK. Ve vedení společnosti stojí Jan Kyzlink a Luděk Volný, Jan Kyzlink vede po odborné stránce tým architektů a Luděk Volný má v kompetenci stránku obchodní. Sídlo společnosti je v Brně a pobočka v Praze, firma v současné době zaměstnává pře 20 lidí.

Jak vypadaly vaše začátky ve společnosti KYZLINK?

Petr Pospíšil (PP): Řešili jsme interiérový design a postupem času jsem začal pracovat i na architektuře staveb. Nyní se vzhledem ke své desetileté praxi v architektuře považuji spíše za architekta, než designéra, ale hranice mezi těmito profesemi se prolínají a studium designu beru spíše jako pozitivum, než handicap. Směr, kterým se ubíráme, je patrný čistým designem, jednoduchými liniemi a funkčností. Chceme dávat věcem smysl, zohledňovat potřeby investora a nevytvářet prvoplánové návrhy. Zaměřuji se na aplikaci nových trendů a nekonvenčních řešení, které se snažíme v našich návrzích uplatňovat.

Kdo dnes patří mezi vaše klienty?

PP: Našimi klienty jsou jak fyzické osoby, pro které nejčastěji navrhujeme rodinné domy nebo interiéry, tak komerční firmy nejrůznějšího zaměření. Zakázky pro komerční sféru jsou velmi pestré, jedná se o sídla firem, developerské projekty, bytové domy, penziony, retail architekturu. Z realizovaných projektů z poslední doby bych rád jmenoval kancelářské prostory s netradičními odpočinkovými zónami pro společnost AVG v Brně, na jaře budou dokončeny rekreační apartmány PÁLAVSKÉ VINOHRADY v Pavlově, začíná se stavět AQUACENTRUM v Pasohlávkách. Kromě toho průběžně navrhujeme a realizujeme soukromé rezidence, rád vzpomínám na práci na rekonstrukci funkcionalistické vily v Praze, kde se nám podařilo za použití původních materiálů a replik dobového nábytku uvést značně zdevastovaný dům do téměř původní podoby.


Jak vznikl návrh vašeho mrakodrapu, jak se idea vyvíjela a pro jakou příležitost byl celý návrh vyroben? Šlo vyloženě o projekt pro účast v soutěži EVOLO, nebo za tím byly nějaké jiné plány?

PP: U mnoha architektů a designérů vznikají návrhy a studie tzv. „do šuplíku“ Jedná se o myšlenky, které nás napadají při řešení konkrétních návrhů, ale vzhledem k danému zadaní a tématu se nedají aplikovat. Mnohdy tyto nápady a řešení končí v podobě skic a náčrtů. Ty jsou odloženy a čekají na vhodný projekt, ve kterém by se daly aplikovat. Do jaké míry a kvality jsou tyto myšlenky rozpracované, záleží v podstatě na vůli architekta. Na problém nedostatku zeleně a nemožnosti plošného zastavění stavební parcely jsme narazili v atelieru KYZLINK při řešení bytových domů v Praze a Bratislavě. Díky tomu, že jsou soutěže jako například EVOLO SKYSRAPER COMPETITION, máme možnost uniknout od nejrůznějších omezujících faktorů, ekonomických limitů, urbanistického začlenění a rozvinout svoji úvahu o daném problému. Tato práce je určitým relaxem a dává prostor kreativitě a volnému myšlení.


Můžete blíže popsat čím je váš návrh mrakodrapu výjimečný a čím se liší od dnes běžně realizovaných staveb?

PP: Jak jsem již zmiňoval, návrh svou podstatou je spíše přiblížen současné architektuře mrakodrapů, ale konstrukce, způsob užití a možnosti dalšího rozvoje principu stavby přináší mnoho otázek a věcí které je potřeba domyslet a navrhnout. Nebylo záměrem vytvoření futuristické stavby, ale nastínění dalšího kroku a pohledu na výstavbu výškových budov. Výjimečnost a odlišení od současných staveb je eliminace horizontální masy budovy, a převedení obytných prostor do plošné několika úrovňové zástavby v horní části. Tímto principem se využívá pasivní solární energie a možnosti vytváření volných teras pro relaxační a sportovně rekreační plochy. Dále pak systém tří nosných pilířů nesoucí obytný komplex, nabízí možnost adaptace a přizpůsobení do různých prostředí a urbanistických celků.


Je váš mrakodrap teoreticky realizovatelný, pokud by se do něj někdo řekněme rozhodl investovat, šla by taková budova postavit? Jaké by pak byly náklady?

PP: Pokud by tato myšlenka byla dále rozvíjena, dává podněty pro vytváření nových architektonických staveb tohoto typu. Jistě by vzniklo spoustu dobrých architektonických návrhů a variací a nepochybně by změnily charakter a tvář velkoměst.



Navrhoval jste Acacia Tower s nějakou konkrétní metropolí v mysli, nebo je to návrh použitelný všude na světě?

PP: Studie neuvažuje s konkrétní lokalizací ani neřeší samotné konstrukční detaily či materiály. Jedná se o koncept, který má poukázat na problémy vznikající s masivním zastavováním a nedostatkem ploch ve městech. Hlavní myšlenkou bylo vytvoření a využití ploch nad úrovní města. Nejedná se ani tak o jednu samotnou stavbu, ale spíše o typ staveb, které budou mít hlavní užitnou plochu v úrovni nad současnou zastavěnou aglomerací. Respektive druhé patro plošné zástavby, které bude postupně vznikat nad samotným městem. Vynesení těchto ploch by mělo být v souladu s ostatními urbanistickými prvky a mělo by co nejšetrněji omezovat okolí a život pod nimi.



Jak se vy osobně díváte na současný trend snižování energetické náročnosti budov a zvyšování efektivity, plus nástup decentralizovaných energetických zdrojů? Začíná se tento trend už promítat také do vaší každodenní práce?

PP: Snižování energetické náročnosti budov je rozhodně nedílnou součástí naší práce. Diskuze nad spotřebou energií začínají hned na začátku, zvažujeme vhodnou orientaci stavby a její velikost, po dokončení studie přichází na řadu technická řešení detailů a přesné výpočty. Domníváme se, že u budov s veřejným významem by nízká energetická zátěž měla být povinností.