Zbavíme se oxidu uhličitého jednou provždy?

V předchozím článku o uhelných elektrárnách jsme nakousli téma jakým způsobem lze uložit problémový oxid uhličitý. Uvažovaná technologie CCS však potřebuje vhodné geologické podmínky, což její použití značně omezuje. Může to jít i jinak? Studenti z Michiganské university si myslí, že ano. Ve svých laboratořích představili zařízení s vlastním miniaturním komínem, na kterém demonstrovali systém trvalého uložení CO2.  

Představený způsob zachycení CO2 je podobný starší technologii nazvanou SkyMine od texaské firmy Skyonic Corporation. Avšak na rozdíl od starší technologie nedochází k ukládání CO2 do hydrogenuhličitanu sodného, ale do pevného materiálu!

Vědci zatím princip ukládaní drží v tajemství. Předvedli však aspoň funkční model, u kterého hrubě načrtli, jak celý systém funguje.

Zmiňovaný komín byl naplněn skleněnými korálky, přes které směrem dolů stéka unikátní kapalina. Její přesné složení zatím zůstává utajeno.

Směrem nahoru stoupá oxid uhličitý, který se zachycuje do prokapávající kapaliny. Zachycený oxid uhličitý se následně uloží do pevných materiálů, které mohou být použity ve stavebnictví.

Starší systémy na zachycení CO2 mohou sice odstranit až 90 % oxidu uhličitého, ale trvalé uložení je velmi drahé. To je zřejmě důvod, proč se obdobné systémy nedočkaly většího rozšíření.

„Průmysl má problém se zachycováním CO2 a jeho ukládáním, protože jde o další náklady, ze kterých neplynou žadné výhody. Pokud však nabídneme systém na zachycování CO2, který lze zpětně zpeněžit, bude to mnohem zajímavější,“ řekl Komar Kawatra, předseda oddělení chemického inženýrství při Michiganské universitě.

Cílem tedy není jen najít způsob jak co nejlevněji zachytit a uskladnit oxid uhličitý, ale také jak získat z jeho uskladnění nějaký profit.