Výfukové plyny oslepují včelstva
Výfukové zplodiny nikomu moc nevoní a jak se ukazuje, včelám teprve ne. Nedávná studie univerzity v Southamptonu se zaměřila na další výzkum příčin mizejících opylovačů, tentokrát ve vztahu ke znečištěnému ovzduší způsobovaném automobily. Výsledky prokázaly, že vystavení včel běžným polutantům v ovzduší negativně ovlivňuje jejich schopnost vnímat vůně rostlin.
Zplodiny obyčejného dieselového motoru do značné míry stírají schopnost včel rozlišovat „florální odéry“ kvetoucích rostlin. Zdánlivá banalitka ale znamená, že včely s omezeným senzorickým vjemem nejsou schopny shánět potravu pro sebe ani pro včelí larvy, natož pak aby ještě přispívaly k opylování rostlin.
Na olfaktorických (čichových) signálech je totiž vzájemná komunikace včel v roji přímo postavená. Pokud se necítí, nemohou vzájemně koordinovat své pohyby a lety směrované za sběrem vydatného nektaru.
„To, že budou z hlediska vyhledávání zdrojů potravy včely oslepené a hladové se však může přenést i do hladu lidí,“ připomínají Tracey Newman a Guy Poppy, kteří výzkum v laboratorních podmínkách vedli.„Hovoříme tu o velice konkrétním a komplexním ohrožení schopnosti přírodních zdrojů zásobovat lidskou populaci potravinami.“
Model o včeličce přelétávající pilně z květu na květ, který je nám předkládán už někdy ve školce, by tak prý mohl snadno doznat výrazné změny. Profesor Poppy připomíná, že: „Proces polinace (opylení) se významným způsobem podílí zvyšování zemědělské úrody.“
Opylování šetří miliony liber
Badatelé ze Southamptonu si dokonce troufají vyčíslit hodnotu potenciálního přínosu včel pro britské zemědělství. Anglie díky včelám „ušetří“ ročně nějakých 430 milionů liber ročně. Bez včel by se musely všechny potřebné zemědělské plodiny opylovat uměle.
V rámci výzkumu vědci izolovali osm hlavních složek výfukového kouře, a vzdušným koktejlem z těchto složek obohatili izolované boxy s včelami. Badatelé navíc skombinovali jednotlivé složky „automobilového zápachu“ s odérem nektarem nabitých rostlin.
Pokud byl tento odér aplikován samostatně, začaly s sebou včelky netrpělivě šít. Ve směsi šesti z osmi látek je však hypotetická přítomnost vydatného zdroje potravy nechávala, slušně řečeno, chladnými.
Další navázané experimenty pak vědcům prohloubily vrásky na čele. To, že přítomnost šesti komponent výfukového dýmu „překryla“ vůně květin, by bylo nepříjemné, ale tento efekt nebyl trvalého charakteru.
Horší už ale je, že vysoce reaktivní atmosférické oxidy dusíku, které při spalování do ovzduší rovněž v nemalých koncentracích unikají, vytvářejí se složkami „vůně“ rostlin chemickou vazbu. Ta nepatrně pozměňuje charakter odéru rostlin, a činí jej pro včely zcela nečitelným.
To sice vysvětluje minimální přítomnost včel kolem silnic i ve městech, ale nedává nám to odpověď na otázku, co bude se včelami dál.
