Švýcaři mají seznam nejtoxičtějších míst světa

Po celém světě žijí desítky milionů lidí v trvalém ohrožení, na dohled míst s vysokým stupněm toxického znečištění. Institut švýcarského Zeleného kříže na bázi 2000 záznamů ze 49 zemí světa vytvořil seznam nejtoxičtějších lokalit. V jejich těsném okolí žije na 200 milionů lidí.

„Odhadujeme, že skoro 200 milionů lidí, především z rozvojových oblastí, žije v místech s vysokou mírou znečištění,“ říká Richard Fuller, vedoucí Blacksmithova institutu (BI), americké organizace, která se na výzkumu rovněž podílela.

Výsledný žebříček nepotěší: za nejtoxičtější místa světa patří především lokality v Africe, kde v katastrofálních až otrockých podmínkách pracují lidé, likvidující evropskou elektroniku.

Západní Afrika, konkrétně ghanské hlavní město Accra, disponuje druhým největším koncově-zpracovatelským závodem tohoto typu na světě. Zařízení v Agbogbloshire však v ničem nepřipomíná řád a čistotu evropských demontážních linek. Obrovské haldy elektroniky, která má odslouženo, oblaka štiplavého dýmu a duhově zabarvené kaluže jsou tu všude.

Ročně tu „zpracují“ okolo 215 000 tun elektronického odpadu. Podle předpovědí se má zdejší obrat do roku 2020 ještě zdvojnásobit. Vypalování kabelů a tavení materiálů však uvolňuje do životního prostředí masivní koncentrace těžkých kovů.

Olovo v půdě tu bylo zaznamenáno v míře, která pětačtyřicetkrát přesahuje povolené limity. „Každý chce počítač nebo laptop,“ říká Jack Carvanos z BI. „Tenhle trend se nemění, a má spíš tendenci k exponenciálnímu růstu, takže bude hůř.“

Indonésie ale také nestojí stranou. Souměstí v okolí Citara na Západní Jávě hostí okolo devíti milionů obyvatel, ale funguje tu také okolo 2000 továren. Oděvy a obuv se tu pochopitelně vyrábí především pro západní svět. Místní mají sice práci, ale obživu tu ve skutečnosti najít nemohou.

Řeky obsahují takové množství rozpuštěného hliníku, manganu a rtuti, že jíst zdejší rýži se rovná otravě. Koncentrace olova ve vodních zdrojích lokálně dosahuje tisícinásobku povolených limitů.

V Indonésii ale ještě chvilku zůstaneme. Perla Bornea, ostrov Kalimantan, je totiž třetím nejtoxičtějším místem pro život na světě. Přitom ještě donedávna se ostrov dal považovat za tropický ráj.

Těžba zlata, soustředěná na malé povrchové doly u vody z něj však učinili místo zeleného ráje zarudlé peklo. Rtuť tu ročně zahubí tolik lidí, jako v celém euro-asijském regionu dohromady.

Další nelichotivou pozici obsadilo město Hazaribagh v Bangladéši. Někdy se mu také přezdívá město smrti. Funguje tu totiž na 270 velkokapacitních koželužen a barvířských dílen.

Odpady z jatek i dílen pak stékají volně do řeky. Za jeden den vylijí řemeslníci 22 000 litrů toxických roztoků i v dhácké Buriganze. Řeka má největší koncentraci „antropogenního“ šestimocného chromu na světě.

Seznam pak doplňuje povodí argentinských řek Matanza a Riachuelo, nebo delta Nigeru. Chybět nesmí ani okolí Černobylu, které však stojí na poslední příčce toxické desítky. Předběhlo jej i zambijské město Kabwe, proslavené těžbou rtuti.

Podle odborníků z Blackshmitova institut je zajímavé, že letos, na rozdíl od výsledků před šesti lety, nedominovala předním příčkám Čína ani Indie. K ekologii v průmyslové praxi mají ale obě tyto země ještě pořád velmi daleko.