Singapur – báječné místo pro život

Pět a půl milionů obyvatel městského státu v neuvěřitelné hustotě skoro 7000 lidí na kilometr čtvereční činí ze Singapuru třetí nejzalidněnější město světa. Přesto se tato metropole, rozlohou jen o třetinu větší než Praha, může těšit desetiprocentnímu podílu zeleně v městské zástavbě. Zázrak nebo omyl? Podle Thaie Kera, úřadujícího správce městské zeleně, tak trochu obojího.

Už od letiště vás doprovází záplava zeleně, stromů a kvetoucích keřů, pečlivě udržovaných záhonů and kterými bdí vysoké palmy. Chodníky jsou lemovány květináči, z visutých přechodů dolů stéká listoví popínavých rostlin, a snad každé volné prostranství je nějakým způsobem pokryto vegetací. Vše prý začalo kolem šedesátých let, kdy se přiblížilo významné datum získání nezávislosti.

Liu Thai Ker, vedoucí představitel organizace „Centra pro obyvatelná města“, to popisuje následovně: „Koloniální britské dědictví nám ve městě mnoho zeleně nezanechalo, ale zůstal tu aspoň prostor. Měli jsme tu skelet otevřených prostranství. Ze hřbitovů a hřišť se pak dařilo vegetaci rozšiřovat i do městské zástavby, a vznikaly první parky. Chtěli jsme tu vytvořit systém propojené zeleně, takové naše Město zahrad.“

Ve srovnání s jinými asijskými metropolemi si v Singapuru vážili stojících stromů, a budovy se jim musely vyhýbat. Nikoliv naopak jak tomu obvykle bývá. A to i přesto, že město skutečně bojuje s nedostatkem stavebních pozemků.

Deset procent zeleně v zástavbě je imponující výsledek a podílí se na něm nejen parky. Městská správa eviduje na 322 „sousedských a komunitních“ parků, 2671 hektarů zeleně kolem cest, čtyři velké přírodní rezervace.

Bývalý premiér, Lee Kuan Yew, je proto často nazýván „největším městským zahradníkem“. To on totiž stál za vytvořením první komise pro tvorbu parků v roce 1963, a za pevnou obhajobou stavební doktríny, platné od sedmdesátých let.

Ta zní jasně: „Nechceme ve městě žádné ruiny, nedostavěné či chátrající budovy. Než brownfield, tak raději stromy.“ Kritiku za vytváření „Potěmkinových vesnic“ a překrývaní trosek a slumů příkrovem zeleně však nesklízel dlouho.

Proces zacelování jizev na tváři města se během dvou desetiletí vplatil, a vytvořil ze Singapuru skutečnou zahradu. Správa městské zeleně dnes zaměstnává na 900 odborníků, zahradníků i krajinářů, a vyplácí ročně 19,1 milionů na údržbu veřejných prostranství.

Do skladby a funkčnosti rezervací mají co mluvit i ekologové. I díky nim má obrovské město ten nejfunkčnější systém biokoridorů, kterými se mohou zvířata a rostliny přesouvat po ostrově. V současnosti se táhne kolem tůní a zalesněných ploch ve městě v délce 150 kilometrů.

„Byznys a peníze, které proslavili Singapur jako „asijského ekonomického tygra“ jsou pořád důležité,“ říká Ker. „Ale město musí být v první řadě obyvatelné, musí se nám tu líbit. Ročně vyplácíme miliony na údržbu zeleně, ale nelitujeme toho, protože tu jsme spokojení. Chtělo to plánování do budoucna, a nebát se odříct se některých věcí, ale dnes je Singapur je nádherné místo pro život.“