ROZHOVOR: o projektu přírodního co-housingu 9 Pramenů, díl 1.

Michalovi Martochovi je 32 let. Původně pracoval jako učitel na základní škole, později jako SAP specialista v automobilce Hyundai a následně na pozici manažera ve velké nadnárodní společnosti. Dnes bydlí se svou ženou Monikou a třemi kočkami v Novém Jičíně. V nedalekém Starém Jičíně však rozbíhá velký projekt přírodního bydlení, co-housingu nazvaný 9 Pramenů.

Prošel jsi spoustou pracovních pozic, nabyl si obrovské zkušenosti, můžeš to nějak shrnout a říct, co děláš dnes?

Michal Martoch (MM): Co se týče práce, tak s kamarády jsme před několika lety založili firmu, která poskytuje služby firmám i jednotlivcům pro práci na dálku (videokonference, online vzdělávání přes webináře a elearning, online kanceláře Google Apps a Microsoft Office 365, programování aplikací v cloudu, dále provozujeme online portály zaměřené na práci z domu). Jednoduše řečeno učíme firmy využívat na maximum možnosti dnešních technologií, aby šetřily náklady, čas i životní prostředí a k tomu jim také poskytujeme řešení.

Je pro vás práce na dálku životní styl?

MM: Bezesporu, práce na dálku/z domova je pro nás životní styl, který je jednak ekologický, ale také ekonomický, takže to výborně zapadá do našeho cohousingu. Vzhledem k tomu, že máme v této oblasti výborně zvládnuté procesy a způsoby efektivní komunikaci, tak umíme naším sousedům z cohousingu pomoci najít takovou práci z domova u zaměstnavatelů odkudkoliv v ČR. Navíc má práce z domova jednu obrovskou výhodu – lidé tráví čas doma nebo v komunitě a mají tak možnost rozvíjet vztahy s lidmi ve svém okolí, mohou si vzájemně pomáhat např. s hlídáním dětí apod.

Z čeho vlastně prapůvodně vychází vaše touha po životě v přírodě, proč jste se rozhodli založit tento co-housingový projekt a s jakým cílem?

MM: Oba máme se ženou Monikou kořeny na vesnicích pár kilometrů od sebe. Původně jsme hledali vysněné IDEÁLNÍ místo. Rychle jsme z toho ale vystřízlivěli, že nic takového jako ideální místo neexistuje a je pouze na nás, abychom si jej uměli sami vytvořit. A k tomu se přímo nabízelo místo na Starém Jičíně, kde vlastníme několik hektarů pozemků. Původně se jednalo o pole, které se ale podařilo v rámci rozsáhlých změn územního plánu obce změnit z části na místo určené k zástavbě. Aktuálně se jedná se o cca 5000 m2 stavebních míst, Dalších téměř 20 000 m2 i přes umístění v intravilánu obce neprošlo na kraji a to z důvodu nedostatečné kapacity centrální ČOV. V letošním roce by měla proběhnout revize územního plánu s tím, že věříme, že to tentokrát na kraji projde komplet. Navrhujeme totiž omezit to na podmínku, že si musí domy vybudovat vlastní ČOV. V podstatě nám to i nahrává, protože se nechceme na sítě připojovat a vše si řešit lokálně.
Naší podmínkou při hledání vysněného ideálního místa byla také možnost vytvořit určité komunitní bydlení ve formě cohousingu. Věříme, že největší síla je ve spolupráci mezi lidmi. Bohužel dnešní západní společnost má tu vlastnost, že se ji podařilo velice silně narušit vazby v rodinách, mezi sousedy a přáteli. Lidé jsou vůči sobě apatičtí, závidí si nebo se dokonce nesnášejí. Jsem toho názoru, že rodiny dnes nefungují tak, jak by měly. Dokonce už si v USA spočítali, že přístup – Stěhujte se za prací – je ekonomicky velice nevýhodný, protože absence komunitního života v rodině zvyšuje náklady na péči o nemohoucí rodiče nebo o děti (pracující matky s malými dětmi, které nemají prarodiče v dosahu to znají velice dobře), lidé mají podstatně větší výdaje na vybavení i bydlení (zděděný dům je podstatně levnější, než nákup nového na hypotéku), protože nemohou sdílet a navazovat na staré vztahové vazby. I proto jsme se rozhodli využít našeho rodinného zázemí, které na Starém Jičíně a v okolí máme.

Další samostatnou kapitolou je vlastní cíl – poslání cohousingu. Můžeš to nějak rozvést?

MM: Globální statistiky říkají, že uzavřené komunity se rozpadají z 95 %. U cohousingů je číslo výrazně lepší, ale přesto zde určité riziko existuje. Také platí zásada, že jasně definovaný záměr výrazně podporuje trvalou udržitelnost cohousingu. Záměr přitahuje lidi společných zájmů a ti pak mohou dlouhodobě pracovat na jeho uskutečnění. Například záměr typu – Chceme bydlet v cohousingu – je nedostatečný. Jakmile se po 10 letech vše zrealizuje, tak se to začne tříštit. Proto je nutné tyto věci vyjasňovat již od začátku. Vloni v létě jsme pořádali Rodovou cestu do Ruska, abychom zde navštívili několik ekologických vesniček a inspirovali se, jak k věcem přistupovat. Krásně zde šlo vidět, jaký byl výsledek a stav po 10 letech, pokud měli záměr nebo když ho neměli.

Rodová cesta – co to je, jak v Rusku fungují ekologické vesničky a co jste si z cesty přivezli?

MM: Rodová cesta byla pro nás cesta za poznáním do Ruska, kde jsme chtěli načerpat informace z nejrůznějších míst jako jsou ekologické vesnice, Štětininova ruská rodová škola apod. V rámci naší 22 denní cesty ve 22 lidech jsme projeli více než 8000 km. Dále jsme chtěli nasát atmosféru, poznat zdejší lidi a jejich přístup k životu. Hlavním přínosem bylo utvrzení se ve faktu, že nejde věci dělat jako v Rusku, ale je nutné se přizpůsobovat na české podmínky. V Rusku jednoduše přijdete za vládou, řeknete, že chcete pronajmout 100 hektarů pozemků na 50 let a dostanete je pronajaté za pár rublů. V ČR je nutné jakékoliv ekologické aktivity plně integrovat do stávající infrastruktury měst a vesnic. Zde jsou informace z besedy o rodové cestě a zde ke stažení příběhy z rodové cesty.

Jaké má tedy projekt vašeho co-housingu poslání?

MM: Poslání našeho cohousingu jsme zatím definovali jako Trvale udržitelný život (od toho se pak odráží i název cohousingu jako 9 Pramenů). Pro někoho to zatím může znít velice obecně, ale je to záměrně. Na jasnější definici si chceme dát čas, až se k nám přidají další 2 rodiny a zaplníme současných 5 pozemků. Zatím jsme 3 rodiny + 1 další, která se připojí ve 2. vlně dalších stavebních pozemků v horizontu 3-5 let. Jistě však víme, že hledáme rodiny, kde se jeden z páru intenzivně věnuje oblasti vzdělávání v jakékoliv oblasti (učitel, lektor), koučingu, osobnímu rozvoji, psychologii apod. Plánujeme v cohousingu vybudovat vzdělávací centrum, kde se budeme moci společně uplatnit. K tomu chceme najít 1 farmářskou rodinu, která miluje zemědělství/zahradu a chtěla by zajišťovat produkci jídla pro ostatní obyvatele cohousingu, dostala by pro pěstování k dispozici 3 hektary a později snad více (máme dohodnuté nějaké předkupní práva na okolní zemědělskou půdu).

V jakém stavu se váš co-housingový projekt nachází dnes? Co děláte a co se chystáte dělat v nejbližších týdnech a měsících?

MM: Nyní máme název, zakládáme neziskovku, která cohousing právně zaštítí, máme rozparcelované pozemky a hledáme další 2 rodiny, které by se chtěly stát našimi sousedy. Aktuálně 1 rodina rekonstruuje svůj dům, my čekáme na vyřízení stavebního povolení a začneme se stavbou během prázdnin. Druhá rodina plánuje začít se stavbou v průběhu příštího roku. Současně také uvítáme další rodiny, které by sdílely naše záměry a chtěly by bydlet v katastru obce nebo okolí.

Jak se na váš záměr dívají obyvatelé nedaleké vesničky a vůbec okolí? Podporují jej, dívají se na něj s nedůvěrou, je jim to jedno?

MM: Obec má velký zájem na rozšiřování. Starý Jičín je v okolí Nového Jičína (okresní město) obec s jednou nejlepších adres. Je zde kompletní infrastruktura (škola, školka, obchody, restaurace, autobusová doprava do města každou hodinu). Aktuálně se staví/bude v nejbližší době stavět cca 70 nových rodinných domů, což je na obec s cca 1000 obyvateli velké číslo. Obec se tak velice silně omlazuje, přibývají lidé z města, kteří si sami musejí hledat cestu, jak se zapojit do života obce, aby se z nich nestala jen satelitní komunita na okrajích.

Prezentovali jste už v obci nějak myšlenku cohousingu?

MM: Myšlenku cohousingu jsme zde zatím nijak neprezentovali. Víme, že lidi v ČR mají obecně na komunitní bydlení spíše negativní pohled – viz. reakce v komentářích pod nedávný článkem. Vnímáme, že to je na několik let, ukázat, jaký to má smysl. Velká výhoda je v tom, že naše rodina je v obci domácí a nejsme tak „cizáci“, kteří by se jen roztahovali. Vůči obci a obyvatelům chceme vystupovat maximálně transparentně, navíc je naším cílem v budoucnu i prodej zemědělských přebytků. Věřím, že tohle všechno nám pomůže se včlenit do života obce a v budoucnu i významně pozitivně ovlivňovat dění v obci.

Jakým způsobem postupujete v oblasti legislativy? Vykupujete zemědělskou půdu a následně žádáte o změnu územního plánu? Co stavební povolení na jednotlivé stavby?

MM: Vše děláme v souladu se zákony. Určitou dobu jsme zvažovali, že se nikoho ptát nebudeme. Rychle jsme si ale řekli, že touto trnitou cestou jít nechceme. Normálně tedy vyřizujeme stavební povolení. Postupně v procesu „papírování“ navíc zjišťujeme, že to je o lidech a když se věci správně vysvětlí, tak i obávaní úředníci jsou ochotní pomoci. Abych ale odpověděl na otázku, nějaké zemědělské pozemky jsme získali od rodiny, další jsme dokoupili a budeme dokupovat a angažujeme se ve změně územního plánu. Do současného stavu od doby, kdy jsme se o pozemky začali více zajímat to trvalo cca 4 roky.

Zítra přineseme druhou a poslední část rozhovoru.