Poradí si příroda s plasty v oceánech sama?
Výzkumníci ze Západoaustralské univerzity (UWA) analyzovali více než tisíc detailních snímků drobných plastových odpadů unášených mořskými vlnami, aby dospěli k poněkud nečekanému závěru. Příroda si totiž nějspíš s plasty umí poradit sama!
Jistá druhově rozmanitá skupina jednobuněčných fotosyntetických organismů, konkrétně rozsivky, nejenže využívá povrch mikroplastů jako své dočasně obydlí, ale částečně je tím i rozkládají, a zajišťují jejich poklesnutí na mořské dno. Je tedy problém s plasty vyřešen?
Jednoduché rozsivky vybavené křemičitou schránkou, řazené mezi hnědé řasy, nejsou pro algology a fykology žádnou novinkou. Vysvětlitelná je i jejich záliba v usazování se na plastových mikročásticích. Objevné je ale to, že silnější nános rozsivek zatíží mikroskopický plastový fragment natolik, že konečně klesne ke dnu.
Samotnou situaci s plasty v mořích to sice neřeší, ale problém alespoň trochu zmizí z očí. Alespoň to tvrdí výzkumnice Julia Reisserová (UWA): „Díky rozsivkám skutečně v oceánech dochází alespoň k určité biodegradaci tohoto specifického odpadu. Plasty ve svrchní, prohřáté a prosvětlené, vrstvě vodního sloupce se staly vyhledávané řadou mikroorganismů, z nichž někteří svou přítomností urychlují jejich rozklad.“
Jak bránit hrozbě globálního oteplování? Močůvkou!
Bližší průzkum těchto mikroskopických společenstev dává prý do budoucna naději na lepší zpracování plastových odpadů. „Kdybychom se naučili s těmito mořskými druhy pracovat, mohlo by to být mnohem levnější a efektivnější, než se snažit využít (kultivovat a namnožit) dostupné mikroby sladkovodní.“
To, že rozsivky a jiné mikroorganismy plasty v mořích rozkládají, případně pomáhají s jejich sedimentací na dně, není ještě dobrou zprávou. Zatím nikdo totiž vlastně netuší, jaké jiné sloučeniny se rozkladem mikroplastů uvolňují do životního prostředí, a co způsobí masy jemného plastového písku na mořském dně.
Zpráva ze Západoaustralské univerzity přichází v době, kdy podle statistik UNEP připadá na kilometr čtvereční oceánu až 13 000 mikroplastových částiček na hladině. Situace je podle vedoucího programu UNEP Achima Steinera natolik vážná, že:
„Vyhazování plastů do oceánů nás dohromady stojí asi třináct miliard dolarů ročně. Jde o vyčíslení škod na životním prostředí, je to cena za zničené pláže, ohrožené korálové útesy, za pokles výnosů z rybolovu a otrávená zvířata.“
Smutné podle něj je fakt, že všichni dobře víme, co je zapotřebí udělat, a nečiníme tak. „Je nezbytné zabránit tomu, aby se plasty dostaly do oceánu. A k tomu nám stačí jen tři prosté kroky: snížit množství odpadu, znovu-využívat plastový odpad, recyklovat.“
2Tom: Jsou i bioplasty na bázi škrobu a kyseliny mléčné (plně kompostovatelné)
Já bych se nezaměřil na nic. z ČR se do moře žádné plasty nedostávají, jinak tento problém je spíše dočasný , protože tím jak zdražuje ropa bude o plasty větší zájem neboť je lze přeměnit na motorovou naftu a použít jako palivo pro auta..
Divil byste se co je všechno vidět na česlech elektráren, a pokud vezmete do úvahy že pod ČR jsou na Dunaji celé dvě a na Labi celá jedna a samozřejmě se zde nezachytí všechno, takže ano nedostane se toho do moře tolik, ale stále se tam plasty dostat mohou.
Ještě bych k tomu dodal, že existují už i alternativní bioplasty, které jsou relativně snadno rozložitelné a nevytváří žádná nepřirozená rezidua. Vzhledem k ceně je potřeba vytipovat ty produkty, které se nejsnáze dostávají mimo kontrolu a tam se zaměřit. Podle mě to nejspíše budou obyčejné a všude dostupné pytlíky a tašky a možná ještě PET lahve.
Možná bych ještě se zaměřil na polystyren, který se nerozkládá vůbec, jeho používání by mělo být co nejvíce omezeno.
Jenom je otázka o kolik jsou tyto odbouratelné plasty dražšší, než ty neodbouratelné.
Asi vás moc nepotěším, ale pro přírodu ty takzvané biologicky rozložitelné plasty nejsou nic přínosného. V praxi to znamená, že k plastu se přidá materiál, který rychleji degraduje a tak se například plastová taška rozloží na tak drobné částečky, že nejsou pozorovatelné lidským okem. Ovšem v přírodě stále jsou. Klasickou plastovou tašku jste mohli odstranit třeba při úklidu lesa. Tohle už z přírody jen tak nedostanete.