Pittsburgh: Modelový příklad revitalizace městských řek

Frick Park označuje na mapě Pittsburghu zelenou volnočasovou zónu. Ještě donedávna tomu tak ale nebylo. Mírně zvlněný terén, který se vine podél říčky Nine Mile Run, byl totiž místními důvěrně přezdíván jako „Údolí smradlavého potoka“ a k procházkám rozhodně nevybízel.

„Návrat řeky do meandrů původního koryta významně zvýšil samočisticí schopnost toku.“ Zdroj: Radomír Dohnal
„Návrat řeky do meandrů původního koryta významně zvýšil samočisticí schopnost toku.“ Zdroj: Radomír Dohnal

Pittsburgh je v USA známý jako „ocelové město“. Něco jako Ostrava v České republice. A podle toho to tady také donedávna vypadalo. Například těsné sousedství průmyslových čtvrtí Edgewood a Swissvale se těžce podepsalo na tamní krajině. Nebýt rozsáhlé tříleté kampaně městské správy, armády USA a řady občanských iniciativ, zůstala by zde jen další nelichotivé zdevastované území.

Městská správa společně se stavebním odborem U. S. Army (zajišťuje výstavbu a údržbu vojenských objektů, a patří mezi největší zaměstnavatele civilní sféry v USA) vyčlenila na revitalizaci říčního toku 7,7 milionů dolarů.

Cílem této dotace se stala říčka Nine Mile Run, která byla těžce postižena urbanizací a industrializací Pittsburghu. V praxi se to odráželo jak zatrubněním částí vodoteče, vybetonováním a zvýšením sklonu břehu na exponovaných místech, tak i řadou propustků, které vypouštěly do vody nepřečištěný odpad z oceláren.

V roce 2003, kdy byl projekt revitalizace zahájen pod odbornou gescí hydrobiologů z Pittsburghské univerzity (PU), byla řeka prakticky bez života, masivně kontaminována těžkými kovy a průmyslovými toxiny.

Po další tři léta probíhaly inženýrsko-technické práce na úpravě toku, především na jeho návratu do původního koryta, čímž následně došlo ke zvýšení samo-čistící schopnosti Nine Mile Run.

Tu podpořily i další opatření, včetně uměle vytvořených rozlivů a napojených tůní s vodní vegetací a rákosinami. Důležitou součástí projektu byla i podpora tvorby smíšených habitatů pro zvěř, ať už drobné hlodavce nebo ptáky.

Když v roce 2006 práce skončily, mohl už docent Dan Bain (PU), hydrobiolog monitorující výsledky, konstatovat „výrazné oživení toku, zejména na úrovni bezobratlých živočichů“. I když to bylo potěšující, revitalizace se přímo dotkla jen pět kilometrů dlouhého úseku, ale zbytek zasaženého území stále nebyl příliš lichotivou vizitkou města.

Do věci se naštěstí vložila řada občanských iniciativ a komunitních nadací, která rozpracovala plán původní revitalizace toku na celé blízké povodí (cca 18 kilometrů čtverečních), od Forest Hills přes Squirell Hill po městský hřbitov na Point Breeze.

Z původního záměru města tak vznikla jedna z nejrozsáhlejších realizovaných revitalizací ve Spojených státech. Lidé se zapojili do vybudování nové parkové zóny, které propojila jednotlivé městské čtvrti esteticky a přírodně hodnotným územím. Dnes už se na „Údolí Smradlavého potoka“ jen vzpomíná.

Jak dodává Bain: „Je to doklad toho, že správně zacílená úprava městského toku vyvolá aktivní zájem občanů, kteří se sami začnou podílet na zlepšení svého životního prostředí. Je to i dostatečnou inspirací pro jiná města.“

Sdílet:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.