Ostrovní stát Kiribati mizí pod vodou

Pro obyvatele ostrovního státu Kiribati má globální oteplování a s tím spojená stoupající hladina oceánů mnohem zásadnější význam, než pro většinu lidí na planetě. Na pětatřiceti osídlených atolech, korálových útesech a ostrovech, kde žije okolo 100 000 lidí, totiž nadmořská výška nepřesahuje dva metry.

„Tropický ráj by mohl definitivně zmizet pod vlnami příboje za sedmdesát let.“
„Tropický ráj by mohl definitivně zmizet pod vlnami příboje za sedmdesát let.“

Každý centimetr, o který hladina oceánu stoupne, sledují lidé na Kiribati s krajními obavami o vlastní budoucnost.

Kiribati, dříve nazývané Gilbertovy ostrovy, se rozkládají na ploše téměř čtyř tisíc kilometrů čtverečních Tichého oceánu.

Souše, která má podíl na celkové rozloze jen okolo 800 km2, se nyní ukazuje jako velmi vratká záruka dalšího spokojeného života. Tropický ráj se totiž zvolna, leč nevyhnutelně, ocitá stále více na dosah vlnám.

Proto je už od roku 2011 zachování obyvatelné souše hlavní prioritou, kterou řeší místní vláda. Kiribatský prezident, Ante Tong, je v krajně nelichotivé pozici: je totiž skutečným kapitánem na můstku potápějící se lodi.

A dramatická situace, která nejspíš doopravdy vyústí v zánik ostrovní republiky v příštích sedmdesáti letech, si žádá radikální opatření.

Návrh na budování proti-vodních stěn a hrází neprošel. S náklady ve výši jedné miliardy dolarů na nejexponovanějších místech by se jednalo jen o dočasné řešení. A další možnosti?

V zásadě se tak nyní nabízí dvě varianty, na kterých se už od Fóra tichomořských ostrovů (PIF) v roce 2011 usilovně souběžně pracuje. První z nich se vede v diplomatické rovině, a jejím cílem je postupné přesídlování obyvatel z potápějících se a pod vlnami mizících atolů do Austrálie a na Nový Zéland, jejichž vlády už nabídly tuto pomoc.

Jenže přesídlování celého národa za řekněme „mírových“ okolností je však krajně nákladná cesta. Druhou možností je pak budování plovoucích ostrovů, které by byly k původním korálovým útesům a ostrovům ukotveny.

Prezident Tong v současnosti podepsal rozhodnutí, kterým schvaluje výdaj dvou miliard dolarů na vybudování umělé plovoucí plošiny. „Zvažujeme všechny varianty, protože počet možností, které máme k dispozici, se neustále zmenšuje,“ řekl prezident Ante Tong v rozhovoru pro britský žurnál The Independent.

„Jsme sice světem kritizováni za to, že vybudováním plovoucí plošiny výrazně pozměníme život v našich UNESCO rezervacích, ale my nemáme jinou možnost. Volba naskočit na plošinu, nebo utonout i s rodinou ve vlnách, prostě nenabízí jiné řešení.“ Ani plovoucí ostrovy však nejsou právě elegantním řešením.

Nemalá část obyvatel Kiribati totiž žije na hranici chudoby, státní kasa nemá peníze a ani nedisponuje dostatečnými průmyslovými kapacitami pro stavbu umělé pevniny. Zapotřebí tedy bude mezinárodní pomoc.

A právě úroveň mezinárodní spolupráce, zejména pokud jde o boj proti emisím oxidu uhličitého, ostrými slovy prezident Tong kritizuje.

„Těm, kdo nevěří v klimatické změny, a globální oteplování bych rád nabídl pozvání k nám na Kiribati. Není to o změnách, které přijdou až někdy v budoucnu, nebo zítra,“ říká Tong.

„Ony se skutečně dějí právě tady a teď, a doslova nám teče do bot. A bylo by chybné si myslet, že to co se děje na Kiribati nepostihne třeba v jiné podobě země jinde ve světě.“

Sdílet: