Ekologické bydlení

Rodinný dům, nízkoenergetické bydlení, zelená úsporám
   hledat:
27. 10. 2014 v rubrice Životní prostředí

Pro obyvatele ostrovního státu Kiribati má globální oteplování a s tím spojená stoupající hladina oceánů mnohem zásadnější význam, než pro většinu lidí na planetě. Na pětatřiceti osídlených atolech, korálových útesech a ostrovech, kde žije okolo 100 000 lidí, totiž nadmořská výška nepřesahuje dva metry.

„Tropický ráj by mohl definitivně zmizet pod vlnami příboje za sedmdesát let.“

„Tropický ráj by mohl definitivně zmizet pod vlnami příboje za sedmdesát let.“

Každý centimetr, o který hladina oceánu stoupne, sledují lidé na Kiribati s krajními obavami o vlastní budoucnost.

Kiribati, dříve nazývané Gilbertovy ostrovy, se rozkládají na ploše téměř čtyř tisíc kilometrů čtverečních Tichého oceánu.

Souše, která má podíl na celkové rozloze jen okolo 800 km2, se nyní ukazuje jako velmi vratká záruka dalšího spokojeného života. Tropický ráj se totiž zvolna, leč nevyhnutelně, ocitá stále více na dosah vlnám.

Proto je už od roku 2011 zachování obyvatelné souše hlavní prioritou, kterou řeší místní vláda. Kiribatský prezident, Ante Tong, je v krajně nelichotivé pozici: je totiž skutečným kapitánem na můstku potápějící se lodi.

A dramatická situace, která nejspíš doopravdy vyústí v zánik ostrovní republiky v příštích sedmdesáti letech, si žádá radikální opatření.

Návrh na budování proti-vodních stěn a hrází neprošel. S náklady ve výši jedné miliardy dolarů na nejexponovanějších místech by se jednalo jen o dočasné řešení. A další možnosti?

V zásadě se tak nyní nabízí dvě varianty, na kterých se už od Fóra tichomořských ostrovů (PIF) v roce 2011 usilovně souběžně pracuje. První z nich se vede v diplomatické rovině, a jejím cílem je postupné přesídlování obyvatel z potápějících se a pod vlnami mizících atolů do Austrálie a na Nový Zéland, jejichž vlády už nabídly tuto pomoc.

Jenže přesídlování celého národa za řekněme „mírových“ okolností je však krajně nákladná cesta. Druhou možností je pak budování plovoucích ostrovů, které by byly k původním korálovým útesům a ostrovům ukotveny.

Prezident Tong v současnosti podepsal rozhodnutí, kterým schvaluje výdaj dvou miliard dolarů na vybudování umělé plovoucí plošiny. „Zvažujeme všechny varianty, protože počet možností, které máme k dispozici, se neustále zmenšuje,“ řekl prezident Ante Tong v rozhovoru pro britský žurnál The Independent.

„Jsme sice světem kritizováni za to, že vybudováním plovoucí plošiny výrazně pozměníme život v našich UNESCO rezervacích, ale my nemáme jinou možnost. Volba naskočit na plošinu, nebo utonout i s rodinou ve vlnách, prostě nenabízí jiné řešení.“ Ani plovoucí ostrovy však nejsou právě elegantním řešením.

Nemalá část obyvatel Kiribati totiž žije na hranici chudoby, státní kasa nemá peníze a ani nedisponuje dostatečnými průmyslovými kapacitami pro stavbu umělé pevniny. Zapotřebí tedy bude mezinárodní pomoc.

A právě úroveň mezinárodní spolupráce, zejména pokud jde o boj proti emisím oxidu uhličitého, ostrými slovy prezident Tong kritizuje.

„Těm, kdo nevěří v klimatické změny, a globální oteplování bych rád nabídl pozvání k nám na Kiribati. Není to o změnách, které přijdou až někdy v budoucnu, nebo zítra,“ říká Tong.

„Ony se skutečně dějí právě tady a teď, a doslova nám teče do bot. A bylo by chybné si myslet, že to co se děje na Kiribati nepostihne třeba v jiné podobě země jinde ve světě.“

 Radomír Dohnal
Diskuse
  1. feistik:

    Nevím jestli v článku není nějaký překlep, ale „Prezident Tong v současnosti podepsal rozhodnutí, kterým schvaluje výdaj dvou miliard dolarů na vybudování umělé plovoucí plošiny.“

    To je celkem slušná částka na tuto chudou zemi.
    Ale to jen tak bokem.

    Co jim zbývá, než se přestěhovat. V jiné době by to bylo normální. Vzali by si pět švestek a přestěhovali by se na jiný ostrov nebo světadíl.

    Je to celosvětový problém zvedající hladina oceánů a 100.000 lidí někde na kiribaty je zlomek lidí, v rámci promile, kteří jsou ohroženi stoupající vodou v oceánu. Např. v deltách velkých řek v Asii jsou ohroženy desítky, ne-li stovky, milionů lidí.

    Určitě je nezachrání, když se přestane používat nafta, uhlí nebo jiné neobnovitelné zdroje. Ale mohou je nejspíš zmírnit. Člověk sleduje počasí velice krátce, aby pochopil jak to všechno funguje. Dnešní věda nesleduje Zemi a okolí (např. slunce) tak komplexně aby mohla říct, že je to pouze člověk, díky komu stoupá hladina oceánů nebo je za tím i něco jiného.

    Je určitě lepší stěhovat se postupně, než najednou, např. kvůli válce.

    • Carlos:

      Myslím že není jedno když se nám tu tak rychle potápí svět, Kiribati, vem to čert, jak říkám, radši ubytujme lidi z kiribati než z magrebu, ale vemte si jak to bude když to bude o dost víc a rychlej. Umíte si představit třeba postupné vysídlování a přestavbu oblasti Kantó?

      Přestat používat ropu bychom měli hlavně ze strategických důvodů. Výrazné snížení její spotřeby při zachování výkonosti dopravy, nebo i jejím zvýšení by bylo pro ekonomiku dobré.

      • feistik:

        Nebojte ropa jednou dojde. Člověk se bude muset přeorientovat na jiný zdroj energie. Jinak se bude muset vrátit ke koním (trochu nadsázka).

        Samozřejmně není jedno, že se svět potápí, ale myslím si, že za to nemůže jen člověk.

        Ale zpět k ropě. Její spotřeba je taky ovlivňována velkou lobby v podobě petrolejářského a automobilového průmyslu (dle mého názoru jsou silnější automobilky – nejvíce zaměstnívají a platí daně).

        Také přestat používat ropu ze dne na den není možné. Není za ní alternativa za stejnou cenu, nebo o ní nevím.

        • Carlos:

          Ani nechci přestat ji používat ze dne na den, ono to asi ani nejde, ale mělo by všem jít o to ji v maximální míře nahradit jinými palivy, nebo pokud možno obnovitelnými zdroji energie. Problém je totiž ten že většina zdrojů ropy leží v nestabilních oblastech světa.

          Zbytečně z naší ekonomiky odchází ročně mnoho miliard korun do ciziny jen protože musíme ropu a plyn dovážet. Pokud najdeme vhodný způsob jak její spotřebu omezit, pak to bude znamenat lepší saldo zahraničního obchodu, což bude pozitivní, pokud se to podaří celosvětově dá se možná předpokládat i pokles napětí ve světě.

          Záměrně jsem se zaměřil na hromadnou dopravu, prtože myslím že tam by mohlo jít ji nahradti nejsnáze. A konkrétně železnice snase celkem dost, dá se uvažovat jak o akumulátorových tak o elektrických lokomotivách, odpor jízdy po kolejích je nižší než po silnici, bohužel tu zase do toho leze vyšší hmotnost vozidel.

  2. Honza:

    Já myslím, že bude muset nastoupit historicky osvědčené řešení – přestěhovat se. Před 200 lety by nikoho ani nic jiného nenapadlo. Civilizace a lidi okolo jim v tom mohou maximálně pomoci. Vize, že bychom zrušili průmysl a lidi okolo, jim jistotu, že se stěhovat nebudou muset, nedá. Ono to vypadá tak, že si hladina oceánu dělá tak trochu co chce. Tedy donedávna to tak bylo.

  3. Jjezevec:

    Po celé minulé dějiny se ostrovy a souostroví občas vynořují a zase ponořují!
    I když mi může být líto těch konkrétních lidí, tak to není žádný celosvětový problém.

  4. Carlos:

    A nachceme jim nabídnout jako kompenzaci za Prunéřov pobyt u nás? Mylsím že by to blo pořád lepší než běženci z Afriky.

    Jinak hladina oceánu stoupla za poslední století a něco poměrně dost a na jednu věc lidé zapoínají na to že se voda i roztahuje, takže i kdyby úbytek arktidy kompenzovala antarktida (možná se děje) tak to nemusí stačit právě pro roztažnost vody.

    http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/hladina-oceanu-vzrostla-podle-vedcu-nejvice-za-6000-let

    http://www.meteocentrum.cz/zmeny-klimatu/data-vzestup-oceanu.php

    Tím nejlepším co bychom mohli udělat je zbavit se závislosti na Ropě, nebo její spotřebu velmi výrazně omezit, což je bohužel problematické, jelikož je převážně spotřebovávána v dopravě.

    Myslím si že velmi by mohlo pomoct zavést nějaký program, asi dotační, na retrofity kolejových vozidel, kde se to bude realizovat asi nejsnáze, kde y staré dieselové motory, s nízkou účinností, byly nahrazeny za modernější, které by ale měly být také v maximální míře jednoduché. Náklady by mohly být menší než u nákupu celé lokomotivy a mohly by vést ke snížení spotřeby paliva. To stejné by mohlo platit pro autobusy, možná lodě. Takový postup by byl ekonomičtější a ekologičtější než vyměnit celý vozový park. (semozřejmě by pak mohla následovat výměna el. výzbroje u disel-elektrických strojů a i u elektrických lokomotiv za tyristorovou, nebo PWM, což šetří náklady na provoz asi o 50%(viz wikipedie loko 111 (tyristorka))

    Je ale otázka kolik paliva a za jakou cenu bychom takto ušetřili. Rozhodně bychom s tím ale měli něco dělat.

Přidat komentář

 

Ekologické bydleníMagazín Ekologické bydlení vydává Chamanne s.r.o. ISSN 1803-0211. RSS Mediálně zastupuje Impression Media. Naše další projekty Hybrid.cz