Nejmenší městský park na světě je v Portlandu

Městský park Mill End v oregonském městě Portland se krátce po svém založení dostal do Guinessovy knihy rekordů a dodnes jej hojně navštěvují turisté z celého světa.

Jen nalézt ho je trochu problém. S rozlohou necelého metru čtverečního jej můžete snadno přehlédnout. Mill End Park, jedna z nejznámějších ukázek guerilla gardeningu, letos slaví 65 let od svého založení.

Příběh nejmenšího veřejně přístupného parku na světě se začal psát v roce 1948, kdy si novinář deníku Oregon Journal, Dick Fagan, povšiml díry vysekané ve středovém pruhu v ulici SW Front Avenue.

Ta tu vznikla z prozaického důvodu: měla tu stát lampa veřejného osvětlení, ale na vlastní instalaci kvůli rozpočtovým škrtům nakonec nedošlo. Fagan, který tudy každý den chodil do práce, si povšiml, jak se časem na holé půdě uchytilo pár trsů trávy, a s určitým pobavením sledoval „kus přírody“, který se mezi betonem, asfaltem a dlážděním rozhodl bojovat o svou existenci.

Dne 17. 3. 1948, během oslav Sv. Patrika, se rozhodl přírodě trochu pomoci, a do pukliny zasadil první květiny, o které začal pečovat. O svém počínání záhy napsal i krátký sloupek do novin, a jeho partyzánský počin pobavil a inspiroval řadu čtenářů.

Faganovi nechyběl smysl pro satiru, a tak park pojmenovaný Mill End přihlásil do Guinessovy knihy rekordů. A skutečně, roku 1971 byl kus městské zeleně o rozměrech 29,16 centimetrů čtverečních vyhlášen nejmenším světovým parkem.

Portlandští radní se asi hodně divili, že se jim v katastru města objevil celý nový park, o kterém se píše v novinách a ptají se po něm turisté. Nakonec jej ale v roce 1976 skutečně zahrnuli do sítě městem spravované zeleně a udělili mu oficiální status

Originální je zakládací proklamace, která vychází z Faganova pera. Park byl založen jako: „Oddechové místo pro skřítky, různá drobná zvířata a závody hlemýžďů.“

V roce 2006, z důvodu rozsáhlé přestavby parkovišť na Naito Plaza, byl park dočasně přemístěn, ale na den Sv. Patrika 2007 byl slavnostně instalován zpět. U jeho znovu-otevření asistovala skotská dudácká hudba, zástupci radnice i rodina zakladatele.