Namísto emisí teď budou komíny produkovat cihly

Austrálie sice obvykle nestojí na světové špici inovativních ekologických technologií, ale její nově vznikající projekt by je právě na tento vrchol dostat mohl. Představte si, že by namísto kouře plného zplodin produkovaly všechny tepelné elektrárny obyčejné cihly. Jedním razantním krokem by se tak změnil pohled na produkci skleníkových plynů, emise oxidu uhličitého a globální klimatické změny.

Technologie, testovaná v rámci pilotního projektu, je ale teprve v plenkách. Devět milionů dolarů má v rámci následujících čtyř let pomoci australské elektrárně vybudovat zařízení, které by v průmyslových měřítcích bylo schopno využívat emisní oxidu uhličitého jako základního stavebního materiálu pro tvorbu cihel. Na výzkumu v současné době spolupracují inženýři z Univerzity v Newcastlu, chemická společnost Orica a skupina inovátorů sdružených pod hlavičkou společnosti GreenMagGroup.

Podle jejich vlastních slov, to o co se pokoušejí, je „uzavřít koloběh uhlíku“ jiným způsobem, než jen vypouštět ho do atmosféry. Z oxidů uhlíku, které se uvolňují při procesním zpracování, by se prý daly s pomocí této technologie vyrábět normální cihly, které by vlastně sloužily jako jakási náhražka pozemní depozice. Fyzicky by se přitom využívaly v normálním stavitelství, které je mimochodem také nezanedbatelným zdrojem emisí.

Ian Smith, ředitel společnosti Orica, předesílá: „Nejde jen o to pomoci Austrálii v jejím boji s emisemi. Jde o to, že tato technologie by mohla být dostupná pro všechny elektrárny po celém světě. Není to jen o jedné společnosti a jednom projektu. Prakticky každé zařízení, které ve velké míře produkuje skleníkové plyny, by se mohlo dát cestou přidružené výroby stavebních materiálů, a zamezit tak neekologickému vypouštění emisí do ovzduší.“

Padesátka takových zařízení, rozmístěných po celém světě, by teoreticky dokázala sekvestrovat na miliardu tun oxidu uhličitého z atmosféry, a proměnit jej třeba na dláždění chodníků ve městech.