Může hong-kongská MHD inspirovat i pražské metro?

Řízení a správa dopravních systémů je dnes v trendu decentralizace. Jak ale dokazuje příklad světově nejúspěšnější společnosti provozující městskou hromadnou dopravu, MTR Hong Kong, začít z mála a postupně expandovat má taky něco do sebe.

Systém městské hromadné dopravy měl v Hong Kongu skromné začátky. Zdroj: MTR
Systém městské hromadné dopravy měl v Hong Kongu skromné začátky. Zdroj: MTR

Mass Transit Railway Hong Kong to prostě umí. Přepraví za průměrný den přes pět milionů pasažérů, a na přitom konci roku rozhodně nekončí v červených číslech.

Čím je MTR jiný, než třeba systém metra a nadzemek v New Yorku? Pochopitelně, je to doba vzniku. Zatímco Američané začali zpřístupňovat tento způsob přepravy osob v roce 1904, v Hong Kongu byla první trasa s patnácti stanicemi otevřena až v roce 1979.

Další, zásadní rozdíl, je pak v otázce vlastnictví: zatímco v USA jednotlivé podnikatelské subjekty vystupují v roli majitele cesty (kolejí), správce a provozovatele, a různé provozní objekty jsou v nájmu dalších společností, to vše s výraznou spoluúčastí města, MTR je jediným a výhradním majitelem, který přepravu i provoz komplexně zajišťuje.

Zbytek je ve své podstatě jen výsledkem inspirace z New Yorku (respektive vyvarování se stejných chyb): jeden jediný majitel je totiž odpovědný za vlastní rozhodnutí, a nemůže očekávat podporu ze strany města. Jak to vypadá v praxi?

Provozovatel je současně majitelem pozemků, objektů stanic, vozových souprav i prodejních automatů. Nové stanice se budují až jako komplexní součást nově otevíraných tras, a to teprve tehdy, až si na ně sama MTR vydělá.

V současnosti MTR spravuje na 218,2 kilometrů tratí, 152 stanic (84 metro + železnice, 68 nadzemky + tramvaje), 99,9 % spojů jezdí na čas, a společnost sama vykazuje meziroční 186 % zisk. Neuvěřitelné? Metro v New Yorku je kritizováno pasažéry: je špinavé, nebezpečné a drahé. Každá plánovaná rekonstrukce, inovace nebo rozšíření trasy se projeví dalším zvýšením ceny jízdného, což na popularitě nepřidá. I tak je newyorské metro schopné pokrýt jen okolo 45 % svých každodenních nákladů, zbytek doplácí město, respektive daňoví poplatníci.

Není divu, že 70 ze sta automobilů, které jsou v ulicích centra New Yorku, řídí lidé, kteří si radši zajedou tam, kam potřebují sami. V Hong Kongu díky vyspělému, čistému a kvalitnímu prostředí metra, zamíří do centra jen 6 řidičů ze sta.

„Naše společnost nemá potřebu bohatnout na zvyšování cen jízdného,“ zaznívá z tiskového oddělení společnosti MTR. „Dostatečným zdrojem příjmů jsou pronájmy reklamních ploch, prostor k občerstvení, kaváren a stánků, které jsou v metru.“

Za zmínku stojí i způsob, jakým se stanice MTR otevírají městu a napojují na jednotlivé ulice. Zastávky jsou organickou součástí města, nejsou odtrženy a odděleny od okolního ruchu, jsou bezproblémově dostupné.

Když využijete trasy MTR, dostanete se prakticky na 41 % rozlohy města pěšky. A jakou radu dnes dává MTR svému předchůdci, Americké asociaci veřejných přepravců (APTA)? „Je to jednoduché: zkvalitněte služby a nezdražujte jízdné v metru, ale postarejte se o to, aby město prosadilo vyšší zdanění automobilů zajíždějících do centra.“

Sdílet: