Keř z Filipín umí dekontaminovat půdu
Ekologická zátěž opuštěných průmyslových závodů, starých důlních výsypek či odkališť je problémem, který řeší téměř každá země světa. Kontaminaci půdy těžkými kovy lze sice řešit technicky, odtěžením, nebo biologickou remediací, dosud se ale tyto procesy řadí mezi finančně velmi nákladné a časově náročné. Změnit by to ale mohla nenápadná filipínská křovina, které kovy v půdě vůbec nevadí.
Ve skutečnosti je Rinorea niccolifera druhem, který si na přítomnosti kovů v půdě zakládá. Pro vědu a praktické využití objevili tento druh botanikové z Filipínské republiky teprve nedávno. Její domovina se nachází v Zambales, malé provincii ostrova Luzon.
K nemalému překvapení botaniků obsahovaly listy Rinorei kriticky velké množství toxických kovů (v sušině až 18 000 µg/g). Jen pro srovnání je to v řádu stovek až tisíců více, než kolik bylo dosud považováno za možné.
A co má keř, se kterým botanici z Univerzity v Los Bańos slaví ve světě takové úspěchy, společného s ekologickými haváriemi a opuštěnými průmyslovými objekty?
Baterie založené na tekutých kovech – nové řešení ukládání energie
Edwino Fernando z filipínské ULB, společně se svými kolegy vidí v Rinorea niccolifera ideální rostlinu pro biologickou remediaci kontaminovaných půd. „Evolučně se tato rostlina vyvinula v druh, který cíleně vyhledával půdy s vysokým obsahem kovů, protože na nich nenarážel na konkurenci.
Výsadba tohoto druhu na kontaminovaných půdách je ideálním a nenáročným řešením. Jednoduše kovy z půdy během několika let vysaje.“ Namísto odkrývky zeminy a přečišťování by tedy stačilo vysázet jen keře z Filipín, a postupně je sklízet. Půda pod nimi by postupně ztrácela s každým rokem něco ze své jedovatosti.
Rostlin, schopných hyperakumulace těžkých kovů, existuje ve světě vícero. Schopnost účinně akumulovat ve svém těle nikl, je ale skutečnou raritou. Z celkového podílu druhů rostlin na světě je jen asi 1,5 % schopno akumulovat nikl bez fatálních důsledků.
V současné době běží již několik projektů, zaměřených na fytoremediaci (využití rostlin k odstranění polutantů z půdy). Průkopníkem v tomto oboru je univerzita v Marylandu, kde mají pokusné plochy u výsypek, založené už v roce 1970. I tady ale oceňují nevídanou schopnost Rinorea niccolifera vypořádat se tak efektivně s niklem v půdě.
Takže ten keř je vlastně po ukončení vegetační doby rostlinná ruda pro výrobu niklu. Skoro 2% jsou celkem významná, z běžné rudy se těží už při koncentraci 0,5%.
Jenom doufám, že jim zase neujela někde nějaká nula, jak se tu občas stává. Kdyby se takto podařilo kovy těžit (předpokládám že krom niklu jí chutnají i jiné kovy, jinak by tam asi zmínili jen ten a ne těžké kovy), myslím že by to bylo mnohem ekologičtější, jenom je otázka kolik je na světě míst s doatatečnou koncentrací těch kovů v půdě, aby se tam ta rostlina uchytila a vyplatila.
Ano zatím jsme rychlejší v produkci, než jak stíhá probíhat dekompozice, ale je taky možné že se ty bakterie, kterým plasty chutnají zrodily před krátkým časem na místě kde bylo dost vlhko a dost plastů. Myslím že by vůbec nemuselo být špatné třeba skládky kropit roztokem s těmito bakteriemi, třeba by to mohlo proces nějak urychlit.
Stejně bych řekl že komunální odpad by měl procházet přes bioplynové stanice, kde by mohly být fermentory osazeny právě všemi druhy bakterií, které jsou schopny rozkládat jak organické zbytky, tak třeba plasty. Jenom je právě otázka kolik by to stálo.
Když už jsme u toho moře, tak myslím že by se muselo s plasty nejspíš dělat první nějaké odstředění vody, jenomže to by nám asi odchytalo i plankton, který by se musel vracet stak že se předpěstuje a pak nahradí ten „vytěžený“
Ale samozřejmě první věcí by mělo být omezení produkce odpadu jak to jenom jde. Nebo používat rozkladatelný obalový materiá, existují takové, ale jsou drahé, nebo by třeba větší návrat k papíru znamenal zase asi problémy pro lesy.
Pardon, zapomenul jsem se podepsat.
I tak to trvá dlouho. Musí se to rozemlít na kaši, pak je tam ve vodném roztoku naočkovat a přidat jim tam něco na rozjetí. I tak to ale trvá měsíce. Zatím, pokud vím, tak jde opravdu o bakterie, které tady už byly. Živily se ropou, ale je možné, že to nějak mutuje, možná se i něco vyvíjí.
Pořád jsou myslím lepší měsíce, kdy se bude válet směsný odpad ve fermentoru, nebo jak se tomu říká, kde to bude pod kontrolou co se týče případného znečisštění a produkovaných plynů (skládky obecně vylučují hodně methanu, v BPS pak vznikají i oxidy dusíku a CO2 vše ve vysokých koncentracích proti přírodě), které budou možná zajímavé pro průmysl, než aby to leželo v zemi.
Samozřejmě nemůže jít o náhradu zpracování tříděných plastů, to by bylo plýtvání, ale pokud bychom zvládli nějaký uspokojivý systém se směsí bakterií rozjet, tady by mohly mít i dostatek minerálů, které jsou pro chod procesu důležité, byl by to myslím celkem velký krok kupředu, protože místo toho abychom měli místo kam se vozí všechno byli bychom schopni získat i z odpadu hnojivo. A pokud by se následný substrát přetěžil těmi keři… Je otázka kolik těžkých kovů v komunálním odpadu je.
Další otázkou je efektivnost celého systému a jeho složitost. nejspíš by totiž vyžadoval komunální odpad míchaný s biomasou různého původu, možná i s čistírenskými kaly, navíc lidi hodí do popelnice kde co, takže nevím, jak by to bylo, ale umím si představit že by se takový sytém podařilo udělat, kde by u každého města vyroasla velká betonová sila, která by se starala o zpracování velkého množství odpadu.
Dopsa zase jsem se nepodepsal noijo přenastaevený počítač. :)
Zdá se že řešení mnoha našich problémů leří v přírodě, jenom by mne zajímalo kdy konečně najdeme bakterie, které rozkládají plast ve slané vodě, nebo keře, které likvidují PCB.
Bohužel příliš mnoho prostředků vkládáme do zbrojení místo do vědy a výzkumu toho jak minimalizovat náš vliv na svět.
Ono je to složitější. Něco se do přírody nedá nasadit a něco tam už je, ale nepracuje to tak efektivně, aby to zvládlo ohromná množství, která produkujeme. Například plasty a ropné produkty obecně některé přirozené bakterie likvidují. Jde jim to ale dosti pomalu. Například mikrotenové sáčky v půdě nevydrží tak dlouho, jak se obecně předpokládalo, jsou velmi tenké, takže se rozpadnou za několik let. Jaká je situace v mořské vodě nevím, ale zatím člověk pořád vítězí v kumulaci odpadů, takže každý pomocník je dobrý.