Kdy světové metropole pocítí klimatické změny?

Skupina výzkumníků z Havajské univerzity chtěla světu trochu lépe přiblížit, jak narůstající emise skleníkových plynů promění klima jednotlivých zemí. Protože však podobných studií scénářové povahy existuje už povícero, rozhodli se změnit trochu měřítko. Zkusili proto odhadnout kdy konkrétní města pocítí dopady globálních změn klimatu.

Není totiž žádným tajemstvím, že ne všude se klimatické změny projeví stejným způsobem a ve stejný čas. Některé oblasti světa jako například Arktida se mění rychleji než zbytek světa. Až havajský profesor Camilo Mora se svým týmem přenesl pozornost z kontinentů a států na velké metropole, kde s každým dalším rokem žije stále více obyvatel.

Z klimatických ročenek, statistických údajů a dalších podkladů místních meteorologických stanic sestavil záznam „průměrné teploty“ (za období 1860 – 2005) pro jednotlivá velká města napříč světem. Následně vypočítali, kdy dojde k překonání pomyslné hranice. Nebo přesněji, kdy se emise a skleníkový efekt skutečně projeví nějakým výrazným klimatickým posunem.

Studie dává do uváděných souvislostí nový pohled na věc. Neexistuje totiž nějaká univerzální hranice (respektive existuje, ale její platnost se liší pro různé regiony), rok udávající zlomový bod, od kterého by klimatické změny byly jednoznačně a celosvětově patrné.

Prvním větším městem světa, které jako první pocítí výraznější proměny teplot a cyklu dešťů, bude podle týmu havajských vědců Mankowari, sídlo v Západní Papui s 286 000 obyvateli. Odklon „od normálu“ by tu měly zaznamenat už v roce 2020.

Proti necelým třem stům tisícům papuánských obyvatel bude už pořádný zásah v indonéské Džakartě, kde žije osmadvacet milionů lidí (ve městě a těsném okolí). V roce 2029 pak klimatické změny dostihnou i osmimilionový Lagos. Následovat bude Mexiko City (2031), Bombaj (2034) a Nairobi s Káhirou, Bagdádem a Bogotou v roce 2036.

„Nepředvídatelnost klimatu zasáhne nejprve země v tropech,“ říká Camilo Mora. „Svou roli tu pak sehrají nejrůznější socioekonomické faktory. Tyto země mají často nejnižší průměrné příjmy obyvatel, a také se v těchto regionech vyskytuje největší nahuštění biologické rozmanitosti. Ekologická katastrofa jako když vyšije, zvlášť když zvážíme, že zdejší vlády mají často jen minimální prostředky, jak účinně na tyto změny reagovat.“

„Naše výsledky napovídají, že nejprve budou klimatickými změnami postiženy ty země, které disponují těmi nejmenšími kapacitami, jak něco změnit,“ opakuje hlavní myšlenku Ryan Longman, spoluautor studie.

„Ironické na tom je, že právě tyto země se na produkci skleníkových plynů v průměru podílejí tou nejmenší měrou, zatímco velké metropole na severní polokouli mají oproti nim pořád ještě dvacet let k dobru.“ Města jako New York, San Francisko, Tokio nebo Řím pocítí změny až kolem roku 2040. Londýn v roce 2056. Moskva až v roce 2063. Reykjavík nebo Anchorage mezi lety 2066 – 2071.