Jak chránit vodu: stínit nebo stavět solární elektrárny?

Ochrana vodních zdrojů je téma, kterému dosud nebyla ve světě věnována patřičná pozornost. Dosud se totiž řešilo jen téma využitelnosti, čistoty a znečištění, ale nikoliv jejich ochrana před nadměrným výparem.

„Zastiňující koule z termoplastů jsou výhodnějším řešením jen zdánlivě.“ Zdroj: Luis A. Pagán-Quiñones
„Zastiňující koule z termoplastů jsou výhodnějším řešením jen zdánlivě.“ Zdroj: Luis A. Pagán-Quiñones

Klimatické změny a opakované vlny veder v řadě zemí na tento dosud opomíjený problém upozornily. Jak zmiňuje například Luis A. Pagán-Quiñones z Univerzity v Massachusetts, nastal čas skutečně vodu chránit.

Pagán-Quiñones se přitom konkrétně soustředí na problematiku vodních nádrží a rezervoárů pitné vody v „uzavřených“ městských oblastech. A nabízí srovnání dvou možných řešení, které již jsou v této praxi ochrany využívány.

Konkrétně proti sobě staví plovoucí zastiňující plastové koule, a plovoucí solární elektrárny. Obě tyto technologie jsou už od roku 2008 s různými obměnami využívány v Indii, Austrálii, Brazílii, Japonsku nebo jemu blízké Kalifornii ve Spojených státech amerických.

Stranou přitom nechává estetické hledisko, zmíněné vodní rezervoáry totiž stejně nemohou být využity k rekreaci, a jejich okolí je zhusta ukázkou betonové džungle.

Na základě průměrné pořizovací ceny „koulí“ (36 centů) a odvozené ploše, které jsou schopny zástinem na hladině pokrýt pak vyčíslil, že na zakrytí jednoho akru vodní hladiny (4 046,873 metrů čtverečních) je zapotřebí zaplatit 179 800 dolarů.

Zastiňující koule bývají také častěji zvolenou variantou, ke které se v Kalifornii uchylují. Druhou možností je totiž „zakrýt“ vodní hladinu solárními panely. Vzhledem k průměrné pořizovací ceně se pak tato varianta odráží náklady ve výši 482 750 dolarů.

Je tedy bezpochyby dražší, zdaleka ne tolik populární. Pagán-Quiñones ale upozorňuje, že tato jednoduchá úsporná logika se městům chránícím své vodní zdroje může nevyplatit.

Solární panely jsou sice dražší, ale na rozdíl od zastiňujících koulí jsou schopny produkovat čistou a obnovitelnou energii. A to často přímo ve městech, kde jsou plochy pro provoz solárních farem mimo ekonomický záběr každé radnice.

Životnost plovoucí solární farmy je výrobcem garantována na 25 let (při zachování výkonu do 80 %), zatímco „koule“ je zapotřebí obnovovat nejpozději každých deset let.

Jejich cena, coby uceleného opatření, se tedy za danou dobu zvýší téměř třikrát, zatímco v daném časovém horizontu je už investice do pořízení plovoucí solární farmy sama splacena produkovanou čistou energií.

Pagán-Quiñones to uzavírá: „Města potřebují řešit své problémy rychle, a platí to i v případě boje proti suchu a nadměrnému výparu z vodních nádrží. Přesto by se neměla uchylovat k těm lákavě jednoduchým a levnějším řešením, které se jim nakonec nevyplatí.“

Sdílet: