Honba za ekologičtější konstrukcí letadel

Hodnocení životního cyklu (Life Cycle Assesments, LCA) je z definice u konkrétního produktu chápáno jako souhrn vstupů a výstupů, včetně jejich možných dopadů na životní prostředí. Někdy se tomu říká „od kolébky do hrobu“. Poměrně novátorsky je tento princip zaváděn i u konstrukce letadel, kde na vývoji potřebného softwaru v rámci projektu CleanSky pracují vědci z Fraunhoferova institutu.

Ekologizace výrobních provozů obecně je během na dlouhou trať, ale v případě letadel to platí ještě výrazněji. Pro jednotlivé konstrukční typy letadel se totiž zachovává stejný model často déle než dvacet let.

Vývoj a testování nových prvků, včetně jejich zavádění do praxe, trvá skutečně dlouho dobu a je ekonomicky velmi náročný. „Nemůžeme říci, že výroba konkrétního typu letadla, která běží už dvacet let je neekologická,“ říká Robert Ilg, analytik LCA z ústavu Stavební fyziky Fraunhoferova institutu. „A ihned ho komplexně nahradit úplně jiným, zbrusu novým a ekologičtějším letounem.“

Přesto zjevnou „pomalost“ se evropský letecký průmysl zavázal k odvážným cílům. Do roku 2020 si vytýčil, že sníží polovinu emise oxidu uhličitého, o 80 % emise oxidů dusíku, ale také že na bázi LCA analýz zohlední celý proces výroby.

Základním pilířem k dosažení posledního bodu má být počítačový databázový program, který umožní detailní dohledání původu a LCA kontur každé výrobní suroviny. Konstruktéři tak získají možnost přímo v projekční kanceláři naplánovat krok za krokem stavbu z jednotlivých dílů, na základě jejich „rodného listu“.

Konstrukce letadel se neobejde bez lehkého hliníkového opláštění. Projektant ale bude moci díky programu seřadit dostupné zdroje hliníku podle jejich ekologických parametrů. Ne každý kilogram hliníku na světovém trhu totiž váží stejně.

Jeden může být například „zatížen“ 140 MJ, coby následek těžby v bauxitových dolech, spotřebou paliva potřebnou na přepravení nákladu ze zámoří a další energií, vynaloženou na procesní zpracování v evropských strojírenských závodech. Jiný může pocházet z „recyklovaného“ zdroje, letadla, které již dosloužilo, a je rozřezáváno na rampě ve vedlejší hale.

Vývoj tohoto softwaru nebyl právě levnou záležitostí. Spolupracovala na něm řada institucí, včetně univerzity ve Stuttgartu. Celkové náklady se vyšplhaly na 1,6 miliardy euro, přesto jak připomínají lidé z projektu CleanSky, úspory a hlavně přínos pro životní prostředí by měly záhy tento finanční rozdíl vyrovnat.