Dotace pro fosilní zdroje 12x převyšují dotace pro obnovitelné energie
Podle Mezinárodní energetické agentury bylo v roce 2008 vydáno na dotace pro fosilní zdroje energie celosvětově 557 mld. dolarů. To je až dvanáctkrát více, než kolika penězi o rok později státy světa podpořily obnovitelné zdroje energie – tato částka se pohybovala mezi 43 a 46 mld. dolarů.
Solární či větrné elektrárny, obnovitelné zdroje obecně, jsou často nahlíženy jako odvětví, které může fungovat pouze díky štědrým státním dotacím. Zdaleka nejnákladnější formou této dotace jsou dnes subvencované výkupní ceny zelené elektřiny v Německu, kde se každý rok takto „provaří“ miliardy euro. Tato částka ale postupně klesá.
Legislativci v České republice v minulých pár letech vytvořili v naší zemi díky vysokým výkupním cenám tak dokonalé podmínky pro provoz solárních elektráren, že se sem začal stahovat kapitál z celého světa, včetně Číny a Německa. Celá situace se samozřejmě stala terčem kritiky, protože ve výsledku to bude znamenat odčerpání desítek miliard korun z kapes běžných občanů.
Uhelné elektrárny dotujeme ještě víc
Existují však studie, které upozorňují, že klasické fosilní zdroje – plynové, uhelné a jaderné elektrárny jsou státem (tedy z peněz daňových poplatníků) taktéž silně dotovány. Jde jen o to podívat se na celý problém komplexně. Např. studie webu Mindfully.org zdůrazňuje, že je třeba brát v potaz vše co souvisí s transportem fosilních paliv – železnici, silnice, mořeplavbu, řeky, přístavy. Je to stát, kdo z větší části financuje strategickou infrastrukturu, kterou lze považovat za jistou formu dotace. Samozřejmě, že čátečně slouží i obnovitelným zdrojům energie – primárně je však určena pro transport strategických surovin.
Až donedávna, před zavedením emisních povolenek, navíc nikdo nebral v potaz náklady na odstraňování znečištění. Znečištění řek a půdy však stále zůstává prakticky nepovšimnuto. Přitom ze strany vlád je pak jejich čištění brutálně nákladné, jak dokazuje dosud nejdražší ohlášená veřejná zakázka v historii České republiky – právě na odstranění starých ekologických škod.
Surovinové ekonomiky
Studie Davida Victora vydaná Globání dotační iniciativou v dubnu 2010 ukázala, že nejvyšší dotace pro fosilní paliva existují v Iránu, Rusku, Číně, Indii, Saudské Arábii a Venezuele. To znamená ve výsledku např. i dotovaný levný benzin pro automobilisty. Jenže právě snadná dostupnost fosilních paliv prohlubuje závislost na nich a zabraňuje rozvoji obnovitelných či alternativních zdrojů, protože investoři se domnívají, že bez dotací nebudou životaschopné.
Např. situace v Číně se v posledních letech výrazně mění díky tomu, že tamní vláda si uvědomila svou závislost na dovozu surovin ze zahraničí. V současné době předstihla Čína i donedávna první Spojené státy ve spotřebě energie a stala se „světovou jedničkou“. Více než miliardová země spotřebuje nejvíc energie na světě. Aby ale mohl růst pokračovat, bude nezbytné, aby Čína přinutila část populace přejít na obnovitelné zdroje.
Změna je nutná
To se podaří jedině tak, že budou ubývat subvence pro fosilní paliva a naopak přibývat dotace na alternativní zdroje obnovitelné energie. Vyřeší to alespoň z malé části jak strategické geopolitické problémy, tak i problémy domácí s obrovským znečištěním životního prostředí. Podle názoru odborníků naopak třeba Spojené státy nedaní fosilní paliva tolik, jak je třeba k tomu, aby byly vyrovnány náklady na spálení.
„Čím častěji budou spotřebitelé platit plnou cenu za fosilní paliva – cenu, která odráží skutečné náklady na spálení paliva v ekonomice a životním prostředí – tím jednodušší bude pro tržní síly podpořit bezpečnější a čistší zdroje energie,“ uzavírá Victor svou nedávnou studii.
O trom to právě je, jestli se peníze na infrastrukturu vytáhnou z kapes daňových poplatníků a pak se doprava dotuje (tedy je to pod cenou, například vlaky s uhlím jako strategická surovina mají na dráze výraznou slevu), tak to jsou skryté náklady, které se do ceny výsledného produktu nepromítnou. Podobně to může být i s vývojem nových technologií (hlavně jaderných, tam je známo, že je to všechno velmi drahé z důvodu nutnosti vysoké škodlivosti ionizujícího záření) a další problém jsou ekologické zátěže, které se odstraňují ex post, tady opět se pak už do nich nepromítá cena cílového produktu, v tomto případě elektřiny (odstraňování starých ekologických zátěží, revitalizace krajiny). Tedy levnou elektřinu máme vlastně na dluh, zatímco obnovitelnou dotujeme. I když teď už málo. Opravdu mohou být obnovitelné zdroje z tohoto pohledu výhodnější už dnes. :-)
Tak tomu moc nerozumím. Podle mně stát (tedy my občané) sice platí stavby silnic, železnic, úpravu vodních toků atd… ale zároveň vybírá mýtné poplatky za přepravu… takže bych předpokládal, že náklady na přepravu např. uhlí jsou už zahrnuty v nákladech na výrobu elektřiny?
Celkové číslo, či násobek jistě bude nižší, protože sčítající jistě nenapadlo počítat s variantou postavím trať od dolu k překladovému místu (k zákazníkovi) a potom tam můžu posílat i lidi(vždyť většina tratí byla koncipována takto např.: Severní dráha Ferdinandova, dnes spojnice Vídeň-Přerov-Ostrava-Varšaša). Pampeliška má pravdu v tom, že přeprava jistě něco stojí transport, ale zdůrazňuji, že to nebude tak žhavé…
@ps – Ano jsem tunelářka. Mám dům, krásné dvě děti, hybridní lexus a tepelné čerpadlo. Abych Tě naštvala, na pozemku mám fotovoltaický tracker… Nyní jinak. Ad. Vaše komentáře… Takhle nevystupuje normální člověk. Ano, za webovou přezdívkou se schová každý. Ve skutečnosti pak takoví křiklouni mají ocas mezi nohama. Neberu Vám Váš názor. To v žádném případě… Já rozdílné názory vítám a ráda je vyslechnu. Jde o to, jakou cestou je druhý podává… A tohle… No comment. Každopádně problém je ten, že se na dané věci nevnímají komplexní náklady. Určitě to nebude tak jednostranné jak se uvedeno v textu, ale něco na tom je. Například u paliv, výroby čehokoli je třeba vnímat nároky od prvotní myšlenky (lehce přitaženo) až po moment doručení „na stůl“. U paliv se to označuje well-to-wheel costs. V té chvíli docházíme k úplně jiným závěrům… To je však na dlouhé zamyšlení. Ne na odstaveci na komentáři:).
to pampeliška. Taky tunelářka nebo jen blbá?
@ps. Někdo si zapomněl dát prášky? No joooo. Uklidni se budulínku!
zelení magoři už neví jakou další lež by si na obhájení zlodějských dotací do fve vymysleli. Takže teď jsme se dozvěděli, že investice do dopravní infrastruktury jsou ve skutečnosti dotace na fosilní zdroje energie.
Tedy přes 7,5% dotací na obnovitelné. V roce 2006 je podíl výroby z obnovitelných zdrojů (bez hydroelektráren) asi 1% (s nimy 7%)(http://en.wikipedia.org/wiki/File:World_energy_consumption_by_type_2006.png) a v roce 2008 asi 4% (s nimi asi 9%)(http://en.wikipedia.org/wiki/File:Ren2008.png). Tedy dotace na jakoukoli kWh jsou zhruba stejné (nezávisle na zdroji – obnovitelnosti), protože se dotují převážně lidé (pracovníci/práce) a ne technologie.