Nové silnice v Amazonii pomáhají ničit tamní prales

Na každý rok z období let 2004-2007 připadalo sedmnáct tisíc kilometrů nových silnic vybudovaných v brazilských amazonských pralesích. I když plošná rozloha nových silnic představuje jen zlomek z celkového odlesnění, výsledný efekt „zpřístupnění“ odlehlých území je prý stejně závažný, jako plošná deforestace.

Soudí tak badatelé z londýnské Imperial Collgege (LIC), kteří přikládají dvěma procentům plochy, připadajícím na silniční tahy v pralesích, dopad natolik významný, že by odpovídal desetinásobku této rozlohy. Klíčové je především nepřímé působení řady opomíjených faktorů, které mají vliv na vlhkost prostředí, půdní teplotu a pochopitelně také na pohyb zvířat.

„Pochopit, jakým způsobem, rychlostí a směrem se budou silnice šířit, to znamená pochopit budoucnost ničení pralesů,“ říká Rob Ewers, řešící otázky životního prostředí na LIC. „Existuje řada nejrůznějších ekologických modelů, které mají postihovat problematiku ohrožení amazonského ekosystému, ale ty, které vycházejí z distribuce silnic, se zatím ukazují jako nejspolehlivější.“

Pro účely výzkumu se badatelé rozhodli sáhnout k analýze satelitních snímků za poslední tři léta, které obdrželi díky spolupráci s organizací IMAZON. Tyto snímky jsou živoucí kronikou osudu jihoamerických džunglí. Podle výzkumníků lze v těchto snímcích přehledně číst i předpovídat neradostnou budoucnost.

Nejrychlejší stavba cest probíhá v místech s nejintenzivnějším ekonomickým růstem. Teprve, až sklady dřeva a pily nahradí obytné boudy a obchody, zpomalí se v regionu i stavba velkých cest. Tou dobou je však již odlesnění svým charakterem plošné.

Podle Ewerse, který je vedoucím projektu SAFE, je prý důležité proces odlesnění, pokud mu už nelze zabránit či předcházet, tak jej alespoň vhodně usměrnit. Cílem práce jeho týmu je tedy minimalizovat negativní dopady na životní prostředí, pokud je to tedy v kácených pralesích vůbec možné.