Američtí ekologové bojují za udržitelné trávníky

Americká řadová zástavba zažívá trávníkářský boom. Zelený a pečlivě sestříhaný trávník je chloubou každého hrdého majitele rodinné nemovitosti, napříč celými Spojenými státy. Proces homogenizace městského prostoru, jak tento fenomén nazývají urbanisté, však s sebou nese řadu dalších netušených ekologických souvislostí.

Ve zprávě, kterou uveřejnil ekolog Clarkovy Univerzity, Colin Polsky, mimo jiné upozorňuje na opomíjený fakt: „Trávníky před domy ve městech představují v USA největší pravidelně zalévanou plochu zeleně, nesrovnatelně větší, než kterákoliv jiná zemědělská plocha/plodina pěstovaná v Americe. A tento trend se spolu s „homogenizací“ veřejného prostoru šíří napříč celými Státy.“

Jistě není takový problém s pravidelným zaléváním v oblastech, kde je vody dostatek, ale jak doplňuje Polsky, trávníky se pochopitelně vyskytují i v regionech ryze pouštních, pobřežních, horských či nížinných. A všude rozhodně nejsou podmínky stejně příhodné. Fenoménu městských trávníků se na Polskyho popud začali postupně věnovat i další experti z příbuzných oborů.

V současnosti nad komplexně pojatým problémem tráví čas asi desítka výzkumných institucí, především pak Institut ekosystémových studií v newyorském Milbrooku a univerzita ve Worcesteru. „Trávníky před domy jsme dlouhou dobu přehlíželi, i když jsme je měli doslova před nosem,“ říká Peter Groffman. „Přitom je to poměrně zásadní záležitost, spjatá s koloběhem živin v půdě, ať už dusíkem, fosforem nebo uhlíkem.“

Prakticky tři čtvrtiny Američanů dnes žijí ve městech a sní o svém zeleném trávníku. „Kladli jsme si otázkou, jak tedy hrdí trávníkáři o své zazeleněné pozemky pečují,“ říká Henry Gholz, environmentální biolog. „Pro většinu z nás to byla skutečně novinka.“

Výzkum, podložený homogenizační hypotézou, se následně týkal 9500 obyvateli ve městech San Diego, Miami, Filadelfie, Chicago, Phoenix, Levittown a New York, kteří měli popsat svůj model péče o travnaté pásy před svými domy.

„Třiašedesát procent respondentů běžně využívá hnojiva, a 79 % dotázaných pravidelně v loňském roce zalévalo,“ říká Gholz. „A v tomto rozmezí jsme získali stejné výsledky ze všech referenčních měst.“ V praxi to ale znamená, že přímo z trávníků se do městské kanalizace splachuje velké množství dusíku a fosforu, přičemž právě druhý zmíněný je poměrně nedostatkové zboží.

Splachy živin a hnojiv se pak promítají i do kvality vody, či zvýšené zátěže na čističky odpadních vod, nebo na bujení vodního květu a degradaci kvality vody v říčních tocích. „Dosud jsme si všímali všech zelených ploch, závlahy v zemědělství, a toku živin, ale zcela jsme opomíjeli městské trávníky,“ říká Groffman. „A to by se mělo změnit.“