Američané chtějí těžit uran z oceánů

Mořská voda jako zdroj jaderného paliva? I když se to zdá neuvěřitelné, uran se v mořské vodě ve skutečně nepatrných koncentracích vyskytuje. Pokud by si někdo dal tu práci a začal „prosívat“ mořské vlny, dokázal by zásobit celý svět až na 6500 let.

Tečky zobrazují oceánské skládky radioaktivních odpadů. Nová technologie by mohla pomoci i při likvidaci této ekologické zátěže. Zdroj: en.wikipiedia.org
Tečky zobrazují oceánské skládky radioaktivních odpadů. Nová technologie by mohla pomoci i při likvidaci této ekologické zátěže. Zdroj: en.wikipiedia.org

Oceány a moře skrývají poklad: 4,5 miliardy tun uranu. Je sice rozpuštěn v poměru 3 ppm (tři částice na milion), přesto se o jeho využití, či spíše vytěžení, začíná uvažovat. Průkopníky v této oblasti jsou především Japonci, kteří bádají nad získáním radioaktivních materiálů z vody od roku 1960.

Překážky byly ale jasně dány: při tak nepatrné koncentraci by těžba uranu z moře neumožňovala zásobování nukleárních zařízení. Navíc dosud ani neexistoval efektivní sorbent, který by učinil uran dostupnější.

Významný pokrok nyní učinili až američtí vědci z Národních laboratoří v Oak Ridge. V rámci výzkumného grantu, dotovaného Ministerstvem pro energetiku, přicházejí s technologií, nad kterou už bádali i jejich japonští kolegové. Metodou, která by mohla učinit těžbu uranu z vody finančně dostupnou a zajímavou i pro průmyslové využití.

Základním pilířem je využívání amidoximu, plastového polymeru, který „lapá“ uranové částice. Američané se snažili jednak o navržení optimální povrchové struktury sorbentu, ale také o to, jak efektivně z něj radioaktivní prvky dostat.

První pokusy s využitím nové generace sorbentu se odehrály v Sequim Bay, nedaleko Filadelfie. Prozatím se jim podařilo „vytěžit“ dvojnásobek množství, než se podařilo Japoncům. To je ale trochu málo, a tak pokusy budou pokračovat. 4,5 miliardy tun uranu, to je příliš lákavá výzva, než aby zůstala nepovšimnuta.

Sdílet: