Větrná farma na jižním pólu má úspěch

Tak jednoduché, až je s podivem, že se na realizaci čekalo tak dlouho. Zhruba tak lze zhodnotit projekt dvou větrných elektráren v areálu terénní stanice Mawson na jižním pólu.

Mrazivé pustiny Jižního pólu nejsou pro větrné farmy překážkou. Zdroj: CleanTechnica.com
Mrazivé pustiny Jižního pólu nejsou pro větrné farmy překážkou. Zdroj: CleanTechnica.com

Pořízení a instalace větrné mini-farmy zajistila polárníkům v mrazivých pustinách dosud netušený komfort. Podstatné je, že navzdory drsnému klimatu je zařízení v provozu bez poruchy už deset let.

Stanice Mawson je situována na izolovaném výběžku antarktické planiny. Jedná se o nejdéle kontinuálně fungující terénní stanici za antarktickým kruhem, a ze všech tří stanic provozovaných zde výzkumnou organizací AAD (Australsko-antarktickou divizí) patří mezi ty skutečně nejodlehlejší.

Co si budeme povídat, bádání nad fyzikou středních vrstev atmosféry, seismologií nebo klimatickými změnami v nekonečných mrazech není žádná zábava.

Analýza povětrnostních poměrů na místě prokázala už v roce 1990, že zdejší podmínky jsou pro zřízení větrné elektrárny příhodné. Mohou za to vydatné katabatické větry vanoucí ze středu mrazivé pustiny.

K vlastní výstavbě ale došlo až na přelomu let 2002-2003, s vydatnou pomocí stotunového nákladního jeřábu ledoborce, a týmu zkušených betonářů, kteří připravili základy. Tento krok se později stal velmi diskutovaným, a k řešení přišla i otázka udržitelnosti takového kroku, včetně možného dopadu na zde žijící rostliny a živočichy.

Instalace dvou turbín Enercon o výkonu 300 kW rapidně zvýšila provozní možnosti stanice Mawson. Dosud totiž disponovala jen masivním generátorem o výkonu 550 kW. Tím, že větrná elektrárna přesahuje svým výkonem nákladný naftový generátor, bylo záhy umožněno přejít na obnovitelný (a prakticky bezplatný) zdroj energie.

Dvacítce výzkumníků je díky teoretickému nadbytku energie dopřáno pohybu v ekologicky vyhřívaných kójích, a dokonce si pořídili i saunu. Ta sice nikterak nezmenší pocit totální izolace, ale aspoň jim zlepší náladu.

Pořízením větrných elektráren teď AAD ušetří každoročně na provozu stanice Mawson 263 000 dolarů za palivo, které se sem muselo dopravovat lodí. Jednou ročně činila zásilka objem 288 000 litrů nafty. Energetická nezávislost umožnila výzkumníkům větší flexibilitu v zásobování.

Loď s palivem teď připlouvá až každý druhý rok, zatímco každý rok jezdí jedna plně naložená zásobami. Větrné elektrárny prostě učinily polární stanici Mawson u ižního pólu o trochu více obyvatelným místem.

Sdílet: