Tuleni milují pobřežní větrné elektrárny

S využitím sofistikované GPS technologie se vědci z britské Univerzity St. Andrews (sAU) rozhodli zjistit, jak tuleni snáší přítomnost větrných elektráren umístěných na dohled pobřeží. Anglie totiž dlouhodobě považuje tento druh obnovitelné energie za perspektivní, a tak je vztah těchto zařízení vůči vodním savcům proto považován za prioritní otázkou.

Deborah Russelová, vedoucí výzkumného týmu sAU, potvrzuje, že ji už první výsledky ohromily. „Byla jsem naprosto šokována, když jsem poprvé uviděla záznam a uspořádání pohybu tuleňů.”

Červené čáry, které do prostorové mapy s vyznačenými pylony větrných elektráren a potrubí s kabeláží kreslil GPS vysílači sledovaný pohyb tuleňů, totiž naznačoval že se tato jinak plachá zvířata umělých podvodních struktur vůbec nebojí. Naopak, cíleně je vyhledávají.

„Z našeho mapování jde dohledat pohyb konkrétních označených jedinců, kteří se opakovaně vracejí na místa Sheringhamských mělčin,“ říká Russelová. „Vidíte, jak se tuleň vydává v přímé linii od jedné elektrárny k druhé, u které se vždycky nějakou dobu zdrží proplouváním a podplouváním.”

Strach tedy tuleni z elektráren nemají, ale co je na nich tolik láká? Výzkumníci předpokládají, že tuleni chápou pylony větrných elektráren jako věrnou napodobeninu pobřežních útesů a jeskyní, jinými slovy, vidí v nich ideální loviště.

Britští vědci se během dvouletého výzkumu neomezili jen na pobřeží Velké Británie, ale sledovali také tulení populace v přístavech a u příbřežních elektráren na holandském pobřeží. Výsledky byly přitom podobné.

Jistě, tuleně dráždí hluk projíždějících lodí, a proto se vyhýbají frekventovaným místům, v klidných, uměle vytvořených areálech se ale zdržují rádi. Mezi další zajímavé zjištění badatelského týmu sAU patří i poznatek, že tuleni při sezónních migracích využívají na mořském dně položené kabeláže a potrubí, které sledují podobně, jako lidé na výletě turistické značky.

Podle Russelové se zatím jen skutečně malá část tuleních populací ocitla takříkajíc na dotek s uměle vytvořenými pylony větrných elektráren. „S tím, jak bude do budoucna příbřežních elektráren přibývat, to ale bude častější,” říká Russelová.

„A pro nás je důležité vědět, jak se věci mají. Aby zatímco se snažíme pomáhat přírodě obnovitelnými zdroji energie, jsme jí neškodili jinak.”