První větrná elektrárna dorazila k pobřeží Fukušimy

Japonsko připravuje stavbu své největší příbřežní větrné elektrárny. „Nechceme pořád jen vzpomínat na Fukushimu, coby památník strašlivé nukleární katastrofy. Rádi bychom tento smutný pomník přeměnili na symbol naděje a obnovy,“ zaznívá z Ministerstva ekonomiky. Na vybudování obrovského větrné farmy má zájem nejen vláda, ale také prý všichni obyvatelé prefektury.

Světově první plovoucí větrnou turbínu postavili poblíž Åmøy Fjord nedaleko Stavangeru v Norsku. foto: Lars Christopher, licence Creative Commons
Světově první plovoucí větrnou turbínu postavili poblíž Åmøy Fjord nedaleko Stavangeru v Norsku. foto: Lars Christopher, licence Creative Commons

Zemětřesení a následná ničivá vlna tsunami „spláchla“ jadernou elektrárnu Fukushima Daichii v roce 2011. Další vlna, tentokrát ovšem politická, smetla řada projektů propagujících nukleární energetiku v celém světě.

Ostatně, kompletní odstávka čekala 54 reaktorů jen v samotném Japonsku. Nevyhnutelným důsledkem tohoto rozhodnutí však byla také praktická otázka, urychleně hledající odpověď: „Jaké jiné zdroje elektřiny teď využívat?

Alespoň v případě Fukushimy padlo rozhodnutí na větrnou energii. Krátce po odklizení trosek tak vzešel na světlo plán na vytvoření elektrárny o výkonu 1 GW.

Bylo by jistě senzací informovat čtenáře o tom, že se jedná o „největší“ větrnou elektrárnu na světě, ale zmíněná rekordní pozice se pře-obsazuje tak často, že je to až zbytečné. Přesto má do roku 2020 má svou rozlohou, počtem instalovaných turbín i výkonem překonat podobně štědře koncipované zařízení při ústí řeky Temže.

Na dohled od fukushimského má ve finále stát 143 větrných turbín, které mají pokrýt linii šestnáct kilometrů dlouhou. Zatímco ale plány na větrnou elektrárnu u Londýna zůstávají stále víceméně na papíře, Japonsko již učinilo první krok.

Z přístavu Onahama vyrazila první turbína, vlečená třemi remorkéry a zajišťovaná flotilou doprovodných plavidel. Zařízení s výkonem 2 MW bylo kompletně smontováno v Chibě, a nyní bylo včetně velkých plováků a dvaatřicet metrů vysokého podpůrného pylonu dopravena na místo.

Tady, necelých dvacet kilometrů od pobřeží, vznášející se na hladině zakotvila první elektrárna z plánované řady fukushimské větrné farmy. Obří plováky jsou přichyceny ke dnu kotevními lany, která si pro oporu musela sáhnout do stočtyřicetimetrové hloubky.

Další prý budou brzy následovat. Fukushimská prefektura se totiž definitivně energie z jádra zřekla, a chce být do roku 2040 kompletně nezávislá na tradičních zdrojích energie.

Katastrofa ve Fukushimě představovala zlomový bod pro celé Japonsko, ale nejvýrazněji se projevila v oblasti průmyslu. Rostoucí ekonomika jakoby rázem zamrzla na mrtvém bodě. Místo růstu nastalo období stagnace, a nedostatek energie učinil Zemi vycházejícího Slunce závislou na dovozu zemního plynu.

Alternativní zdroje energie by měly v příštích letech tuto „přestávku“ vyrovnat, současně učinit zemi nezávislou na rizikových zdrojích energie, a současně i vyřešit problematiku s emisemi skleníkových plynů.

Sdílet:

9 komentářů: „První větrná elektrárna dorazila k pobřeží Fukušimy

  • 17. 7. 2013 (16.42)
    Permalink

    Mě to přijde jako krok správným směrem. Podle me bude v tomto ohledu Japonsko vepředu za všemi státy, snad kromě Německa.
    U nás se totiž čeká až taky něco bouchne. Jako vždy jsme nepoučitelný.

    Reagovat
  • 17. 7. 2013 (14.48)
    Permalink

    No jenomže na odpis je 6 reaktorů, tři zničené budovy, další zničené slanou vodou. Jedanlo se o staré reaktory á 700MW, tedy 4200MW.
    Kdyby zregulovaly řeky, tak jako je tomu u nás, tedy vzdutí jezů na sebe navazuje, mohli by snad získat také několik set až tisíců MW, ale měli by se spíš odvážit k novému rozjetí jaderných elektráren, to by mohlo zlepšit zahraničně-obchodní bilanci a posílit ekonomiku, ano postupně ať přechází na nové zdroje, ale prozatím by měli využívat jádro.

    Reagovat
    • 17. 7. 2013 (21.11)
      Permalink

      Mě také přišlo, že to rozhodnutí odstavit všechny reaktory bylo unáhlené, ale je zajímavé, že to nevzdali a zřejmě nevzdají. Japonci jsou hodně disciplinovaný národ a když se pro něco rozhodnou, tak je jen tak něco nezastaví. Na druhou stranu by mě zajímalo, co bude s námi, pokud se dostaví další bloky Temelína. V létě se to bude muset odstavit, protože nás budě válcovat levná konkurence z okolních států a v zimě budou nakupovat elektřinu od jižních sousedů, kteří budou mít i v zimě dost. Zatím jsou to jenom vize, bude se muset vyřešit mnoho technických problémů hlavně s ukládáním energie a s optimalizací toků, ale není to neřešitelné. Zatímco my si budeme jenom stěžovat na drahou energii, nadávat na distributory a vychvalovat svoje zastaralé a hloupé řešení.

      Reagovat
      • 18. 7. 2013 (9.17)
        Permalink

        Levná konkurence je u těchto zdrojů možná jenom díky hodně štědrým dotacím. Ale zajímavé je, že se tahle levná konkurence projevuje jenom na příjmech distributorů elektřiny a nikoliv na kapsách koncových zákazníků. A to myslím po celé Evropě.

        Reagovat
        • 18. 7. 2013 (9.48)
          Permalink

          Bohužel. Zatím je to tak. Trend je ovšem takový, že dotace budou ustupovat a OZE (a skladovací kapacity elektřiny) zlevňovat. Pokud se pokusíme odhadnout, co bude v horizontu 20 let (kdy by mělo být dokončené rozšíření JE Temelín), tak už to bude zase někde jinde. Zřejmě v té době dojde k dalšímu zlevnění výroby elektřiny, protože skončí většina podpor do OZE. O tom celou dobu píšu. Chceme zachytit trend, nebo ve vidině pevných výkupních cen přešlapovat na místě? Němci mají dnes drahou elektřinu pro domácnosti. Stejně tak Holandsko. Může se to ale otočit, a nejspíš otočí. Za par dekád můžeme mít jednu z nejvyšších cen v EU my.

          Reagovat
      • 18. 7. 2013 (15.00)
        Permalink

        Neví, které jižní sousedy myslíte, ale Jestli se jedná o Rakousko, tak se obávám, že při nejlepším, budou tak šul nul.
        Na reaktorech se musí provádět údržba a výměna paliva, takže v létě odtsavit postupně (asi 3 měsíce to většinou trvá) reaktory aby byly připravené na zimu by problém být neměl.

        Nejde o to, že by se vzdali, nebo ne, ale mělo se jít postupně, dát uzávěru na nové velké projekty (když holt fabrika bude potřebovat páru a teplo, tak by bylo vhodné spíš sáhnout po malém reaktoru, v budoucnu to bude nutnost) řekněme nad 100MWt (cca 30MWe), současné rozestavěné na základě rozhodnutí majitele buď dokončit, nebo navždy ukončit. A pak zákonem stanovit do kdy budou muset být závazně staré elektrárny definitivně odstaveny a následně zlikvidovány.

        Zásadní je vyřešení akumulace elektrické energie.

        Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.