Ekologické bydlení

Rodinný dům, nízkoenergetické bydlení, zelená úsporám
   hledat:
16.
Bře

Už v roce 2009 jsme psali, že Japonci postaví solární elektrárnu ve vesmíru. Díky novému objevu jsou tomu japonští vědci blíž než kdy dříve.

Dnešní představa o tom jak by mohla vypadat orbitální solární elektrárna. foto: JAXA

Dnešní představa o tom jak by mohla vypadat orbitální solární elektrárna. foto: JAXA



30.
Čvc

Pentagon, americké ministerstvo obrany, patří už několik desetiletí k největším spotřebitelům pohonných hmot ve Spojených státech. Jenže cena ropy jde nahoru a americká armáda přemýšlí, jak šetřit.

Orbitální vesmírná solární elektrárna v představách amerického námořnictva. foto: U.S. Navy

Orbitální vesmírná solární elektrárna v představách amerického námořnictva. foto: U.S. Navy



04.
Zář

Americká firma Tethers Unlimited, Inc. (TUI) vyvíjí vpravdě revoluční vesmírnou technologií. Zapomeňte na zdlouhavé a komplikované stavění vesmírných stanic nebo jiných velkých konstrukčních celků. V blízké budoucnosti si vše potřebné na oběžné draze doslova vytiskneme – s pomocí 3D tiskáren.

Vesmírný 3D tisk - v budoucnosti se na oběžné dráze země budou nová plavidla a stanice tisknout, namísto zdlouhavého dopravování z povrchu planety. foto: TUI

Vesmírný 3D tisk – v budoucnosti se na oběžné dráze země budou nová plavidla a stanice tisknout, namísto zdlouhavého dopravování z povrchu planety. foto: TUI



25.
Čvc

Národní úřad pro letectví a kosmonautiku () se rozhodl vyvinout nový typ ekologického paliva využitelného při vesmírných cestách. Pod názvem Green Propellant Infusion Mission (GPIM) nyní rozjíždí výzkum dotovaný $45 mil. Na jeho konci má být nové palivo, které by nahradilo současné toxické a vysoce korozivní palivo raket.

Testování nového eko-paliva za provozu, pod hlavičkou projektu Morpheus. foto: Morpheus Lander, licence Creative Commons

Testování nového eko-paliva za provozu, pod hlavičkou projektu Morpheus. foto: Morpheus Lander, licence Creative Commons



11.
Úno

Jakkoliv esotericky a spiklenecky nadpis článku zní, jeho základní myšlenka má velmi reálný základ. Solární elektrárny ve vesmíru přenášející energii na zem jsou téma, které jsme v magazínu Ekologické bydlení několikrát zpracovávali. V roce 2009 poodhalil oponu nad touto technologií světově uznávaný analytik George Friedman.

Takhle nějak by mohly vypadat vesmírné solární elektrárny podle výtvarníků japonské vesmírné agentury JAXA, foto: JAXA

Takhle nějak by mohly vypadat vesmírné solární elektrárny podle výtvarníků japonské vesmírné agentury JAXA, foto: JAXA



04.
Zář

Solární energie - vesmírné elektrárny - testovací satelit JAXA SPS2000Japonsko hodlá využívat z . dnes vypadají jako jeden z velkých příslibů do budoucna. Zbývá se jimi například John C. Mankins v , ale i japonská vesmírná agentura . chtějí mít testovací ve vesmíru už v roce 2016.

Podle nejnovějších zpráv agentury Bloomberg se o podobný projekt nyní snaží také japonský průmyslový koncern právě ve spolupráci s JAXA. Během následujících tří desetiletí hodlají investovat do projektu až 21 mld. dolarů.

Cílem je vytvořit solární farmu o výkonu 1 GW sestávající ze čtyř čtverečních kilometrů . Ty mají být umístěny 36 000 km nad povrchem naší planety. Elektrárna by pak dokázala dodávat energii až 294 000 průměrným domácnostem v Tokiu.

Solární energie-vesmírné elektrárny

Ještě před ostrým rozjetím projektu chystá JAXA vypuštění malého testovacího satelitu, který prověří možnosti elektřiny z vesmíru. Velký problém, který musí konstruktéři řešit, však představuje vesmírný odpad, který by mohl velkou plochu snadno ohrozit.



15.
Dub

V nedávném článku „Solární energie z vesmíru na dosah?“ jsme přinesli zprávu o úspěšném pokračování výzkumu přenosu energie pomocí mikrovlnného záření. Sami jsme tehdy netušili jak blízko by mohlo být praktická aplikace. Americká energetická společnost PG&E (Pacific Gas & Electric) z hodlá ve spolupráci s firmou Solaren Corp. zažít využívat orbitální , které budou přenášet zpět na povrch. A to už od roku 2016.

Solární energie-vesmírné elektrárny

Princi fungování je jednoduchý – umístěné ve vesmíru nejsou omezovány zemskou atmosférou a dopadá na ně až 8x intenzivnější sluneční záření než na zemi. tak vyrobí mnohem více energie na menší ploše. Výhodou vesmírných elektráren je i fakt, že nezabírají půdu. Naopak nevýhodou jsou samozřejmě obrovské náklady na vynesení a vybudování elektrárny, která musí vydržet fungovat v extrémních podmínkách po mnoho let. Dole na povrchu pak bude vybudována přijímací stanice, prozatím se počítá s městem Fresno. Odtamtud popotuje do . V první fázi by mělo jít asi o 200 MW. Jedná se o velmi zajímavý , který však podle studií v minulosti měl mít velkou nevýhodu, a to výrazně vyšší cenu proti energii z , ale i klasických či solárních elektráren. Nový projekt společností PG&E a Solaren má být však velmi konkurenceschopný díky patentované technologii Solaren.



16.
Zář

Využití na zemském povrchu má jeden zásadní problém – v noci nefunguje, poněvadž v noci slunce prostě nesvítí :). Proto se už dlouhou dobu uvažuje o využití ve vesmíru, kde by mohly přijímat intenzivní sluneční záření 24 hodin denně sedm dní v týdnu. se ve vesmíru už samozřejmě používají na všech družicích i Mezinárodní vesmírné stanici. Problém je v tom, jak dopravit vyráběnou elektřinu na zemský povrch s co nejmenšími ztrátami. Americký výzkumník John C. Mankins. bývalý ředitel výzkumných systémů a technologického programu, se už dlouho snaží o praktickou aplikaci bezdrátového přenosu energie pomocí mikrovln. Vesmírná solární energie je podle něj nadosah. „Veškerý základní výzkum je hotový. Narozdíl od výzkumu fúzní energie, kde se musí ještě dořešit fundamentální otázky, u solární energie z vesmíru je všechno jasné. Samozřejmě, že zatím existuje významné technické překážky předtím, než dokážeme dosáhnout ekonomické přijatelnosti celého modelu. Vyřešit tyhle problémy vyžaduje víc než jen důmyslné strojírenství – chce to opravdové vynálezy, invenci – ale nikoliv základní výzkum. Řada oblastí ještě musí projít vývojem – bezdrátový přenos, robotika, materiály a struktury, tepelný management – a samozřejmě, velmi levná doprava ze země na orbit,“ řekl Mankins v rozhovoru pro magazín Evolutionshift. Podle magazínu Autobloggreen se Mankinsovi právě nedávno podařil pokusný bezdrátový přenos energie na vzdálenost 148 km mezi Havajskými ostrovy. To je rozhodně větší vzdálenost, že na které by se případné vesmírné solární elektrárny pohybovaly. Mimochodem, na podobné technologii pracují také Japonci skrze svou vesmírnou agenturu JAXA a Osackou univerzitu. Ti chtějí shromážděnou enegii transportovat pomocí laserového paprsku, ovšem první výsledky očekávají až kolem roku 2030. Mankins by rád měl první elektrárny na orbitě už kolem roku 2017 s tím, že komerční nasazení by mohlo proběhnout v letech 2020-2025.
Solární energie-vesmírné elektrárny




 

Ekologické bydleníMagazín Ekologické bydlení vydává Chamanne s.r.o. ISSN 1803-0211. RSS Mediálně zastupuje Impression Media. Naše další projekty Hybrid.cz