Ekologické bydleníRodinný dům, nízkoenergetické bydlení, zelená úsporám

Sluneční erupce neboli bouře jsou prudké výbuchy na slunci vyznačující se obrovskou energií. Ta poté může putovat k zemi a rušit pozemní elektrické přístroje a dokonce celé rozvodné sítě. NASA tomu chce zabránit vybudováním solárního štítu proti slunečním erupcím.  

Solární vítr je proud nabitých částic „foukajících“ směrem od Slunce. Japonsku se podařilo v projektu IKAROS využít tento vítr k pohonu solární vesmírné plachetnice. Teď jdou vědci ještě dál. Chtěli by sluneční vítr využít jako zdroj energie pro celou planetu. pokračování…

Tzv. vesmírný odpad čím dál tím více komplikuje vypouštění nových družic i vesmírných lodí. Zemský orbit je plný nefunkčních satelitů a součástek obíhajících zhusta kolem dokola naší planety. Kanadská společnost MDA vymyslela, jak kosmickému smetí předcházet.   

Solární elektrárny na zemi jsou dobrý nápad. Skutečně praktické využití ale představují teprve solární elektrárny umístěné ve vesmíru. Japonská společnost Shimizu aktuálně přišla s nápadem obepnout rovník Měsíce gigantickým solárním pásem, který bude vysílat vyrobenou energii s pomocí mikrovln nebo laserů na zemi. pokračování…

Japonsko patří k těm několika málo zemím, které jsou aktivní ve výzkumu vesmírných technologií. Tou nejnovější je jejich „Vesmírný kite“ nebo „Solární drak“ nazvaný Ikaros. Jde o vesmírnou jachtu poháněnou slunečním větrem. pokračování…

Japonsko hodlá využívat solární energii z vesmíru. Vesmírné elektrárny dnes vypadají jako jeden z velkých příslibů do budoucna. Zbývá se jimi například John C. Mankins v NASA, ale i japonská vesmírná agentura JAXA. Spojené státy chtějí mít testovací solární elektrárnu ve vesmíru už v roce 2016.

Podle nejnovějších zpráv agentury Bloomberg se o podobný projekt nyní snaží také japonský průmyslový koncern Mitsubishi Electric právě ve spolupráci s JAXA. Během následujících tří desetiletí hodlají investovat do projektu až 21 mld. dolarů.

Cílem je vytvořit solární farmu o výkonu 1 GW sestávající ze čtyř čtverečních kilometrů solárních panelů. Ty mají být umístěny 36 000 km nad povrchem naší planety. Elektrárna by pak dokázala dodávat energii až 294 000 průměrným domácnostem v Tokiu.

Ještě před ostrým rozjetím projektu chystá JAXA vypuštění malého testovacího satelitu, který prověří možnosti mikrovlnného přenosu elektřiny z vesmíru. Velký problém, který musí konstruktéři řešit, však představuje vesmírný odpad, který by mohl velkou plochu solárních článků snadno ohrozit.

Hlavní zájem pro Americký úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) sice leží daleko za zemskou atmosférou, v nekonečném temném prostoru vesmíru, ale základnu má tohle všechno přeci jen na zemi. Naše drahá modrá planeta je pro výzkumníky NASA drahocenným vzácným klenotem, kterého si dokáží vážit snad ještě více než kdokoliv jiný. Nový projekt Sustainability Base má být proto příspěvkem NASA k trvale udržitelnému rozvoji.

Půjde o novou administrativní budovu vystavěnou v Kalifornii na míru lokálnímu klimatu i společnosti. Představuje spojení pokročilých technologií NASA a udržitelného přístupu k architektuře. Hlavním cílem budovy je maximálně snížit energetické nároky a ty které existují uspokojit z obnovitelných zdrojů energie (především solární fotovoltaické panely), využívat ekologické stavební materiály, snížit spotřebu vody na 10% běžného množství a také v reálném čase pomocí kontrolního systému monitorovat veškeré dění v budově za pomoci senzorů vyvinutých původně pro vesmírné mise NASA.

Pro ochlazování horkého kalifornského klimatu uvnitř poslouží 72 geotermálních pump. Inteligentní systém správy celé budovy umožní vysokou energetickou efektivitu, dokáže například světelné a teplotní podmínky, otevírat a zavírat okna, dokonce může zobrazovat stav budovy jejím uživatelům na jejich vlastních laptopech. Takže takový HAL jako z Kubrikova filmu 2001: Vesmírná odysea. Nechtějte ho pak naštvat! Celý komplex pádí mílovými kroky za platinovým LEED certifikátem.

Zástupci NASA přirovnávají stavbu své nové pozemní základny k podobnému kroku, jakým bylo první přistání na měsíci. To je samozřejmě značně přehnané, de-facto jde o pouze novou budovu, která je prostě napěchována moderními a ekologickými technologiemi. Přesto však může být jednou z malých částí obrovské mozaiky vedoucí k řešení problémů, kterým čelíme na zemi. Zástupci NASA přezdívají své nové budově „okno do budoucnosti země“.

V nedávném článku „Solární energie z vesmíru na dosah?“ jsme přinesli zprávu o úspěšném pokračování výzkumu přenosu energie pomocí mikrovlnného záření. Sami jsme tehdy netušili jak blízko by mohlo být praktická aplikace. Americká energetická společnost PG&E (Pacific Gas & Electric) z Kalifornie hodlá ve spolupráci s firmou Solaren Corp. zažít využívat orbitální solární elektrárny, které budou přenášet sluneční energii zpět na povrch. A to už od roku 2016.

Princi fungování je jednoduchý – solární panely umístěné ve vesmíru nejsou omezovány zemskou atmosférou a dopadá na ně až 8x intenzivnější sluneční záření než na zemi. Fotovoltaika tak vyrobí mnohem více energie na menší ploše. Výhodou vesmírných elektráren je i fakt, že nezabírají půdu. Naopak nevýhodou jsou samozřejmě obrovské náklady na vynesení a vybudování elektrárny, která musí vydržet fungovat v extrémních podmínkách po mnoho let. Dole na povrchu pak bude vybudována přijímací stanice, prozatím se počítá s městem Fresno. Odtamtud popotuje do rozvodné sítě. V první fázi by mělo jít asi o 200 MW. Jedná se o velmi zajímavý obnovitelný zdroj energie, který však podle studií v minulosti měl mít velkou nevýhodu, a to výrazně vyšší cenu proti energii z fosilních paliv, ale i klasických větrných či solárních elektráren. Nový projekt společností PG&E a Solaren má být však velmi konkurenceschopný díky patentované technologii vesmírné solární energie Solaren.

Ne že by snad v Dubaji nebo celých Spojených arabských emirátech měli málo volné půdy. Ba naopak! Ale udělat si vlastní ostrov je přeci O TOLIK zajímavější! A snobštější. A navíc, moře je více než pevniny. A je modré. „Fíha, tak to ROZHODNĚ uděláme ostrovy, spoustu ostrovů!“ řekli si nejspíš šejkové a jali se budovat. Nejdřív si vybudovali řadu ostrovů ve tvaru palmy. Pak začali modelovat zemi. A nakonec chtějí v moři postavit dokonce celý vesmír! Není nám úplně jasné, jak to vlastně chtějí provést, ale tohle je přeci Dubaj, dámy a pánové. Země neomezených možností, podobně jako… třeba Rusko.

Společnost Nakheel, která se o budování nových arabských divů světa stará, oznámila, že hodlá vytvořit souostroví tématicky navržené jako naše sluneční soustava. Proč? Protože můžou. Pás kosmických objektů bude obsahovat slunce, planety, ale také okolní hvězdy. Celkem půjde o 3000 hektarů země, jejichž vybudování bude trvat 15 až 20 let.

Dříve, než si položíte otázku „co je ekologického na městě pro super-bohaté, uprostřed pouště?“, připomeňme, že Dubaj je dnes nejen výstavní skříní světové architektury, ale také místem, kde se v praxi ověřují ekologické přístupy k architektuře, projektují celá ekologická města (Xeritown) a obecně tu ekologie nehraje tak úplně mrtvou pannu – odhlédneme-li tedy od faktu, že skutečně jde o velkoměsto pro super-bohaté ve vyprahlé poušti.

Nový projekt vesmírných ostrovů má být součástí iniciativy „Blue Communities„, což má být jakési „modro-zelené“ smýšlení o světě kolem sebe, především s důrazem na ochranu moří a oceánů. Developerská společnost Nakheel slibuje čístší vodu, méně znečištění (což je, pokud to chápu správně, to samé, no ne?) a ještě tvrdí, že stavby jako jsou vesmírné ostrovy a další „výrůstky“ na pobřeží Dubaje vlastně mají moře a život v něm chránit. Tak vám nevím…

Využití solární energie na zemském povrchu má jeden zásadní problém – v noci nefunguje, poněvadž v noci slunce prostě nesvítí :). Proto se už dlouhou dobu uvažuje o využití solárních elektráren ve vesmíru, kde by mohly přijímat intenzivní sluneční záření 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Solární panely se ve vesmíru už samozřejmě používají na všech družicích i Mezinárodní vesmírné stanici. Problém je v tom, jak dopravit vyráběnou elektřinu na zemský povrch s co nejmenšími ztrátami. Americký výzkumník John C. Mankins. bývalý ředitel výzkumných systémů NASA a technologického programu, se už dlouho snaží o praktickou aplikaci bezdrátového přenosu energie pomocí mikrovln. Vesmírná solární energie je podle něj nadosah. „Veškerý základní výzkum je hotový. Narozdíl od výzkumu fúzní energie, kde se musí ještě dořešit fundamentální otázky, u solární energie z vesmíru je všechno jasné. Samozřejmě, že zatím existuje významné technické překážky předtím, než dokážeme dosáhnout ekonomické přijatelnosti celého modelu. Vyřešit tyhle problémy vyžaduje víc než jen důmyslné strojírenství – chce to opravdové vynálezy, invenci – ale nikoliv základní výzkum. Řada oblastí ještě musí projít vývojem – bezdrátový přenos, robotika, materiály a struktury, tepelný management – a samozřejmě, velmi levná doprava ze země na orbit,“ řekl Mankins v rozhovoru pro magazín Evolutionshift. Podle magazínu Autobloggreen se Mankinsovi právě nedávno podařil pokusný bezdrátový přenos energie na vzdálenost 148 km mezi Havajskými ostrovy. To je rozhodně větší vzdálenost, že na které by se případné vesmírné solární elektrárny pohybovaly. Mimochodem, na podobné technologii pracují také Japonci skrze svou vesmírnou agenturu JAXA a Osackou univerzitu. Ti chtějí shromážděnou enegii transportovat pomocí laserového paprsku, ovšem první výsledky očekávají až kolem roku 2030. Mankins by rád měl první elektrárny na orbitě už kolem roku 2017 s tím, že komerční nasazení by mohlo proběhnout v letech 2020-2025.