Před několika dny byla v americkém Texasu spuštěna největší větrná farma světa jménem Roscoe. Celý komplex pokrývající 100 000 akrů půdy v západním Texasu má výkon 781,5 MW a tvoří ho celkem 627 větrný turbín. Provozovatelům farm se podařilo uzavřít dohody o pronájmu půdy s celkem 300 majitelů a vše uvést do provozu během pohých dvou let.

O samotnou stavbu farmy se postarala společnost E.ON, konkrétně její divize pro obnovitelné zdroje energie E.ON Renewables. Ta ale už teď pracuje na dalším rekordním projektu, totiž největší pobřežní větrné farmě jménem London Array. Už dnes jsou ale ve výstavbě ještě rozsáhlejší komplex větrných elektráren, zejména v Číně.

V posledních 15 letech krajinou prorostly nejen obrovské větrné elektrárny, ale především také BTS, neboli stožáry mobilních vysílačů. Mobilní operátoři jich vystavěli desetitisíce. Z některých z nich udělali veřejné rozhledny. Americká společnost HelixWind nicméně navrhuje ještě další využití – totiž jako zdroj energie přidáním vertikálních větrných turbín.

Větrné turbíny od Helix Wind mají tvar šroubovice. Záměrem firmy je vyvinout ve spolupráci s výrobci BTS takovou stanici, která bude de-facto nezávislá na rozvodné síti. Vertikální větrné turbíny Helix Wind mají navíc tu výhodu, že jsou velmi tiché. Podle údajů firmy se zaplatí už během šesti měsíců provozu.

Zkušební provoz BTS vybavených větrnými turbínami Helix Wind má odstartovat ve Spojených státech a v Africe už během listopadu. Právě černý kontinent by mohl být ideálním pro využití tohoto typu základnových stanic. Jako první je vyzkouší Nigérie, resp. tamní lokální telefonní společnost Eltek NSG. Pokud všechno půjde dobře, očekává se nasazení stovek takových stanic.

Tenkovrstvé solární články jsou sice tenké, ale ne dost tenké. Výzkumníci na University of Texas v americkém Austinu aktuálně přišly s průlomovým objevem, díky kterému je možné solární články levně nanášet na jakýkoliv povrch, tedy prakticky „tisknout jako noviny“.

Řešením jsou, světě div se, opět nanotechnologie, resp. nanomateriály. Ty jsou 10 000x tenčí než lidský vlas a díky této mikroskopické velikosti mají dobré fyzikální vlastnosti ke zvyšování účinnosti.

I přesto se však účinnost přeměny světla na elektřinu spreje vyvinutého na univerzitě prozatím pohybuje kolem 1%. Aby mohl být tento produkt komerčně využit, chtějí vědci dosáhnout 10% účinnosti. Plánují tak učinit během následujících tří až pěti let.

Obrovskou výhodou takového řešení by bylo radikální snížení ceny solárních článků, a to údajně až o 90%. Bylo by totiž pak možné nanášet tyto poloprůhledné částice například na nerezovou ocel nebo například plasty. Tím pádem by bylo možné polepit třeba okna poloprůhlednou plastovou fólií fungující jako solární panel.

Lidé občas mívají šílené nápady. Když se křovácký lovec Xi ve filmu Bohové musí být šílení vydal na dlouhé putování, aby vrátil láhev od Coca-Coly, vypadalo to šíleně. Ale postavit zhruba 90 km dlouhý most mezi Spojenými státy a Ruskem v Beringově průlivu skrze Arktický oceán? Vlastně docela dobrý nápad!

V soutěži, která byla u této příležitost vyhlášena pro studenty, ale i profesionální architektry, se jako druhý v profesionální kategorii umístil návrh pařížského studia OFF Architecture. Zajímavé na něm je především to, nakolik bere do úvahy jedinečné místo, kde by mohlo být spojení mezi dvěma kontinenty vybudováno.

Beringův průliv představuje místo, kde se střetává Antarktický a Tichý oceán. Velmi křehký ekosystém je obydlen mnoha druhy, ať už jde o velryby, delfíny, orky, polární medvědy či další živočichy. Navíc je průliv poměrně mělký, průměrná hloubka se pohybuje mezi 30 až 50 metry. Most by proto mohl sahat od hladiny až ke dnu.

Gigantická struktura není pouhým mostem. Mezi dvěma deset metrů širokými zdmi by vznikl obyvatelný prostor, ve kterém by jezdily vlaky i auta a mohli se pohybovat lidé „po svých“. Energii by celému obrovskému komplexu dodávaly mořské turbíny vyrábějící proud za pomoci rychlých proudů protékajících mělkou úžinou.

Stavba by obsahovala nejen průplavy pro lodě, ale pro obrovské živočichy jako jsou velryby a podobně. Idea je dokonce taková, že most by oddělil proudy jednotlivých oceánů, takže ten arktický by se méně oteploval, což by mohlo zabránit tání ledovců a roztávání polárních čepiček. Na povrchu mostu a hladině oceánu by pak pluly speciální platformy, které by získávaly energii z mořský vln. Vskutku šílené, ale přitom dechberoucí.

Podle předběžných odhadů Nizozemské agentury pro životní prostředí, která využila nejnovější poznatky společnosti BP, se globální růst emisí oxidu uhličitého zpomalil na polovinu proti roku 2007. V roce 2008 byly vyšší o 1,7%, přitom o rok dříve rostly o 3,3% a v minulých letech dokonce až o 4%. Co za to může? Ekonomická krize, vysoké ceny ropy, zvýšený důraz na využívání obnovitelných zdrojů energie. V roce 2008 tak bylo do ovzduší vypuštěno asi 31,5 miliard tun CO2, v roce 1970 to přitom bylo 15,3 mld. tun. V minulém roce se globálně snížila spotřeba ropy o 0,6%, šlo o první pokles od roku 1992. Největší pokles zaznamenaly Spojené státy americké – o 7%. Mezitím Čína svou spotřebu zvýšila, a to o tři procenta. Podle zprávy BP a nizozemské agentury má vliv na snižování emisí také využívání biopaliv v dopravě. V roce 2008 měly ušetřit asi 100 milionů tun CO2 a zajišťovaly celkem 2,5% spotřeby paliva. Velmi důležitou roli hrají větrné elektrárny, v roce 2008 se globální kapacita zvýšila o 30% – v USA o 50%, v Číně dokonce o 100%. Celkem se obnovitelné zdroje energie postaraly o 4,4% globální výroby elektřiny. Ušetřily tak 500 mil. tun CO2. Stále se však zvyšují také emise z uhelných elektráren, ačkoliv pomaleji než v předchozích letech – o 3,5% namísto předchozích 5%. Ke snížení přispěl především systém emisních povolenek Evropské unie, ale i globální recese. Ze zprávy zároveň plyne, že zatímco v USA a EU emise celkově klesají, rozvíjející se ekonomiky jako Čína, Indie či Rusko spíš rostou – i když pomaleji než v předchozích letech. Zajímavé číslo: v EU připadá 8,5 tun emisí CO2 na jednoho obyvatele (pokles z 9 v roce 1990), v Číně je to 5,5 tuny, v USA 18,5 tuny.

A to ani navzdory tomu, že by mohli tím mohli něco udělat pro své životní prostředí! Vyplývá to z průzkumu společnosti Shelton Group provedeného mezi 1006 potřebiteli. Ti byli dotázání následovně: „Pokud by následující věci poškozovaly životní prostředí, vzdali byste se jich?“ Výsledky nejsou příliš překvapivé. Nejvíc, ale přesto „pouze“ 38% by se vzdalo svého MP3 přehrávače iPod, 35% by se vzdalo myčky na nádobí, 25% by obětovalo mikrovlnku, celých 21% by se obešlo bez mobilního telefonu (v Evropě nejspíš mnohem méně, v ČR nejspíš skoro nikdo :D), 14% by zahodilo klimatizaci, 13% oželí televizi, jen 7% se vzdá počítače, pouze 6% se obejde bez auta. Všech zmíněných technologických vymožeností by se vzdalo 6% dotázaných, 21% dotázaných by se naopak nevzdalo ani jedné z nich. Těm se pak říká „technoidi“. Které z těchto příjemně pohodlných a dnes už nepostradatelných věcí byste se vzdali vy?

Už v roce 2003 ohlásil tehdejší americký prezident George W. Bush plán vybudovat novou generaci uhelné elektrárny, kterou nazval FutureGen. Projekt měl být výjimečný tím, že elektrárna by ihned při výrobě zachycovala produkovaný oxid uhličitý a ukládala jej pod zem. O pět let později, v roce 2008, však americké Ministerstvo energetiky, nejspíš v reakci na ekonomickou krizi, ohlásilo restrukturalizaci celého projektu vzhledem k narůstajícím nákladům. Nicméně krize zároveň přinesla i řešení problému, to když nový prezident Barack Obama přišel se záchranným balíčkem. Jedna miliarda z něj poputuje právě na projektu FutureGen.

Je to signál, že nový ministr energetiky Steven Chu, známý zastánce jaderných elektráren, nebude podporovat pouze obnovitelné zdroje energie jako jsou solární elektrárny nebo větrné turbíny, ale také novou generaci starých technologií. Odhaduje se, že do roku 2030 vzroste spotřeba elektřiny jen v USA o 49%. Uhlí je ve Spojených státech amerických snadno dostupné, tohoto fosilního paliva jsou zde obrovské zásoby a Američané je samozřejmě hodlají využít. Pokud bude uhelná elektrárna nové generace dokončena, nabídne výkon 275 MW. Kromě elektřiny se počítá se současnou výrobou vodíku, a to navzdory tomu, že Obama nedávno výdaje na vodíkovou ekonomiku, především tedy auta na vodík, řádně seškrtal. Celkově náklad na vybudování elektrárny nejspíš budou kolem 2 mld. dolarů.

Pro majitele rodinných domů jsou dnes větrné turbíny stále nedostupnou záležitostí. To ovšem neznamená, že by neexistovala poptávka – trh je rozhodně obrovský, stačí mít ten správný produkt. Americká společnost WindTronics se rozhodla učinit krok tímto směrem, když představila svou větrnou elektrárnu WT6000 určenou právě pro domácnosti a oblasti, kde fouká velmi pomalý vítr (kolem 3,2 km/h).

Turbína byla vyrobena ve spolupráci se společností Honeywell a de-facto jde o větrnou turbínu „obrácenou naruby“. Magnety jsou umístěny v okrajích obruče, kolem nichž rychle rotují magnetické špičky listů. Energie tedy není složitě přenášena přes různé převody. Údajně dokáže vyrobit až 2000 kWh ročně, což pro průměrnou americkou domácnost znamená 15% až 20% celkové spotřeby.

Turbína váží 43 kg a má 1,83 m v průměru, lze ji snadno přidělat na střechu, ke komínu, nebo na samostatný stojan. V prodeji bude od letošního října ve vybraných obchodech Ace Hardware za 4500 dolarů (v přepočtu asi 100 000 Kč, teoretická návratnost při našich cenách asi 10 let). Bezpečnost turbíny je zajištěna tak, že při rychlostech větru vyšších než 72 km/h se turbína sama vypne. Hlučnost se pohybuje od 35 do 45 decibelů. Firma chce vyrobit první rok až 50 000 kusů.

Energetické společnosti zastavují planiny obrovskými větrnými elektrárnami s výkonem v řádu megawattů, ale na zemědělských farmách po celém světě a především v USA mezitím probíhá „větrná revoluce“ v menším měřítku. Podle Americké asociace pro větrnou energii (AWEA) čeká větrné turbíny s výkonem v řadu stovek kW výrazný růst, právě díky zájmu z oblasti venkova. Jen během roku 2008 vzrostla výroba z malých větrných elektráren o 78% na celkových 80 MW. Během následujících let se má podle AWEA toto číslo zetřicetinásobit a například v roce 2013 dosáhnout hodnoty 1700 MW. To je zhruba výkon jaderné elektrárny Temelín. Růst má být zapříčiněn mimo jiné stoupající aktivitou v oblasti výrobců těchto malých turbín, kterým proudí peníze od hladových investorů. Právě malé společnosti často přicházejí s originálními nápady (jen namátkou pár příkladů: škaredé větrné elektrárny Optiwind, městské turbíny Broadstar AeroCam, létající turbíny Magenn Power, mikroturbíny AeroVironment nebo třeba tiché Quiet Revolution). Další důvod růstu sektoru malých turbín? Vládní pobídky – na daních můžete s malou větrnou elektrárnou ušetřit ve Spojených státech až 4000 dolarů.

Americký Energetický informační úřad (EIA) se stará o oficiální energetické statistiky Spojených států. Pokud se chcete ponořit do studia čísel a statistik, oficiální stránky úřadu jsou pro vás jako dělané. Nás teď nicméně zajímá předpověď EIA do roku 2030 která říká, že pokud se lidé nebudou snažit, stoupnou emise skleníkového plynu oxidu uhličitého do roku 2030 o 39%. Někteří považují tuto zprávu ponejvíc za strašení, protože už dnes je jasné, že lidé se globálně snaží s tímto problémem něco dělat. V roce 2012 vyprší Kjótský protokol, už letos se ale v Kodani sejdou vůdci téměř 200 států aby se dohodli na novém omezení vypouštění skleníkových plynů. Bez této nové dohody a jakékoliv regulace by údajně v roce 2030 mohlo být vypuštěno do ovzduší až 40,4 mld. tun CO2, v roce 2006 to přitom bylo 29 mld. tun. Většina tohoto růstu by měla přijít z rychle se rozvíjejících zemí jako je Čína a Indie, které jsou z velké části závislé na spalování fosilních paliv v uhelných elektrárnách. Podobně jsou na tom však dnes třeba Spojené státy americké. Až polovinu své elektřiny získávají z uhelných elektráren. To se má samozřejmě v nejbližších desetiletích zásadně změnit. Nový prezident Barack Obama navrhuje důraz na obnovitelné zdroje energie jakožto jednu z cest z ekonomické krize. Pozornost chce směřovat především na větrné elektrárny, solární elektrárny a geotermální energii. V energetice se silně angažuje například i společnost Google, která před časem přišla s návrhem nazvaným „Čistá energie 2030″. Návrh počítá se snížením výroby energie z fosilních paliv do roku 2030 o 88%, snížením spotřeby paliva automobilů o 44%, snížením závislosti na dovozu ropy o 37%. V roce 2030 by například v USA mělo fungovat 80 GW přímořských větrných farem, 300 GW energie budou generovat větrné turbíny na pevnině. Dalších 170 GW energie má pocházet z fotovoltaiky, 80 GW z koncentračních solárních elektráren. A nakonec jsou tu geotermální elektrárny s 80 GW. Je zajímavé, že návrh Google téměř nezmiňuje jaderné elektrárny, kde počítá jen s velmi mírným růstem. Pro srovnání, EIA odhaduje, že bez jakýchkoliv zásahu by produkce emisí CO₂ dosáhla v roce 2030 v rozvojových zemích 25,8 mld. tun, zatímco ve vyspělých zemích 14,6 mld. tun.