Nedostatek čisté vody je celosvětový problém, který trápí milióny lidí. Platí to především pro chudé části Jižní Ameriky, Afriky a Asie. V mnoha případech je vody dostatek, ale pro svou kvalitu je nepoužitelná. Paradoxem je, že existuje levné řešení, jak čistit vodu, ale do teď neexistoval levný způsob jak zjistit, zda je voda čistá či nikoli.

Ať se nám to líbí nebo ne, vojensko-průmyslový komplex na sebe váže obrovský vědecký potenciál. Proto se nezřídka stává, že technické novinky se zpočátku uplatní v armádě a až po té se přesunou do civilního sektoru. Ne jinak tomu bude i s prvními solárními stany.

Větrné elektrárny nám vyrábějí čistou elektrickou energii. Můžou ale pomáhat i jinak? Tým vědců z amerického ministerstva energetiky a University of Colorado přišel na to, že můžou. Na výročním zasedání Americké geofyzikální unie představili studii, dokazující pozitivní symbiózu větrných elektráren a zemědělských plodin ležících ve stejné oblasti.

Jedním z problému solárních elektráren je, že sluneční svit není k dispozici 24h denně. To samozřejmě omezuje používaní solární elektrárny jen na dobu, kdy svítí slunce. Pokud bychom chtěli využívat elektrárnu i v noci, je třeba energii nějakým způsobem skladovat. Řešením by bylo použít baterii, což ale není nejlevnější a ani zrovna nejpraktičtější řešení.

Sluneční erupce neboli bouře jsou prudké výbuchy na slunci vyznačující se obrovskou energií. Ta poté může putovat k zemi a rušit pozemní elektrické přístroje a dokonce celé rozvodné sítě. NASA tomu chce zabránit vybudováním solárního štítu proti slunečním erupcím.

Solární vítr je proud nabitých částic „foukajících“ směrem od Slunce. Japonsku se podařilo v projektu IKAROS využít tento vítr k pohonu solární vesmírné plachetnice. Teď jdou vědci ještě dál. Chtěli by sluneční vítr využít jako zdroj energie pro celou planetu. pokračování…
Vědci z americké Idaho National Laboratory ve spolupráci se soukromou i univerzitní sférou přišli se zajímavou technologií, která by mohla proměnit naše nazírání na slunce jakožto zdroj energie. Prozatím totiž platí, že solární energii lze skrze solární kolektory získávat pouze tehdy, když slunce svítí. Což zní docela logicky. A to ještě s velmi nízkou účinností.
Tenkovrstvé fotovoltaické (neboli solární) články dnes představují celosvětově průmyslové odvětví, ve kterém se točí zhruba miliarda dolarů. Někteří analytici (například společnost NanoMarkets LC) předpovídají, že do roku 2015 vzroste toto číslo na více než sedm miliard dolarů.
Výhodou tenkovrstvých solárních článků je skutečnost, že jsou velmi ohebné a snadno tvarovatelné, lze je tedy vložit či nanést prakticky na cokoliv. Navíc jsou velmi levné na výrobu a překvapivě účinné i bez přímého slunečního záření. Protože výrobci předpokládají zvýšení poptávky, už teď se navyšují výrobní kapacity, například se jedná o firmy First Solar, Fuji Electric, Nanosolar, Sanyo, Uni-Solar či G24i. Budují továrny, které budou mít výrobní kapacitu přes 100 MW.

Tenkovrstvé solární články lze velmi snadno aplikovat na zdi, fasády, střechy, nebo je jednoduše zamontovat do nejrůznějších zařízení. Výzkumníci na nizozemské Delftské technologické univerzitě nedávno například představili počítačovou myš, která získává energii právě za pomoci tenkých solárních článků. Dokáže se plně dobít za 1,5 hodiny přímého slunečního svitu. Solární myš je prvním zástupcem budoucích zařízení, která mají být všechna závislá na energii slunce a naopak se mají zbavit závislosti na bateriích.
V souvislosti s technologií tenkovrstvých solárních článků stojí za zmínku také americká společnost HelioVolt. Začínající firma získala nedávno od investorů úctyhodných 77 milionů dolarů na další výzkum a rozvoj. I to značí, kolik nadějí je do technologie vkládáno.
Vědci na New Jersey Institute of Technology vyvinuli levnou metodu jak produkovat solární panely. Ty mohou být klidně doma vytisknuty na ohebné plastické fólie v klasické tiskárně. „Ten proces jednoduchý,“ říká profesor Somenath Mitra, PhD., vedoucí výzkumu, „Jednoho dne si bude moct solární článek vytisknout každý sám doma na levné domácí tiskárně. Následně si může článek pověsit na zeď, střechu nebo jinam, a vytvořit si tak vlastní elektrárnu,“ dodává.
Solární energie se podle Mitry stává zásadní součástí budoucí globální energetické strategie. Mnozí vidí v solární energii jediné správné řešení vzrůstajících energetických potřeb naši civilizace.
Nové solární články, které Mitra se svou skupinou vyvinul, jsou založeny na organických materiálech, polymerech. „Vidíme v naší práci velkou budoucnosti, protože solární články mohou být levně natištěny nebo třeba nařeny na exteriéry budov a střech,“ říká. „Představte si, že jednou budete řídit hybridní automobil se solárním panelem jen tak namalovaným na střeše, který produkuje elektřinu pro pohon motoru auta. Možnosti jsou nekonečné,“ dodává.
Nový vynález profesora Mitry využívá nanotechnologie, konkrétně uhlíkové nanotrubičky, které jsou výrazně lepším vodičem než měď. O tom kdy se dostane novému vynálezu praktického využití a jak účinné vlastně domácí solární panely budou prozatím můžeme pouze spekulovat.
zdroj: physorg
Ti nejprozíravější z ekologů vidí jednoznačnou budoucnost v jediném alternativním zdroji energie, a to v solární, tedy energii ze slunce. Nové solární elektrárny rostou ve světě jako houby po dešti. Je tomu teprve nedávno, co Portugalsko dokončilo největší solární elektrárnu na světě s výkonem 11 MW – a už se ví, že brzy o tento titul přijde.
V USA, konkrétně poblíž města Fresno v Kalifornii vyroste na rozloze 640 akrů solární farma (elektrárna) s výkonem 80 MW. To je 17x více než kolik má současná největší solární elektrárna v USA (Springerville Generating Station v Arizoně s 4,6 MW). O stavbu solární elektrárny se postará společnost Cleantech America. Nová elektrárna dokáže proudem zásobovat až 21 000 domácností. „Jsme si docela jistí, že solární farmy této velikosti budou mít dopad na celý průmysl. Myslíme si, že je to vlna budoucnosti. Projekt takovéto velikosti už je měřitelný i s ohledem na konvenční zdroje energie,“ řekl k celé věci Bill Barnes, ředitel společnosti Cleantech.

