Plasty nemají u ekologů právě na růžích ustláno. Především, vyrábějí se z ropy. Ropa je špatná! Mohou obsahovat nebezpečné chemikálie. Ty jsou ještě horší! Přesto, vědci si dnes s umělou hmotou rádi hrají – kromě jiného se třeba snaží vytvořit plastové solární články. Ty by byly proti těm klasickým křemíkovým výrazně levnější, následně by zlevnily solární elektrárny a všichni by byli šťastní. Snad až na ČEZ a další provozovatele uhelných elektráren.
Přesně o tohle, tedy vyvinutá plastových solárních článků, se snaží vědci na University of Washington. Jmenovitě třeba David Ginger, tamní profesor chemie. Kupodivu se mu začíná pomalu dařit. Pomocníkem jsou mu, jako v mnoha případech aktuálních objevů (třeba baterií, které se dobíjejí během sekund), nanotechnologie.
Cílem je přijít s takovým plastem, který dokáže přeměnit alespoň 10% dopadajícího světla na elektřinu. A který lze snadno vyrobit. Gingerův tým aktuálně objevil způsob jak vytvořit obrazy maličkých bublin a kanálků, zhruba 10 000x menších než je průměr lidského vlasu, uvnitř plastikových solárních článků.
Tyhle malé bublinky a kanálky jsou velmi důležité, zlepšují totiž požadované vodivé vlastnosti materiálu. Díky nim mohou teď vědci přesně měřit kolik přenášejí elektrického náboje, a tak lépe chápou jak přesně solární článek konvertuje světlo v elektřinu. To podle Gingera povede k lepšímu pochopení způsobu jak vyrobit takový plast, který konečně dokáže přeměnit alespoň zmíněných 10%. Jinými slovy, ještě tam nejsme, ale blížíme se!
Nanostrukturovaný plast by pak mohl být snadno zapracovat v podstatě do všech možných výrobků, od batohů přes mobily, MP3 přehrávače, až třeba po netbooky či elektromobily. Abychom se necítili zbytečně pozadu – faktem je, že ohebné solární články, tzv. tenkovrstvé, už dnes existují a začínají se pomalu ale jistě masivně využívat. Jsou však obvykle složeny ze dvou různých materiálů a nejsou příliš účinné, zato jsou levné. „Řešením energetického problému bude mix, nicméně v dlouhodobém měřítku bude hrát solární energie v tomto mixu nejdůležitější roli,“ věří Ginger.
Záplavy malých i velkých elektronických gadgetů postupně plní svět elektroodpadem. Stovky milionů mobilních telefonů, foťáků, GPS navigací a všemožného dalšího haraburdí obsahuje kromě řady vzácných a drahých kovů také podstatnou část ropy přeměněné v plasty. Není proto od věci nápad designéra Jakoba Kumara, který přišel s digitálním fotoaparátem vyrobeném z recykovaných plastů. Navíc je foťák vybaven kolečkem „Smart-Eco Wheel“ pro regulaci zátěže baterií, a tedy prodloužení jejich životnosti. Prozatím jde pouze o koncept a zda se někdy vůbec foťák objeví v prodeji je ve hvězdách.
Včera jsme informovali o nové uhelné elektrárně v Německu, která bude ukládat svůj produkovaný oxid uhličitý pod zem. Agentura Reuters přináší další podobný příběh, tentokrát z Norska. Severská země začala seismické průzkumy v oblasti největšího naleziště ropy a zemního plynu zvaného Troll. Toto místo bylo vytipováno jako jedno ze tří možných podzemních úložišť pro oxid uhličitý, který produkují uhelné elektrárny v pobřežních městech Mongstad a Kaarstoe. Společnost StatoilHydro, která má těžbu v oblasti Troll na starosti, ukládá CO2 pod mořským dnem v Severním moři už od roku 1996. Jde však o oxid uhličitý unikající při těžbě zemního plynu, nikoliv o emise z elektráren. Očekává se, že emisní CO2 by mohl být uložen někde v hloubce kolem 2500 metrů.
Známý americký miliardář T. Boone Pickens, Jr. podle žebříčku magazínu Forbes zaujímá 117. místo na seznamu nejbohatších lidí USA. Osmdesátiletý byznysmen je známým mecenášem, který už věnoval na charitu mnoho stovek milionů dolarů. Aktuálně však představil velký podnikatelský plán, který nemá s charitou nic společného. Jeho cílem je snížit závislost USA na dovozu cizí ropy. Plán počítá s tím, že ze Spojených států se stane „Saudská Arábie větrné energie“. Oblast s názvem Great Plains (Velké planiny) táhnoucí se od severu k jihu středem severoamerického kontinentu má z hlediska větrné energie obrovský potenciál. Toho už si ostatně všimli i další podnikatelé, kteří právě v oblastech jako je Texas, Severní Dakota a dalších budují obrovské větrné farmy. Pickensův plán počítá s tím, že díky stavbě nových větrných elektráren se výrazně vzchopí upadající zemědělské oblasti, zejména díky tvorbě nových pracovních míst. Kromě rozvoje získávání energie z větru počítá Pickensův plán také s podporou zemního plynu (CNG), zejména v oblasti dopravy. Pohon na plyn je dnes v USA jen velmi málo rozšířený, na druhou stranu 22% elektrické energie je získáváno právě z něj. Výraznější využití větru pro výrobu elektřiny umožní přesměrovat část dodávek zemního plynu právě do oblasti dopravy. Je nicméně zajímavé, že plán nijak nezmiňuje například podporu solární energie nebo elektromobilů. Prozatím u veřejnosti i odborníků vyvolává spíše rozporuplné reakce.
