V rámci dánské soutěže „Futures of Cities“ (Budoucnost měst) nedávno vynikl projekt Tropicool @KL určený pro půlmilionovou oblast Sentul v hlavním městě Malajsie Kuala Lumpuru. Architekti přišli s myšlenkou soběstačných symbiotických budov vysokých jako mrakodrapy, které by v metropolích budoucnosti fungovaly jako „houby“ a plíce zároveň.
Tvůrci návrhu předpokládají, že do roku 2030 bude muset naše planeta čelit bezprecedentnímu nárůstu městské populace, kdy města budou stále růst do šířky i do výšky. Pokud by ale města budoucnosti měla vypadat stejně nebo podobně jako dnes, žili by v nich úplně stejně naštvaní, nespokojení lidé. Potřebují se sdružovat, rekreovat, ale zároveň touží po zeleni a alespoň letmém doteku přírody.
Hubovité mrakodrapy rozeseté po celém městě by měly právě takové útočiště poskytovat. Fungovaly by zcela samostatně. Energii by získávaly z obnovitelných zdrojů – biomasy či solárních panelů. Stavby se inspirují přírodou i v tom jakým způsobem zpracovávají a recyklují vodu, využívají pasivního stínění a podobně. Cílem je minimalizovat otisk staveb v kontextu celého města.
Volání po odlišném pojetí městského prostoru, jakožto místa určeného především pro lidi a nikoliv pro automobily, jsou v Evropě slyšet už nějakou tu chvíli. Z Ameriky, země, která auto prohlásila za dalšího člena domácnosti, se ale takové hlasy ozývají jen pramálo. V době ekonomické krize, ve které USA vězí až po uši, se však tyto hlasy začínají i z druhé strany Atlantiku ozývat čím dál tím naléhavěji.
Na sympóziu nazvaném „Rozšiřování vize udržitelné mobility“ zaměřeném právě na urbanistické plánování pořádaném vysokou školou Art Center College of Design (ta je často přezdívána „Harvard dopravních návrhů“) aktuálně vystoupil dopravní plánovač Timothy Papandreou se svou přednáškou. Upozornil v ní, že současná federální i lokální politika v USA de-facto nutí lidi využívat automobily a nikoliv například chodit pěšky nebo jezdit na kole, případně využívat hromadnou dopravu.
Zároveň dodal, že zásadní posun je dnes nevyhnutelný – a to směrem od individuálního vlastnictví automobilů k většímu využití hromadné dopravy a udržitelné mobility (něco podobného nedávno prezentoval také Volkswagen ve vydařeném filmečku „z budoucnosti“).
Zdá se, že tyto potřeby cítí i nový prezident USA Barack Obama a jeho vláda. I proto v rámci nedávno představeného a schváleného záchranného balíčku v hodnotě 800 mld. dolarů je mnoho miliard určeno právě k podpoře hromadné dopravy.
Samozřejmě, kritické hlasy namítnou, že cesty a individuální doprava budou vždycky potřeba. Jenže zdaleka to nemusí vypadat tak jako dnes, kdy je na vlastnictví automobilu navázán celý další řetězec spotřeby – auta musejí mít rozlehlá parkoviště (doma, v práci, u obchodů), spotřebovávají cenné pohonné hmoty, znečišťují ovzduší, atd.
Papandreou proto ve své přednášce navrhnul, aby ti, kteří chtějí jezdit autem byly odrazováni různými způsoby a aby byly naopak favorizovány alternativy. „Všechny ty silnice by se mohly stát něčím úplně jiným,“ upozorňuje a my zálibně sníme o budoucnosti, ve které budou města plná zeleně namísto černého asfaltu, kde se lidé budou moct bezpečně procházet, projíždět na kolech či jiných zařízeních pro osobní dopravu a hlavně nebudou muset dýchat vzduch otrávený škodlivinami. Více o alternativních způsobech dopravy hledejte v sesterském magazínu Hybrid.cz.
Jak budou naše města vypadat za 100 let? Přesně to byl námět soutěže „City of Future“ pořádané americkou vzdělávací stanicí History Channel. Návrh společnosti IwamotoScott Architects je provokativním, ale velmi realistickým a originálním konceptem velkoměsta budoucnosti. Bere v potaz jedinečnost amerického San Franciska, jeho polohu, mikroklima i geologické podloží a předkládá překvapivě realisticky pojatou předpověď s názvem „Hydro-Net“. Jeho součástí jsou gigantické geotermální „houby“, které dolují energii z aktivního podloží města, chytače mlhy, které fungují jako zdroj pitné vody, nebo třeba věže pro zachytávání mořských řas jako zdroj vodíku. Obrovská síť infrastruktury nad i pod zemí se stará o všechny potřeby města a jeho obyvatel – jejich pohyb, pitnou vodu, dodávky energie. V jednom gigantickém organismu spojuje všechny tyto jednotlivé roztříštěné městské systémy a vytváří tak zajímavou představu o tom, jak asi budou vypadat města budoucnosti.
