Chytré řešení pro kuchyně malých i velkých restaurací, které pomůže recyklovat odpad z gastronomického provozu. To co zní zprvu jako laciná reklama je ve skutečnosti velmi praktický nápad. Likvidovat odpad z jídelen, který jinak plní kontejnery rozkládající se zapáchající hmotou, totiž může po tepelné úpravě nahradit doma vyrobené palivo nebo hnojivo.
Jak redukovat množství kuchyňského odpadu z velkých provozoven? Zdroj: www.bwr.lt
Při mytí nádobí se podle výzkumu vědců z univerzity v Bonnu spotřebuje mezi 19 až 300 litry vody. Už tole samo o sobě je docela dobrý argument k tomu mytí nádobí úplně zakázat! Anebo jej přesunout do myček. Průměrná evropská myčka nádobí prý spotřebuje na jeden zátah asi 20 litrů vody.
I to je ale hodně. A proto jsou tu parní myčky. Jak fungují? Za normálních atmosférických podmínek se voda může ohřát maximálně na 100°C. Mění s v páru, která nese teplo a pokud ji stlačíte, může se dál zahřívat. Ke vzniku velkého objemu páry navíc stačí malé množství vody. Přitom horká pára udělá práci lépe než voda.
Vysoký tlak a vysoká teplota páry zaručují, že z parní myčky na nádobí nevyndáte nekvalitně „odvedenou práci“. Co je také důležité, vysoká teplota páry dezinfikuje nádobí a zabíjí veškeré bakterie. Zda je to dobře něbo špatně v už tak značně sterilním prostředí moderního života je však otázka.
Parní myčka buducnosti je nicméně poměrně zajímavý nápad průmyslového designéra Vincenta Liewa zaměřujícího se na spotřební elektroniku a kuchyňské vybavení. Spotřebovává méně vody i elektřiny je menší a dokáže využít i recyklovanou vodu. Navíc nádobí umyje za kratší dobu a nevyužije při tom žádné chemikálie. Dokonalé. Co takhle vymyslet parní uklízečku pokojů? Anebo ekologickou ultravzukovou myčku…
Společnost Graft Architects navrhla v rámci programu „make it right“ probíhajícího v americkém New Orleans nový typ ekologických domů inspirovaných v americké tradici tzv. „shotgun houses„. Jsou reakcí na nedávné rozsáhlé povodně, které město prakticky zničily. Domy jsou proto postaveny zhruba metr a půl nad zemí.
List Wall Street Journal se rozhodl oslovit čtyři velmi známé architekty s jednoduchým zadáním. Měli navrhnout „zelený dům budoucnosti„, stejně se jmenoval i výsledný článek autora Alexe Frangose. Jedním z návrhů byl i tzv. „Edible House“ („Jedlý dům“) losangelské kanceláře Rios Clementi Hale.
Jeho základem jsou tři montované kontejnery postavené na sebe. Domy z předem vyrobených kontejnerů začínají být čím dál tím populárnější. Dají se vyrobit i postavit rychle, levně, navíc s menším ekologickým otiskem. Tři kontejnery postavené na sebe zabírají významně méně místa (půdy) než pokud je postavíme např. vedle sebe. Třípatrový „jedlý dům“ má kuchyň a obývací pokoj ve spodním patře, ložnice v prostředním a pracovnu či kancelář ve vrchním.
Na střeše domu jsou umístěny vertikální větrné turbíny, svrchní kontejner navíc překrývají solární panely. Fotovoltaika slouží k výrobě energie, ale zároveň ke stínění. Plochá střecha je pokryta vypařovacím jezírkem, které slouží jako chlazení celého domu. Dveře po stranách zajišťují ventilaci. Zdaleka nejdůležitější součástí celého domu je ale hydroponická „pokrývka“ přední části. Živá zeď zeleně nejen že slouží jako izolace, ale navíc na ní lze pěstovat vlastní čerstvé potraviny, které jsou zavlažovány sesbíranou dešťovou vodou. Není nad to utrhnout si ke snídani čerstvé rajče! Úžasný návrh Rios Clementi Hale Studios přináší pohled do budoucnosti, ve které jsou domy soběstačné nejen energeticky, ale částečně také co se týká produkce potravin.
OK. Některé nápady ekologů jsou šílené. Ale tenhle je DOOPRAVDY šílený. Magazín Bydlení serveru iDnes informuje o dánském uměleckém uskupení N55, které ve spolupráci s americkými vědci navrhlo pohyblivý ekologický dům. Dům vypadá jako malá černá buňka se šesti nohama, která se dokáže pohybovat rychlostí až 5 km/h, údajně jakýmkoliv terén. Může tak snadno „utéct“ třeba před povodní, což může být brzy aktuální třeba v Holandsku. Je určen pro kočovný způsob života. Tvůrci se údajně inspirovali v romské kultuře. Na střeše chodícího domu jsou umístěny solární panely, dalším zdrojem energie může být větrná elektrárna. Základem domu je ocelová konstrukce vážící 1200 kg, interiér je obložen dřevem a moderní izolací. Výrobní cena domu je dnes asi 30 000 liber (necelý 1 milion Kč), nicméně podle designérů by to mohlo být mnohem méně. Helen Robinson z Wysing Arts Centre o projektu řekla: „Tohle je mnohem víc než jen karavan. Je to o udržitelném stylu života – dokáže podporovat život po mnoho let.“ V domě je toaleta, obývací pokoj, kuchyně, postel a kamna na dřevo. Video chodícího domů přímo v článku.
Je kde jinde než v Indii. Asijský gigant se svou více než miliardou lidí potřebuje velké kuchyně, které spotřebují co nejméně energie. Solární kuchyně vybudovaná ve spolupráci Akademie pro lepší svět a Světové spirituální univerzity Brahma Kumaris tohle splňuje. Technologii dodala německá společnost Solare-Brücke, celkem 84 solárních parabol, které dokáží vařit až při teplotě 650 stupňů. Celý systém pak dokáže za jediný den při největším svitu vyrobit až 38 500 porcí jídla.
Solární kuchyně je umístěna ve městě Taleti, poblíž hory Abu ve výšce 1219 m n.m. Slunce skrze 84 parabol o ploše 9,2 m čtverečních ohřívá páru, která je pak nasměrována do hlavní kuchyně. Výstavba kuchyně stála pět milionů dolarů, byla součástí demonstračního programu pro obnovitelné zdroje indického Ministerstva pro nové a obnovitelné zdroje energie. Solární termální energie se ale aktuálně začíná použít především také pro generování elektřiny, viz. Nové solární termální elektrárny pro Španělsko.
ROZHOVOR
DŮM
AUTO
