Ekologické bydleníRodinný dům, nízkoenergetické bydlení, zelená úsporám

Je to s podivem, ale kdysi dávno největší poušť světa Saharu pokrývali bujné lesy. Posledních 13 000 let je ale Sahara jedním z nejnevlídnějších míst pro život na zemi. I proto někteří vědci sní o tom, že tento stav změní – a sní o tom už desítky let. V současnosti, kdy je každodenně přetřásáno téma globálního oteplování a klimatické změny, mají jejich často fantastické vize mnohem větší publikum, než měly kdy v minulosti.

Leonard Ornstein, buněčný biolog, například navrhuje přeměnu Saharu na zelené lesy a úrodnou půdu. Na projektu pracuje společně s klimatickými odborníky Davidem Rindem a Igorem Aleinovem z Goddardova institutu vesmírných studií NASA. Jejich představa je taková, že budou odsolovat mořskou vodu z okolních oceánů a za pomoci umělohmotných zavlažovacích kanálů (aby se zabránilo odpařování) a pump ji rozvedou pouští.

Tam pak zasadí stromy jako Eukalyptus (Blahovičník), které jsou zvyklé na vysoké teploty a stačí jim neustálý přísun vody. Hustý lesní porost by pak podle jejich modelu mohl snížit teplotu vna Sahaře až o 8°C. Lesy by přitáhly více dešťových srážek, to by znamenalo tvorbu mraků, které by opět částečně odstínily dopadající sluneční záření. Kromě Sahary navrhuje podobné řešení také pro vysychající Austrálii. Podle jeho propočtů by takové zalesnění mohlo zpracovat až 8 mld. tun oxidu uhličitého ročně.

Náklady však nejsou nízké. Odhadovaná cena výstavby zařízení pro odsolování a zavlažování se pohybuje kolem 2 bilionů dolarů za rok. Zároveň však Ornstein navrhuje poněkud kontroverzní věc. Během několika dekád, až stromy vyrostou, by podle něj mohly být využity jako palivo v elektrárnách na dřevo.

Hlavní zájem pro Americký úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) sice leží daleko za zemskou atmosférou, v nekonečném temném prostoru vesmíru, ale základnu má tohle všechno přeci jen na zemi. Naše drahá modrá planeta je pro výzkumníky NASA drahocenným vzácným klenotem, kterého si dokáží vážit snad ještě více než kdokoliv jiný. Nový projekt Sustainability Base má být proto příspěvkem NASA k trvale udržitelnému rozvoji.

Půjde o novou administrativní budovu vystavěnou v Kalifornii na míru lokálnímu klimatu i společnosti. Představuje spojení pokročilých technologií NASA a udržitelného přístupu k architektuře. Hlavním cílem budovy je maximálně snížit energetické nároky a ty které existují uspokojit z obnovitelných zdrojů energie (především solární fotovoltaické panely), využívat ekologické stavební materiály, snížit spotřebu vody na 10% běžného množství a také v reálném čase pomocí kontrolního systému monitorovat veškeré dění v budově za pomoci senzorů vyvinutých původně pro vesmírné mise NASA.

Pro ochlazování horkého kalifornského klimatu uvnitř poslouží 72 geotermálních pump. Inteligentní systém správy celé budovy umožní vysokou energetickou efektivitu, dokáže například světelné a teplotní podmínky, otevírat a zavírat okna, dokonce může zobrazovat stav budovy jejím uživatelům na jejich vlastních laptopech. Takže takový HAL jako z Kubrikova filmu 2001: Vesmírná odysea. Nechtějte ho pak naštvat! Celý komplex pádí mílovými kroky za platinovým LEED certifikátem.

Zástupci NASA přirovnávají stavbu své nové pozemní základny k podobnému kroku, jakým bylo první přistání na měsíci. To je samozřejmě značně přehnané, de-facto jde o pouze novou budovu, která je prostě napěchována moderními a ekologickými technologiemi. Přesto však může být jednou z malých částí obrovské mozaiky vedoucí k řešení problémů, kterým čelíme na zemi. Zástupci NASA přezdívají své nové budově „okno do budoucnosti země“.

Nedávno jsme přinesli pozitivní zprávu o tom, že minulý rok se zvyšování emisí zpomalilo proti předchozím letům. CNN nyní informuje o novém vynálezu amerického vědce Klause Lacknera, umělých stromech, které dokáží zachycovat oxid uhličitý. V žádném ohledu vizuálně nepřipomínají stromy přírodní, ale zastanou dokonale jejich funkci. Když jejich umělými „listy“ prochází vzduch, zachycuje se uvnitř oxid uhličitý, stlačuje se a ukládá se v tekutém skupenství. Jde o podobnou technologii, která se využívá při modernizaci uhelných elektráren. Zásadní rozdíl však spočívá v tom, že umělé stromy mohou pracovat kdekoliv a kdykoliv. „Jdeme po CO2, který je jinak prakticky téměř nezachytitelný,“ upřesňuje prof. Lackner. Jde mu především o emise z automobilů či letecké dopravy. Jakkoliv bláznivě může celý nápad znít, Lackner se na klimatické konferenci v Londýně nedávno setkal s americkým ministrem energetiky Stevenem Chu, kterému se jeho nápad líbil. Lackner pracuje na konceptu zachycování oxidu uhličitého už od roku 1998. „Argumentoval jsem a stále argumentuji tím, že důvod proč je tohle možné je fakt, že z teoretického hlediska je oxid uhličitý ve vzduchu překvapivě koncentrovaný, a tedy že zařízení pro jeho zachycování může být poměrně malé,“ přibližuje původ svého nápadu. Po letech výzkumu se jeho týmu podařilo vyvinout sorbent, který při využití relativně malé energie dokáže zachycovat velké množství CO2. „Pokud naše zařízení připojíte k síti, tak na každých 1000 kg zachyceného oxidu vypustíme do ovzduší 200 kg, takže výtěžnost je 800 kg,“ upřesňuje. Lacknerův nápad se líbí také profesoru Wally Broeckerovi, jednomu z prvních, kdo začal upozorňovat na nebezpečí globálního oteplování. „Myslím se, že tohle svět bude muset mít – naneštěstí,“ řekl CNN. „Každá jednotka by každý den vysála z atmosféry tunu CO2 – což je množství vyprodukované 20 průměrnými auty v USA. Cena každé jednotky by se zhruba rovnala ceně nové Toyoty. To znamená, že kdybyste na auta zavedli 5% příplatek, mohly by tyhle peníze jít na budování stanic, které odstraní vyprodukovaný oxid uhličitý,“ navrhnul Lackner možný budoucí scénář rozšíření svých umělých stromů.

Klimatická změna je dnes všeobecně považována za něco, proti čemu by se mělo bojovat. Jenže tento proces nezadržitelně probíhá a Jon Bøhmer, účastník soutěže Climate Change Challenge pořádané magazínem Financial Times, se rozhodl jej namísto toho využít. Do soutěže zaslal návrh na jednoduchou solární pec či solární ohřívač, chcete-li. Nazval jej Kyoto Box. Její princip spočívá v tom, že dokáže soustředit paprsky slunečního záření do jediného bodu v takové intenzitě, že je díky tomu možné například uvařit vodu nebo upéct chleba. Co je na tom všem nejlepší, celá pec je vyrobena z velmi jednoduchých, základních materiálů a její výrobní cena nepřevyšuje sedm dolarů (asi 140 Kč). Vynálezce Bohmer pochází z Norska, ale už léta žije v Keni v Africe. „Je to skvělý pocit. Ocenění je přesně to co jsem potřeboval aby se celý projekt mohl odlepit od země,“ komentuje fakt, že v soutěži CCC zvítězil a získal cenu 75 000 dolarů. Kyoto Box zvítězila nad více než 300 dalšími soutěžními návrhy. Porotě tento vynález učaroval především díky své jednoduchosti. Lepenková krabice vybarvená černou barvou je překryta plexisklem, které zabraňuje úniku tepla. Pro rozvojové země se jedná o zásadní vynález, protože podle odhadů dnes stále kolem 3 mld. lidí vaří pokrmy na ohni, pro který musí shánět dřevo. Pokud jej nahradí solární pecí, bude to znamenat ušetření až dvou tun uhlíkových emisí na jednu osobu. Jedna továrna na krabice v Nairobi už začala s masovou výrobou solární pece.

Bojovat s globálním oteplováním a klimatickou změnou a zároveň šetřit vlastní peněženku může být někdy neuvěřitelně snadné. Los Angeles Times informují, že konference zaměřená právě na výzkum klimatické změny, přišla s jednoduchou radou, která může znamenat výrazné zlepšení celkového stavu. Pokud by budovy ve 100 největších městech USA natřely své střechy bílou barvou odrážející teplo, mohlo by to časem znamenat ušetření až 1 mld. dolarů ročně. Světlejší materiály by bylo výhodné používat nejen na střechách, ale například i na silnicích – namísto asfaltu třeba použít beton, protože střechy zabírají 25% městských ploch a cesty a chodníky 35%. Americký stát Kalifornie vyžaduje bílé střechy na komerčních budovách už od roku 2005, nicméně od příštího roku už budou muset mít bílou (resp. teplo-odrážející) střechu i obytné budovy. Pro obyvatele i firmy to bude výhodné – bude to znamenat o něco nižší výdaje za elektřinu, protože mnoho budov v USA využívá klimatizaci. Celkové schlazení měst by pak mohlo znamenat také redukci smogu a zlepšení kvality ovzduší. Mimochodem, v zemích jako je Turecko, Izrael apod. už dávno vědí, že střechy se mají dělat pokud možno z materiálu, který nejlépe odráží sluneční paprsky. Haha, prý „vyspělá země“ ty USA…